Náhradní energetické zdroje v dopravě využívající nanotechnologií

Prostřednictvím nanotechnologií, tak automobilový průmysl může dospět k výraznému rozvoji s rostoucím potenciálem.

V současné době, tradiční zdroje energie jako jsou fosilní paliva (uhlí, ropa a zemní plyn) pokrývají 85% celosvětové potřeby. Je nutné si však uvědomit, že jsou tyto zdroje do určité míry omezené a jsou čerpány rychleji, než se stačí obnovovat. Významným faktorem je taktéž rostoucí cena ropy. A v neposlední řadě je to také negativní dopad při jejich použití na životní prostředí. Proto nanotechnologie mohou být odpovědí na jednu z nejaktuálnějších otázek světa "Čím a jak nahradit stále se ztenčující zásoby fosilních paliv?". Jedním z populárních řešení je nalézt nové alternativní zdroje paliv, ale také technologické postupy jejich zpracování neboli konverzi energie a v neposlední řadě i uskladnění této energie.

Mezi alternativní paliva řadíme především následující:

• Bionafta, bioplyn (biomasa)
• Biopaliva na bázi alkoholů
• Fosilní alternativy (LPG, LNG, CNG)
• Vodík
• Solární energie (fotovoltaika), atd.

Budoucnost využití alternativní energie se bude zcela jistě opírat o nanostrukturované materiály a také o pochopení molekulárních interakcí v nanoměřítku.

Biopaliva
Tato paliva vznikají cíleně z biomasy, což je soubor látek organického původu (rostliny, těla živočichů, bakterie, sinice, houby, atd.) a lze je rozdělit dle jejich skupenského stavu:
- Kapalná biopaliva - zde řadíme zejména paliva na bázi alkoholů (bioethanol, bimethanol), dále rostlinné oleje, velmi důležitá je bionafta, zkapalněná plynná biopaliva atd.
- Tuhá biopaliva - zde patří nejrůznější peletky, štěpky, sláma, piliny apod.
- Plynná biopaliva - nejvýznamnějšími plynnými biopalivy jsou bioplyn a vodík.

Velkou výhodou biopaliv je ten fakt, že je lze přimíchávat do klasických pohonných hmot. Na českém trhu jsou asi nejznámějšími biopalivy směsi E95 (alternativa nafty s 95% biolihu) a E85 (alternativa benzínu s 85% biolihu).
Biopaliva jsou dále děleny na tzv. první a druhou generaci. Jak již bylo uvedeno, společnou surovinou pro výrobu biopaliv je biomasa. Jaký je tedy rozdíl mezi první a druhou generací biopaliv?
Mezi biopaliva první generace patří zejména bioethanol (suroviny: obilí, cukrová řepa, kukuřice, škrob, rostlinný odpad, atd.), dále methylester řepkového oleje, methylestery vyšších mastných kyselin (FAME - bionafta) a další. Kdežto biopaliva druhé generace se vyrábí především z biomasy nepotravinářského původu: lesní biomasa, zemědělská biomasa, biologický odpad z domácností a v neposlední řadě též energetické plodiny, což jsou rostliny pěstované cíleně pro produkci energie. Zde patří např. sléz krmný, lnička setá, konopí seté, čičorka pestrá, šťovík krmný atd. Z chemického hlediska se biopaliva první generace vyrábí fermentací cukrů a škrobů, zatímco u druhé generace je to především celulóza a lignin, což je základní složka dřeva.
Dalekou budoucností je výroba biopaliv tzv. třetí generace. Zde by přicházely na řadu vodní mikroorganismy, jako jsou mořské řady či řasy přítomné v odpadních vodách.

Dále čtěte na: http://projekt150.ha-vel.cz/node/135

ZDROJ:http://projekt150.ha