zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Alan Svoboda: Brusel v energetice vytlouká klín klínem

23.05.2013
Energie
Alan Svoboda: Brusel v energetice vytlouká klín klínem

Energetický trh je v agónii. Nikdo neví, co se bude dít a do jakého zdroje se vyplatí investovat.

Plynovou elektrárnu Počerady za 20 miliard korun, patřící skupině ČEZ, se tak podle obchodního ředitele společnosti Alana Svobody dnes ani nevyplatí spustit. Může za to i kolabující trh s emisními povolenkami, které musí firmy kupovat výměnou za každou vypuštěnou tunu oxidu uhličitého. Místo plynu je tak v Evropě opět v kurzu uhlí.

OTÁZKA: HN: Jak je na tom nyní trh s povolenkami? Říká se, že Evropský parlament ho prakticky zařízl.

Agónie trhu s povolenkami pokračuje nadále. Bez přenastavení pravidel ten systém prostě fungovat nemůže. Původně měl firmy nutit k úsporám, to ale vůbec nefunguje. Povolenek je v bilanci do roku 2020 přebytek ne kvůli úsporám, ale proto, že se kvůli hospodářské krizi a recesi méně vyrábělo. V systému pak nebyla žádná autokorekční pojistka, která by povolenky ubrala, a je třeba ji tam zavést. A debaty o tom, jak to udělat, se vlečou.

OTÁZKA: HN: Přežije systém povolenek?

Podle mě se nakonec najde schéma, jak systém opět oživit. Myslím si, že EU si nemůže dovolit diskreditovat jeden z pilířů boje s globálním oteplováním. A navíc, ekonomicky vzato, platit za vypouštěný CO2 je levnější než obnovitelné zdroje. A má to celoplošné dopady - podporu plynu na úkor uhlí, úspory atd.

OTÁZKA: HN: Co říkáte na úvahy o zavedení uhlíkové daně?

Daň je vždycky velice nepopulární opatření. Dohodnout se na celoevropské dani je téměř nemožné, protože stačí jeden hlas, aby se dohoda rozbila. A zavádět daně na národní úrovni je cesta do pekel znevýhodňující část členských států unie.

OTÁZKA: HN: Mohla by být uhlíková daň efektivnější než systém povolenek?

Mohl by to být nástroj, který by v řadě věcí dosáhl obdobného výsledku. Nezaručil by ale tržní princip. Daň by se nastřelila na nějakou úroveň, která by měla přinést žádoucí efekt. Ale někdy by to mohlo být příliš mnoho, někdy příliš málo. Trh to vyrovnává dynamicky. Druhá věc je, že cokoliv je nazýváno daní, je nepopulární. Proto mi záchrana povolenek přijde jednodušší.

OTÁZKA: HN: Neříkáte to také proto, že ČEZ je jednou z firem, která má velké zásoby povolenek?

Velké zásoby povolenek nemáme. Máme dostatek pro letošní rok a pokrýváme část příštího roku. Analýzy typu "Fat Cats" neberou v potaz například povolenky ušetřené, když nevyrábíte, a podobně. Pokud bychom vycházeli z úvodní bilance, kdyby jela výroba naplno, tak jsme žádné přebytky neměli.

OTÁZKA: HN: Vyjednali jste si mnoho povolenek "zdarma" formou takzvaných derogací.

Ty jsou vyměněny za povinnost investovat ve stejném objemu do ekologických projektů. Což je nyní dilema. Protože investice se nedají dávkovat přesně podle toho, zda je cena povolenky pět nebo deset eur. Když děláte zásadní modernizaci, tak ji buď uděláte, nebo ne.

OTÁZKA: HN: Kolik jste do takových projektů již investovali?

Už jsme proinvestovali asi 20 miliard korun, takže máme oproti harmonogramu náskok. Ale jsou to projekty, které mají strategický rozměr, které představují obnovu či modernizaci našeho portfolia.

OTÁZKA: HN: Vyplatí se investice do Počerad?

Plynové elektrárny, i v Německu, stojí a vyrábějí uhelné zdroje. Protože náklady na výrobu jsou vyšší než cena elektřiny. I když máte vysoce účinnou plynovou elektrárnu, tak se to většinu hodin v roce prostě nevyplatí. Pro nás tak představují Počerady příležitost nahradit elektrárny, které dožijí v budoucnu. Ale nyní do celkového zisku společnosti přispívat nebudou.

OTÁZKA: HN: Takže se elektrárnu dnes nevyplatí spustit?

Po většinu roku se to nevyplatí. Uhlí jednoduše vychází levněji. Může za to kolaps cen povolenek a dramatický pokles cen uhlí kvůli omezení exportu do Ameriky. Tam totiž na rozdíl od Evropy vsadili na břidličný plyn, snížili emise na třetinu, a to vše tržními nástroji a prakticky za jednu sezonu. Ale v Evropě se kvůli komplikovanému schématu podpor a nařízení stal pravý opak. Všechny nízkoemisní plynové elektrárny stojí a staré uhelky se rozjely naplno.

OTÁZKA: HN: Nemusí Počerady vyrábět kvůli smlouvě na odběr plynu od RWE?

Máme flexibilní kontrakt, takže s tím plynem můžeme nakládat podle vlastního uvážení. Část ho ale odebrat musíme. V době, kdy jsme se pro Počerady rozhodli, jsme stáli před dilematem: necháme si jen uhlí, nebo budeme diverzifikovat riziko? Původně jsme dokonce uvažovali o dvou až třech tisících megawattech. To, že máme Počerady v portfoliu, není špatné. Jejich životnost je několik desítek let. Ten rozjezd pro nás ale nebude tak výhodný, jak jsme si mysleli. Ale zase o to více nám vydělávají naše uhelné zdroje. Takže důvod k pláči to pro nás není.

OTÁZKA: HN: Co může levné uhlí, drahý plyn a kolaps emisních povolenek znamenat pro českou energetiku?

Nejhorší na tom je, že z té dnešní situace nelze vyvozovat dlouhodobé závěry, protože ten stav není definitivní. Nazval bych to agónií, protože nevíme, podle jakých pravidel se bude hrát. Potřebujeme důvěryhodný rámec, na který je možné v investicích sázet. Nevíme, jestli povolenky budou nebo nebudou. Znamená to zelenou pro uhlí? Nevíme. Celý sektor čeká, že někdo, ideálně z Bruselu, zadá nějaká pravidla hry. Žádný soukromý investor nedá za této nejistoty peníze do dlouhodobých projektů. Vidím nyní dva možné scénáře: Buď si každý stát zavede vlastní pravidla hry, a to se přirozenou cestou už děje, nebo to Evropa znovu uchopí pevně do ruky a řekne - všechny národní návrhy zrušíme.

OTÁZKA: HN: U obnovitelných zdrojů ale o celoevropské politice hovořit nelze.

Do roku 2020 už skoro ne. Ale musíme se soustředit na debatu s cíli k roku 2030. Ta už začala, ale je to hodně politické téma, kdy si každá země hlídá, jak se jí to dotkne. Tak uvidíme, jakým směrem půjdeme.

OTÁZKA: HN: Nyní to ale vypadá spíš tak, že si každý stát jede po svém. Co například podpory plynových elektráren, které plánuje Německo?

To znamená, že rezignujete na trh, a všechno, co je důležité pro fungování energetiky, podpoříte nějakými garancemi, které z projektu ubírají tržní riziko. Musíme si říct, že energetika před patnácti lety byla také plně regulovaná a nikoho to netrápilo. Ale neměli bychom skončit u nějakého kočkopsa.

OTÁZKA: HN: Hovoří se i o garancích pro jádro. Už je poměrně složité se zorientovat, co a jak je podporováno...

Souhlasím. Vytloukat klín klínem, jednu špatnou regulaci se snažit vylepšit další regulací, to se může vymknout kontrole. Ale z pohledu České republiky si musíte rozmyslet, jaké zdroje má smysl stavět. Uhlí dožije a pak můžete spoléhat buď na jádro, plyn, nebo na černé uhlí. Přičemž černé uhlí je asi nejhorší varianta.

AUTOR: Petr Lukáč
AUTOR: Tomáš Čížek
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí