Možnost variability provozních režimů

Základním prostředkem pro tvorbu a udržení mikroklimatu je stavební konstrukce domu. Trendem jsou tepelně izolované obvodové konstrukce s důrazem na co nejvyšší vzduchotěsnost obálky objektu, která snižuje neřízený přívod vzduchu na minimum. Proto je třeba větrání zajistit jiným způsobem.

TVORBA MIKROKLIMATU

Základními činiteli pro tvorbu mikroklimatu jsou látky tepelného nebo hmotnostního charakteru - například teplo, vodní pára, odéry nebo aerosol. Nejvýznamnější vliv má teplota v interiéru, vlhkostní mikroklima, aerosolové mikroklima a rychlost proudění vzduchu v prostoru. Vyvážením těchto složek se získá kvalitní a příjemné prostředí.

Diskutovaným tématem je relativní vlhkost, která je závislá i na teplotě a tlaku a její výška přímo ovlivňuje subjektivní pocity obyvatel. Její doporučené rozpětí se pohybuje mezi 35 - 60 % v závislosti na výsledné teplotě. Dalším sledovaným a dobře měřitelným faktorem znečištění vzduchu je koncentrace CO2. Doporučená hygienická hranice pro jeho koncentraci je stanovena na 1500 ppm. Tato hodnota je podle zkušeností i na základě měření v interiérech násobně překračována.

Vyrovnané parametry jednotlivých složek mikroklimatu se udržují výměnou vzduchu. Pokud se větrá okny, bývá tepelná energie odvedena ven. Při využití systému pro řízené větrání s rekuperací tepla se přiváděný vzduch ohřívá pomocí zpětného zisku tepla ze vzduchu, který je odsáván. Děje se tak v rekuperačním výměníku, který je umístěn ve vzduchotechnické jednotce.

OVLÁDÁNÍ INTENZITY VĚTRÁNÍ

I při instalaci systémů pro řízenou výměnu vzduchu musíme při jejich používání zohlednit aktuální podmínky v exteriéru, obsazenost objektu a jeho využívání. Zařízení by mělo být provozováno tak, aby parametry vnitřního prostředí byly vyvážené. V případě velké výměny studeného a suchého vzduchu dojde ke snížení koncentrace škodlivin, ale zároveň se interiér vysušuje. A naopak při nízké výměně vzduchu se sice zvýší hodnota relativní vlhkosti, ale výrazně stoupne koncentrace škodlivin, zejména CO2.

Pro zajištění optimální intenzity výměny vzduchu je možné provozovat systémy řízeného větrání na základě naměřených hodnot koncentrací těchto parametrů v interiéru. Hodnoty měří prostorová čidla koncentrace CO2, čidla kvality vzduchu nebo relativní vlhkosti, která automaticky ovládají intenzitu větrání.

ÚSPORY ZA ENERGIE

Uživatele zajímají také náklady na provoz zařízení a úspory za energie. Snížení energie na vytápění díky rekuperaci v systémech řízeného větrání je u rodinného domu pro čtyřčlennou rodinu o podlahové ploše do 150 m2 možné uvažovat okolo 2500 - 3000 kWh/rok. Tato hodnota je však závislá na způsobu využívání systému během celého roku. Potřeba energie na provoz zařízení se pohybuje v rozmezí 190 - 210 kWh/rok, takže roční úspora pak činí 5600 - 8400 Kč.

PŘÍKLADY DVOU SYSTÉMŮ

Pro lepší představu, jak systém řízeného větrání s rekuperací funguje, uvedeme dvě základní varianty.

Jako první je systém rovnotlakého větrání s rekuperací tepla, ke kterému je třeba osadit malou větrací jednotku. Tou se přivádí předehřátý čerstvý vzduch z venkovního prostředí do jednotlivých obytných místností, odpadní vzduch se odsává z prostoru koupelen, kuchyně a toalet. Tím je zajištěno rovnotlaké provětrání celého objektu. Přiváděný vzduch je dle požadavku možno předehřívat nebo dohřívat.

Jako druhou variantu je možné využít rovnotlaké větrání s cirkulací vzduchu po objektu. Pro tento systém je nutné osadit teplovzdušnou cirkulační jednotku. Množství tepelného/chladicího výkonu závisí na typu jednotky a připojeném zdroji tepla/chladu. Výhodou tohoto systému je variabilita jeho provozních režimů: může to být pouze cirkulace vzduchu po objektu s možností ohřevu nebo chlazení, ale také větrání s rekuperací tepla. Zařízení je připraveno i pro tzv. letní přetlakový režim, kdy se vzduch do objektu pouze přivádí a jeho odvod zajišťují otevřená okna.

Ing. Martin Bažant
ATREA s.r.o.