Temelín do každé domácnosti

Pokud se výstavba nových jaderných bloků v Temelíně opozdí, nebude to žádná tragédie. Česko nouzí o elektřinu trpět nebude - a navíc si bude moci vybírat i z levnějších alternativ.

Týdeník Ekonom oslovil tři znalce energetického byznysu s dotazem, zda má smysl vybrat vítěze temelínského tendru a stavět dle původního harmonogramu v letech 2017 až 2023, nebo zda bude lepší počkat, až se situace na trhu vyjasní. Druhý názor zvítězil v poměru dva ku jednomu.

Pro rychlý výběr vítěze se z oslovených vyjádřil pouze expert na ekonomiku jaderných elektráren Radek Škoda, který přednáší na ČVUT i na amerických a francouzských vysokých školách. "Teď je ta nejvhodnější doba na podepsání smlouvy. S minimálními úrokovými sazbami na peněžním trhu je šance na nejnižší cenu," odpověděl týdeníku Ekonom.

Navíc je ta nejvhodnější doba uchazeče "přitlačit ke zdi". Americký Westinghouse ani ruský Rosatom nemají na dosah žádnou jinou zakázku v zemích Evropské unie. ČEZ by je tak mohl donutit k výraznému snížení předběžných cenových nabídek.

Analytik a investor Michal Šnobr, který patří mezi největší znalce "zákulisí" společnosti ČEZ a sleduje též vývoj energetiky v globálu, má opačný názor. Dnes je ta nejhorší možná chvíle pro rozhodování o stavbě v hodnotě 200 až 300 miliard korun. "Podle mého názoru by se o dostavbě Temelína mělo rozhodovat až v roce 2020. Dříve než v roce 2030 další velký zdroj energie potřebovat nebudeme," říká Šnobr.

"Zmrazení výstavby dalších velkých zdrojů bezpečnost dodávek elektřiny neohrozí. Pokud se dostavba Temelína odloží, tak to české energetice jen prospěje," přidává se jednatel poradenské firmy ENA Jiří Gavor, který je v současnosti nejcitovanějším odborníkem na energetiku v českých médiích.

V roce 2020 by totiž mohlo být jasněji ohledně dalšího výhledu evropské ekonomiky. Stejně tak by si členské země s Evropskou komisí do té doby mohly ujasnit dlouhodobou energetickou strategii i otázku zpoplatnění emisí oxidu uhličitého. A do třetice, na konci tohoto desetiletí už by mělo být zřejmé, zda budou některé z obnovitelných zdrojů vyrábět elektřinu levněji než uhelné či jaderné bloky.

Investice s nejistou návratností

Na otázku, zda se dnes vyplatí stavět velké nedotované elektárny, odpovídají odborníci i manažeři energetických firem jednohlasně: nevyplatí. "Pokud bude cena elektřiny stále 40 eur, nemá smysl stavět," poznamenal v minulém týdnu generální ředitel ČEZ Daniel Beneš.

Odhady, od jaké tržní ceny elektřiny se investice do nových temelínských bloků vyplatí, se pohybují v širokém rozmezí od 60 do 90 eur za megawatthodinu. ČEZ sice jedná se státem o garantované ceně dodávek z nových bloků, dohoda je však zatím v nedohlednu. Pokud jí bude dosaženo, může narazit na odpor v Bruselu.

Původní projaderné nadšení postupně opouští i členy Nečasova kabinetu. "Doba, kdy budeme nové bloky Temelína potřebovat, je někdy kolem roku 2030," uvedl koncem dubna ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Padlo tak dogma, že v roce 2025 bude Česko nové bloky Temelína nutně potřebovat, jinak se stane závislým na dovozu elektřiny.

Důvod je zřejmý - nevalné ekonomické vyhlídky Evropy, které mají dopad na očekávanou spotřebu energie. "Investice do nových jaderných bloků se zdála být smysluplná v roce 2008, kdy se zdálo, že spotřeba energie neustále poroste. Šéf ČEZ Martin Roman tehdy tvrdil, že už v roce 2015 budeme muset elektřinu dovážet," připomíná Michal Šnobr.

Jenže na podzim zmíněného roku 2008 vtrhla do Česka krize a původní výhledy růstu domácí ekonomiky se rozplynuly. Spotřeba elektřiny klesla a Česko naopak dále trhá rekordy v objemu vyvezené elektřiny. "K prognózám rostoucí spotřeby elektřiny v nejbližší době jsem dost skeptický, a to nejen s ohledem na přetrvávající ekonomickou recesi," dodává jednatel konzultační firmy ENA Jiří Gavor.

Při růstu ekonomiky do dvou procent ročně totiž spotřeba elektřiny příliš neroste. Mírný růst totiž bývá kompenzován úspornými opatřeními na straně spotřebitelů. Do snižování energetické náročnosti masivně investují průmyslové podniky motivované dotacemi z evropských fondů. Domácnosti budou chtít nahradit drahé elektrické vytápění jiným zdrojem, například tepelnými čerpadly. Pokud k tomu přidáme požadavek Evropské unie na výstavbu nových domů pouze v nízkoenergetickém či pasivním standardu, růst spotřeby energie příliš reálný není.

Malý, ale nebezpečný soupeř

Pokud bude Česko přece jen potřebovat více energie, může ji vyrobit i jinak než štěpením uranu. Hlavní soupeř jaderné energetiky může být na první pohled překvapivý. Jsou jím malé energetické zdroje přímo v místě spotřeby. Tedy například střešní solární panely doplněné o záložní baterie.

Elektřina ze sítě je totiž z pohledu maloodběratelů příliš drahá. Když se sečtou tržní cena, distribuční tarify, platba za obnovitelné zdroje a daně, vychází jedna kilowatthodina na zhruba 4,50 koruny. Při takové ceně se už lidem vyplatí uvažovat, zda si nevyrobit elektřinu svépomocí levněji.

Bez ohledu na razantní snižování státní podpory zájem lidí a firem o střešní solární panely dále roste. Jen loni v Česku přibylo osm tisíc malých fotovoltaik na budovách a střechách. "Za první tři měsíce letošního roku podali zájemci o vlastní elektrárnu o 50 procent více žádostí než ve stejném období předchozího roku," uvedla k aktuálním trendům výkonná ředitelka České fotovoltaické průmyslové asociace Zuzana Musilová.

Zajímavou alternativou může do budoucna být i takzvaná mikrokogenerace. Domácnosti nebo jiní spotřebitelé si doplní stávající plynový kotel o malou turbínu, díky níž si vyrobí elektrickou energii pro vlastní spotřebu. V místech s vhodnými přírodními podmínkami lze uvažovat také o "domácích" vodních či větrných turbínách.

Právě poměrně vysoké ceny proudu ze sítě mohou - bez ohledu na nízkou tržní cenu na energetických burzách - v příštích letech vést k masové výstavbě malých domácích elektráren.

Levnější může být elektřinu dovézt

Všechny dosud navržené energetické koncepce státu trvaly na udržení kladné bilance. Česko tedy mělo dlouhodobě vyrábět více elektřiny, než spotřebuje. Hovořit o dovozu proudu patří mezi největší tabu v české energetice.

Podobná priorita by měla smysl, pokud by hrozilo nové dělení Evropy. Ovšem v situaci, kdy Evropská unie směřuje k postupné federalizaci, se jeví jako anachronismus.

Naopak, nabízí se otázka, zda není výhodnější dovážet elektřinu z Německa, jejíž část dotují tamní daňoví poplatníci, než dotovat z vlastních kapes elektřinu z nových jaderných bloků v Temelíně. A zároveň sledovat, jak dotovaný proud míří zčásti do zahraničí.

Pokrytí části domácí spotřeby elektrické energie dovozem zatím ve svých alternativních energetických koncepcích připouštějí pouze ekologičtí aktivisté. V jejich společné strategii s názvem "Chytrá energie" se hovoří o pokrytí jedné šestiny tuzemské spotřeby dovozem. Chybějící elektřina by mohla pocházet třeba z větrných parků u Severního a Baltského moře nebo ze solárního projektu Solartec na severu Afriky.

Rostoucí podíl nestabilní výroby větrných a solárních elektráren je už s ohledem na současnou německou energetickou politiku nutné požadovat za jistotu. A Němci stále chtějí ve své "Energiewende" pokračovat. Do takového prostředí se jaderné bloky příliš nehodí. Atraktivním byznysem tak do budoucna mohou být spíše investice do přečerpávacích vodních elektráren nebo jiných zdrojů, jež zvládnou rychle vyrovnat nesoulad mezi výrobou a spotřebou elektřiny. Nikoli do jaderné elektrárny s pevně daným výkonem.

AUTOR: David Tramba

Alternativy k dokončení Temelína

Pokud ČEZ nepostaví 3. a 4. blok v Temelíně, neznamená to, že nás čekají temné zítřky s častými výpadky dodávek proudu. Nabízí se nejméně šest jiných řešení, jak udržet rovnováhu mezi výrobou a spotřebou elektřiny.

I. Uhlí

Levné a dostupné řešení, které by však vyžadovalo prolomení limitů těžby v Ústeckém kraji, případně těžbu v nových oblastech (Frenštát pod Radhoštěm, mělnická pánev). Může však narazit na přísnější klimatickou politiku EU, která může uhlí do budoucna vyřadit ze hry, negativem jsou i dopady na životní prostředí a zdraví obyvatelstva. Dovoz černého uhlí ve velkých objemech do ČR je komplikovaný a drahý, nelze na něj spoléhat.

II. Zemní plyn

Při dnešních cenách elektřiny na burzách se nevyplatí plynové elektrárny provozovat. Vzhledem k rostoucí konkurenci dodavatelů i zahájení těžby z břidlic v Polsku a na Ukrajině je ale možný pokles jeho ceny. Pomohla by výstavba nových plynovodů (například projektu Nabucco), která by snížila závislost ČR na dodávkách z Ruska. Ale také zde je riziko, že EU do budoucna zpřísní svou klimatickou politiku.

III. Malé jaderné bloky

Rosatom, Toshiba, Westinghouse, GE, Babcock & Wilcox, to jsou příklady světových koncernů, které sázejí na vývoj menších modulárních reaktorů. Ty mohou vyrábět elektřinu i teplo, do zvoleného místa je lze převézt již hotové z továrny. Odpadnou tak potíže s dlouhou a komplikovanou výstavbou velkých jaderných bloků. Zatím jsou jen ve fázi vývoje, jejich nástup je reálný až po roce 2020.

IV. Obnovitelné zdroje

Zatím jsou dražší než klasické zdroje, ochota je dotovat v ČR i celé Evropě klesá. Vše se může změnit, pokud zelené technologie zlevní pod úroveň uhelných a plynových elektráren. Případně pokud si jejich upřednostnění vynutí Evropská unie. Celou energetickou potřebu ČR lze pokrýt s využitím solární a geotermální energie, naopak biomasa i větrná energie mají v českých podmínkách omezený potenciál.

V. Energetické úspory

Evropská komise stále více tlačí na snižování spotřeby energií v průmyslu a výstavbu nízkoenergetických či pasivních domů. Může se tak stát, že dlouhodobý trend růstu spotřeby elektřiny se obrátí v pokles. Kritici Bruselu naopak upozorňují, že stále přísnější regulace povede k přestěhování těžkého průmyslu za hranice EU. Spotřeba elektřiny dále klesne, stavět nové jaderné bloky bude zbytečné.

VI. Chytré sítě

Stále častěji se lze setkat s hlasy, že současnou energetiku čeká revoluční proměna. Místo tradičního uspořádání s několika velkými elektrárnami přijde doba chytrých sítí (Smart Grids), do nichž budou zapojeny statisíce malých energetických zdrojů - solárních panelů, větrných, vodních či plynových turbín a tak dále. V takovém světě již pro velké zdroje - včetně nových bloků Temelína - nebude místo.