Jaderný odpad v Americe nikoho nezajímá

Američané se jaderné energie nebojí. "Tento trend je přitom dlouhodobý a ve výsledku ho příliš neovlivnila ani havárie ve Fukušimě," říká americký jaderný lobbista J. Scott Peterson. Podle jeho slov je energie vyrobená štěpnou reakcí nejen levná, ale i ekologická.

OTÁZKA: V českých učebnicích pro základní školy není jaderná energetika řazena ani mezi tradiční zdroje jako třeba uhlí, ale ani mezi ekologické, obnovitelné zdroje. Kam podle vás patří?

Na energetiku je třeba dívat se jako na portfolio, soubor řady zdrojů. Jaderná energie přitom jako jediná splňuje následující kritéria: je dostupná ve velkém množství, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Je levná, ve Spojených státech vyrábíme kilowatthodinu v průměru za dva centy. Dále je to vysoká spolehlivost, nejlepší efektivita, která se snižuje jen kvůli nutné údržbě. A pak jsou to nízké emise skleníkových plynů, které jsou někde na úrovni větrných elektráren.

OTÁZKA: V Americe má jaderná energie tradičně podporu politiků i občanů. Změnilo se na tom něco po havárii ve Fukušimě?

Zaznamenali jsme prudký, leč krátkodobý propad. Bylo zcela logické, že veřejnost se pozastavila a chtěla znovu posoudit bezpečnost jaderné energetiky. Všichni naši členové zaujali velmi aktivní postoj a začali vysvětlovat, jaké kroky podnikají, jak se vylepšuje bezpečnost v našich elektrárnách. Důvěra tak zůstala vysoká. V průzkumech nabízíme lidem, aby hodnotili bezpečnost jádra na stupnici od jedné do sedmi, kde jedna je nejnižší a sedm nejvyšší. Před Fukušimou nám 69 procent lidí z 1000 dotazovaných dalo vysoké ocenění. Pak jsme udělali stejný průzkum v únoru letošního roku a vyšlo nám stejných 69 procent.

OTÁZKA: Pokud nemá americká veřejnost obavy o bezpečnost jaderných elektráren, neznepokojuje ji otázka jaderného odpadu?

Žádná vzrušená debata se nekoná. Jen malé procento Američanů si uvědomuje, že nějaký jaderný odpad v elektrárnách vzniká.

OTÁZKA: Není to i vaše chyba? Neměli byste o tom veřejnost informovat?

To by musela poslouchat. My o tom informujeme, ale tématem se to stane, jen když z toho někdo téma udělá.

OTÁZKA: Na začátku minulého roku vydaly americké úřady povolení k výstavbě první jaderné elektrárny po 30 letech. To vypadá, že jaderná energetika je u investorů na okraji zájmu.

V současnosti se buduje pět nových reaktorů. Dva projekty právě v těchto dnech významně pokročily, dokončily se základy, oba jsou na reaktory AP1000 (stejný typ reaktorů nabízí firma Westinghouse v tendru na dostavbu Temelína, pozn red.), oba pokračují podle plánu a v souladu s původním rozpočtem. Pak máme 16 projektů ve schvalovacím procesu, které by mohly začít fungovat mezi lety 2020 až 2030, aby podíl jaderné energie zůstal v USA na 20 procentech.

OTÁZKA: Není ale současné tempo výstavby pro vás zklamáním? Mezi lety 2007 a 2009 plánovalo 13 společností výstavbu 25 nových reaktorů, těmto záměrům se dnešní údaje neblíží. Způsobil to levný břidlicový plyn?

Ne, hlavním faktorem byla krize, během které poklesla poptávka po energii. Potrvá podle mne nějakých šest, deset let, než se poptávka vrátí na původní úroveň. Těžba břidlicového plynu, která snížila ceny této energetické suroviny, ale také sehrála svou roli. Jaderná energetika přesto může být většinou cenově konkurenceschopná. Teď, v době ekonomické nejistoty, ale dochází k tomu, že většina společností buduje menší, levnější plynové elektrárny.

OTÁZKA: Skutečně může jaderná energetika soupeřit svojí cenou s levným plynem z břidlic?

Jsme o tom přesvědčeni. Dnes jsou ceny plynu nízko, ale většina šéfů energetických podniků v USA si myslí, že zase porostou. A zatímco u plynu se ceny často hýbou, u jaderné energetiky jsou poměrně stabilní. V dlouhodobém horizontu je také nutné dívat se na to, že u jaderné energetiky tvoří palivo jen asi 25 procent z koncové ceny za elektřinu. U plynových elektráren je to 80 procent. Takže cena plynu bude tím, co ovlivní cenu elektřiny. U jaderné energetiky to tak není.

OTÁZKA: Zároveň ale dochází k uzavírání jaderných elektráren. To není kvůli plynu?

Ve Wisconsinu uzavírají jednu elektrárnu, ale to bylo kvůli kombinaci tří faktorů. Jedním je levné místní uhlí, druhým je levný plyn a třetím je, že elektrárně vypršel dlouhodobý kontrakt na dodávky elektřiny. Neměli tedy zákazníka. Možná se ještě zavře pár méně významných reaktorů, ale nemyslím, že se to bude stávat v širokém měřítku.

OTÁZKA: V České republice se debatuje o tom, zda by se v případě dostavby Temelína měla výrobci garantovat výkupní cena. Jak to je v USA s garancí cen?

U nás do toho nezasahuje vláda, ale uzavírají se dlouhodobé kontrakty. Když je v místě velký průmyslový podnik nebo nějaká průmyslová oblast, tak uzavře s elektrárnou kontrakt na dvacet let nebo i déle a zaváže se, že od ní bude odebírat určité procento energie.

OTÁZKA: Kdo vlastně ve Spojených státech platí za výstavbu nových jaderných elektráren?

Zákazníci, platby jsou rozloženy v čase. V Georgii se například stavějí dva reaktory, měly by stát kolem 16 miliard dolarů. Regulátor dovolí provozovateli, aby zvýšil cenu elektřiny o šest procent, a tím získal peníze na výstavbu. Takže společnost, která staví, by měla dostávat peníze v době, kdy provádí výstavbu.

AUTOR: Jan Bumba

J. Scott Peterson

Vzdělání:
-Vystudoval žurnalistiku na univerzitě v Chapel Hill v Severní Karolíně.

Kariéra:
V americkém Institutu pro jadernou energii (NEI) pracuje 23 let.
Od roku 2001 je šéfem komunikace a viceprezidentem institutu.
Před nástupem do NEI pracoval ve společnosti Illinois Power.
Sedm let předtím se živil jako novinář.
Publikuje a vystupuje v amerických i zahraničních médiích, kde obhajuje jadernou energetiku.

Institut pro jadernou energii

- Prosazuje zájmy jaderného průmyslu, lobbuje v americkém kongresu, Bílém domě a jedná s americkým národním regulátorem Nuclear Regulatory Commission (NRC).
- Zároveň propaguje jadernou energetiku u veřejnosti.