zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Energetika Turecka

12.07.2013
Energie
Energetika Turecka

Turecko se ve světovém měřítku řadí mezi nejrychleji se rozvíjející energetické trhy, spotřeba primárních energetických zdrojů se v posledních letech mnohonásobně zvýšila a ročně roste o 7 až 9 %. Jedinými významnějšími domácími energetickými zdroji jsou lignit, uhlí a voda. Vlastní produkce ropy a zemního plynu je z hlediska spotřeby zanedbatelná, pokryje 1,7 % národní potřeby (760 mil. m3). Do Turecka je dováženo více než 90 % spotřeby surové ropy (dominantně z Ruska), u plynu je závislost na importu prakticky stoprocentní (více než 60 % z Ruska, následuje Ázerbájdžán cca 12 %, Írán cca 11 %, LNG z Alžírska a Nigérie). Přes relativně slušnou domácí produkci uhlí a hlavně lignitu je spotřeba kryta v posledních letech také přibližně ze 40 % dovozem (Austrálie, Jižní Afrika, Rusko). Celková importní závislost země se pohybuje kolem 70 %.

Primárním cílem Turecka je v tomto sektoru koncepce vlastní energetické bezpečnosti. Za tímto účelem Turecko sleduje tyto cíle:

  • diverzifikace tras dodávek energie
  • zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie, jaderná energie patří do skladby zdrojů
  • zvýšení energetické účinnosti
  • přispění k energetické bezpečnosti Evropy.

Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje razantní nárůst spotřeby primárních surovin, a to až na 220 mil. tun ropy kolem roku 2020. Potřeby země se podle IEA během 10 let zdvojnásobí. Značné rezervy turecké energetiky jsou ukryty v rekonstrukcích existujících stárnoucích elektráren a v modernizaci zastaralé distribuční sítě, která vedle citelných přenosových ztrát napomáhá i rozsáhlým nezákonným odběrům. V dalších letech bude třeba rozšiřovat kapacity zejména výstavbou elektráren na zemní plyn a obnovitelné zdroje energie. Výstavba nových kapacit by měla být financována zčásti ze státního rozpočtu a zčásti s využitím soukromých investic. Pokud se včas nepodaří zajistit rozvoj výroby prostřednictvím soukromého sektoru, hrozí v blízké budoucnosti nedostatek elektrické energie. Zajištění výroby a dodávek energie přišlo turecký stát v loňském roce na cca 60 mld. USD. Výše tohoto účtu bude hlavní hnací silou k přijímání opatření, která by tyto náklady snížila. Turecká vláda již vytváří výhodné podmínky pro investory ve formě investičních pobídek. Soustřeďuje se zejména na obnovitelné zdroje energie. Cíle do roku 2023 v energetice jsou následující:

  • 125 000 MW instalovaného výkonu (54 423 MW v roce 2010)
  • zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na 30 %
  • výstavba 60 717 km v přenosové soustavě (z 49 104 km v roce 2010)
  • dosažení 58 460 MVA síťové distribuční kapacity ( od 98 996 MVA v roce 2010)
  • snížení ztrát elektrické energie na 5 % a rozšíření používání inteligentních sítí
  • zásobníky plynu s kapacitou 5 mld. plynu ( od 2,6 mld. m3 v roce 2010)
  • vytvoření energetické burzy
  • výstavba 4 jaderných reaktorů s výkonem 5000 MW
  • výstavba elektráren s kapacitou 18 500 MW v uhelných pánvích
  • plné využití vodní energie
  • zvýšení větrné energie na 20 000 MW (z 1694 MW v roce 2010)
  • elektrárny využívající geotermální energii s kapacitou 600 MW, 3000 MW solární energie

Privatizace:

V letech 2010-2011 byla nabídnuta řada elektráren k privatizaci. Souhrnem jde o privatizaci zhruba 16 tisíc MW, tj. cca třetina všech tureckých instalovaných kapacit elektrické energie. Vláda si slibuje příjem mezi 10 až 15 mld. USD. Do energetického sektoru Turecka úspěšně pronikají i české subjekty (viz blíže kapitola 9.3.).

V roce 2010 měla být dokončena privatizace distribučních sítí, ale jak se následně ukázalo, někteří vítězové tendrů neměli dostatek kapitálu a tak záležitost pokračuje ještě v roce 2012 (týká se např. Trakya Elektrik Dagitim, zakoupená nově od IC Holding, dále Başkent Dogalgaz). Z českých firem se již dříve uplatnil ČEZ, který spolu se svým tureckým partnerem privatizoval distribuční síť v provincii Sakarya. Privatizovat se má také Ankarská distribuční plynová síť a gigantická společnost Botaş, zajišťující import ropy z Iráku a plynu zejména z Ruska (téměř 40 % spotřeby Turecka).

Výroba elektřiny:

Turecká elektrická distribuční společnost (TEIAS) v lednu 2013 informovala, že spotřeba elektřiny, která činila 230,3 kWh v roce 2011, vzrostla 5,1 % na 241,9 mld. kWh v roce 2012. Měsíční spotřeba elektřiny v prosinci 2012 klesla o 0,3 % na 21,03 mld. kWh v prosinci 2012 ve srovnání s prosincem 2011.Nejvyšší spotřeba v roce 2012 byl zaznamenána v červenci, když dosáhla 228 mld. kWh, která byla o 8,3 % vyšší než v červenci 2011. Výrobní kapacity se rychle zvyšují, v letech 2000-2010 to bylo v průměru 6,2 %, proti roku 2010 byl nárůst v roce 2011 dokonce 7,1 % na hodnotu 53 051 MW. Výroba a zároveň i spotřeba meziročně vrostly o 8,6 % na 229 TWh (státní sektor přitom pokryl zhruba 40 %).

Budoucí turecký energetický mix zahrnuje rovněž jádro. První elektřinu by mohlo TR produkovat zhruba od r. 2018 z jaderné elektrárny Akkuyu u Mersinu (na bázi BOT - konsorcium Rosatom/Atomstrojexport/Inter RAO JES). Ruská strana poskytne stoprocentní krytí nákladů, které jsou vyčísleny na 20 mld. USD. Vlastní stavba by měla započít v letošním roce po vydání příslušných licencí. Projekt počítá s výstavbou 4 reaktorů (modernizované VVER-1200 po 1200 MW), Turecká vláda uvažuje o výstavbě dalších 2 jaderných elektráren již do r. 2023. První z nich by měla být postavena v Sinopu u Černého moře. O lokalitě další, v pořadí třetí JE se doposud spekuluje - mluví se o lokalitě Igneada v blízkosti hranic s Bulharskem.

Turecko má značný potenciál v oblasti využití obnovitelných zdrojů energie Po dlouhém očekávání nového zákona na jejich podporu byl dne 29. 12. 2010 tureckým parlamentem schválen zákon č. 6094, publikovaný 8. 1. 2011, který garantuje vyšší minimální výkupní ceny elektřiny. Konkrétně proti 5,5 centu USD z tepelných elektráren je stanoveno minimálně 7,3 centů za kWh u větrné a vodní energie, 10,5 centu u geotermální, 13,3 centu u solární energie a biomasy. Dané ceny jsou termínově fixovány pro společnosti zřízené mezi 13. 5. 2005 a 31. 12. 2015; po tomto datu bude vláda výkupní ceny nově definovat. Zákon současně stanovuje limity pro výrobce solární energie, a to na 600 MW až do 31. prosince 2013, přičemž zplnomocňuje vládu ke stanovení pozdějších limitů. Největší pobídky podle zákona jsou pro využití zemědělského odpadu, kterého má Turecko 30 mil. tun ročně. Očekává se, že v této oblasti by mohlo přijít hodně zahraničních investorů, protože materiál je levný a návratnost je odhadována na dva roky.

Pro úplnost je třeba dodat, že od 3. 12. 2010 vstoupil v platnost nový zákon pro stavbu elektráren z obnovitelných zdrojů o malém výkonu, tedy do 500 kW, podle něhož nejsou vyžadovány licence a žádosti mají být vyřízeny do jednoho měsíce. Zákon zaručuje výkup přebytku elektřiny do sítě s cenou 13,3 centu amerického dolaru za 1 kWh.

Dále na: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/turecko-ekonomicka-charakteristika-zeme-19212.html

ZDROJ: Businessinfo.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí