zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Šancí Evropy jsou uhlíková daň a plyn z břidlic

30.05.2013
Energie
Šancí Evropy jsou uhlíková daň a plyn z břidlic

Rozhovor - Dieter Helm, ekonom a expert na energetiku z Oxfordské univerzity...

Klimatické cíle Evropské unie nefungují. A jediným řešením, jak ochranu klimatu zajistit, jsou investice do nových technologií a zavedení uhlíkové daně. "Větrníky všechno jen zhoršily," říká oxfordský ekonom Dieter Helm. Největší pobídkou pro boj se znečišťováním ovzduší by podle něj měla být právě uhlíková daň. Ale to nejen na domácí produkci, ale i na dovoz.

OTÁZKA: HN: Evropská unie chce podporovat čisté zdroje. Ale v Česku nyní jedou naplno uhelné elektrárny, zatímco nový plynový zdroj v Počeradech se ani nevyplatí spustit. Co je špatně?

Máte pravdu v tom, že něco je velmi špatně. V Německu se staví uhelné zdroje o výkonu sedmi či osmi gigawatt. Z pohledu klimatických změn je to katastrofální situace. Přitom rozdíl mezi uhlím a plynem nejsou jen dvojnásobné emise oxidu uhličitého Je to i další znečištění, které je spojené se spalováním uhlí - znečištění vody, těžké kovy, úniky metanu, oxidů síry a dusíku, spotřeba vody při chlazení. Moc horších zdrojů než uhlí zkrátka není. Takže se nabízí otázka: Jak mohla Evropa, která se snaží vést zbytek světa směrem k ochraně klimatu, tohle dopustit?

OTÁZKA: HN: To bych rád slyšel od vás.

Důvodů je několik. Uhlí je velmi levné - jeho světové ceny spadly pod 100 dolarů za tunu a stále klesají. Plyn, speciálně v Evropě kvůli velké závislosti na Rusku, stojí mnohem víc a je navíc navázaný ve velké míře na cenu ropy. Pak je tu cena za vypuštěné emise CO2, která měla uhlí znevýhodnit. Ale evropský systém obchodování s povolenkami byl od začátku špatným nápadem a nyní se to prokázalo dvojnásob. Takže dlouhodobě stojí vypuštění tuny CO2 pod pět eur a přitom by mělo stát alespoň 35 eur, aby se vyrovnal rozdíl mezi cenou uhlí a plynu. Pak je tu direktiva, která od roku 2016 omezuje u velkých zdrojů emise síry a dusíku. Mnoho zdrojů se kvůli nákladům na modernizaci o splnění těchto cílů ani nepokusí a snaží se z existujících elektráren vytěžit, co se ještě dá.

OTÁZKA: HN: Platí to o celé Evropě?

Ano. A poslední věc je celkový plánovaný strop emisí. Evropská unie totiž přišla s dalším řešením - s obnovitelnými zdroji. Ale pokud u Severního moře postavíte na vodě i na břehu tisíce větrných elektráren, tak pokud tento strop nesnížíte, uděláte těmito zdroji vlastně více místa pro špinavé elektrárny. A Němci jsou, řečeno s nadsázkou, navíc tak vyděšení z toho, že se bude po Rýnu valit přílivová vlna a zaplaví i Mnichov, že museli najednou zavřít své jaderné elektrárny. Takže musí namísto bezemisního jádra spalovat uhlí. To je environmentální katastrofa.

OTÁZKA: HN: Toto rozhodnutí jste dříve nazval "stupidním". Platí to stále?

Zajímavá otázka je, zda budou Němci nuceni nějaké jaderné elektrárny opět spustit. Musíte se jich zeptat, proč to dělají. Pokud máte strach z klimatických změn, tak toto je to nejhorší, co mohli udělat. Pokud se bojíte o jadernou bezpečnost, každého hned napadne, že německé reaktory budou jedněmi z nejbezpečnějších na světě. Je to perfektně racionální, říct, že už nebudete stavět žádné jiné jaderné elektrárny. Ale tohle jsou normální výborně fungující elektrárny, které Němci zastavili. Je to celé politika, stojí za ní německá Strana zelených a z energetického hlediska je to stupidní.

OTÁZKA: HN: Spotřeba uhlí ale neroste jen v Evropě, roste i v Číně a jinde.

Ano. Emise rostou bez přestání od roku 1990. A může za to masivní celosvětový nárůst spalování uhlí. To již nečiní 25 procent z primárních energií, ale 30 procent. Růst je dnes patrný hlavně v Číně, která tvoří polovinu světového trhu s uhlím a plánuje spolu s Indií postavit 400 až 600 gigawatt výkonu v uhlí do roku 2020. Jediná velká země, kde spotřeba uhlí neroste, jsou Spojené státy.

OTÁZKA: HN: A co všechny ty Kjótské protokoly? Proč nefungují?

Jsem si jistý, že na summitu v Dauhá si udělalo 17 tisíc lidí moc pěknou dovolenou. A takový cirkus tu máme dvakrát do roka. Jsem si jistý, že všechny ty neziskovky a politici si pěkně popovídají, ale musíme se podívat na to, kam jsme se dostali. Vždyť v Durbanu se dohodli jen na tom, že se do roku 2015 pokusí rozhodnout - protože to dosud nebylo jasné - co budou dělat po roce 2020. Oni nevědí, na čem se chtějí dohadovat? Ale do té doby se ekonomiky Číny a Indie zdvojnásobí. Takže máte takovéto triumfální zasedání politiků v Durbanu, které vše jen odloží, než tu bude dalších 600 gigawatt výkonu v uhlí. Je to absolutní selhání.

Cíle evropské politiky jsou krátkodobé a krátkozraké

OTÁZKA: HN: Dosáhl Kjótský protokol alespoň něčeho?

Ne. Je totiž velmi silně postaven na produkci CO2 evropských zemí. Ty svou produkci snižují, ale hlavně kvůli odlivu průmyslové výroby do rozvíjejících se zemí a pomalému růstu ekonomiky. A pak padla Berlínská zeď a to u zemí včetně České republiky znamenalo obrovský pokles emisí z jejich špinavého průmyslu. Takže skvělé, produkce emisí klesají. Ale mnohem důležitější je spotřeba CO2. Vezměte si Velkou Británii. V letech 1990 až 2005 jsme snížili emise o 15 procent. Ale naše spotřeba CO2 vzrostla o 19 procent! Drtivá většina produktů z Číny není pro Číňany, ale pro Američany a Evropany. Ale ty dopady jsou stejné - atmosféru máme jednu.

Takže Kjóto nezahrnovalo Čínu, USA ani rozvojové země a nezajistilo prakticky nic. A co udělá Evropa? Zaměří se na krátkodobé cíle ztělesněné programem 20-20-20 (snížit do roku 2020 emise o 20 procent, energetickou náročnost o 20 procent a mít podíl obnovitelných zdrojů 20 procent - pozn. red.).

OTÁZKA: HN: A program 20-20-20 nic nezměnil?

Myslím si, že je velmi jednoduché dokázat, že věci naopak velmi zhoršil. Pro boj se změnami klimatu potřebujete střednědobé nebo dlouhodobé plány na změny struktury průmyslu. Co my máme, jsou velmi krátkodobé plány na 10 let a za tu dobu je cílem 20 procent energií z obnovitelných zdrojů. Přitom jediné typy obnovitelných zdrojů, které máme, jsou biomasa, která má velmi špatné dopady na životní prostředí, solární elektrárny a vítr. Ale ani fotovoltaika, ani vítr na té nízké technologické úrovni, kde zatím jsou, prostě nemůžou zabránit změně klimatu. Jsou příliš roztroušené, nespolehlivé, nestabilní... nemohou udělat ani zub v té křivce růstu emisí.

OTÁZKA: HN: Takže zelená energie nedává smysl?

Možná budoucí obnovitelné zdroje. Na ty se musíme soustředit. Pokud ale nalijete všechny peníze do hloupých plánů na deset let dopředu, nezbude vám nic na ty budoucí možné technologie.

OTÁZKA: HN: Proč odmítáte spalování biomasy?

Dnes představuje biomasa polovinu obnovitelných zdrojů v Evropě. Ale přemýšlejte o tom, co to je? Je to vlastně negativní forma CCS (Carbon Capture Starage), kdy se pokoušíte CO2 zachytit, než se dostane do atmosféry, a uložit ho do země. A co je biomasa? Vezměte si strom. Co dělá? Skladuje CO2 z atmosféry, a to po dlouhou dobu. Takže když vezmete strom a spálíte ho v elektrárně, je to jako odšroubovat víko ze skladu CCS. Vy sice můžete vysadit další strom, ale to je běh na 50 let. A i pěstování a doprava jsou energeticky velmi náročné. Zdá se vám to jako ekonomicky dobrý nápad?

OTÁZKA: HN: Ale Brusel se nyní snaží stanovit cíle i na roky 2030 a 2050.

Pojďme si nejdříve ujasnit, co komisaři řekli a na čem se shodli. Je tu hrubý cestovní plán do roku 2050, a to nejen pro boj s emisemi CO2, ale například i pro dopravu. Ale to neznamená, že se z toho něco stane. Je to seznam přání a několik možností, jak jich dosáhnout. Otázkou ale je, jak tento plán přetaví do reálné politiky. Nyní se debatuje jenom o cílech pro rok 2030 a příští rok jsou nové volby do Evropského parlamentu. A podíváte-li se na výsledky voleb v jednotlivých státech, je jasné, že nový parlament nebude plánům komise ohledně emisí příliš nakloněný. Chtěli proto direktivu protlačit ještě letos na podzim. Ale to podle mne nebude fungovat. A to už jen kvůli tomu, že nebyli schopní dotlačit parlament k tomu, aby podpořil backloading. (Jde o stažení 900 milionů emisních povolenek z trhu a jejich přesunutí na období příštích let. Mělo jít jen o dočasné řešení, než Evropská komise přijde s komplexnějším řešením, jak systém povolenek zachránit - pozn. red.) Pokud nezachráníte systém povolenek, tak šance, že se letos na podzim stanoví cíle pro rok 2030, jsou mizivé.

Emisní povolenky jsou jen látání špatné energetické koncepce

OTÁZKA: HN: Jsou tyto cíle vůbec spojitelné s energetickým trhem?

Moc tržního na něm stejně není. Ty cíle jsou spojené s obrovským množstvím ideologie, která tvrdí, že Evropa může svoje energetické cíle řešit skrze decentralizované větrníky a solární panely na střechách. Nejde tedy o trh, oni dopředu preferují jeden nebo dva druhy zdrojů. Abyste toto pochopil, musíte se podívat více do minulosti. V letech 2005 a 2006 se všichni evropští politici tvářili, že vědí, že ceny plynu i ropy budou vždy růst. Pokud takové hlouposti věříte, je pak úplně jedno, kolik stojí větrníky - vždy totiž budou levnější než plyn a ropa. Evropa se tak měla stát více konkurenceschopnou. Američané se zaseknou s těmi špinavými zdroji a my budeme mít levnou elektřinu z větru. Takže všechny ty hutě či výrobny hnojiv se pohrnou do Evropy kvůli levné energii. A kde jsme? No, bylo to celé obrovský vtip. Stal se přece pravý opak. Politici se se svými předpověďmi naprosto ukázkově zmýlili. Vždyť plánovali, že po roce 2020 nebudou třeba žádné podpory obnovitelných zdrojů.

OTÁZKA: HN: Zpátky k povolenkám, jejichž systém nyní prakticky zkolaboval. Co bylo špatně?

Všechno. Co potřebujete, je střednědobě nebo dlouhodobě stabilní a mírně rostoucí cena za uhlík. Nechcete drahý CO2 hned zpočátku, ale chcete dát signál, aby se firmy soustředily na nové technologie. Přitom systém povolenek je krátkodobý, nestabilní a ceny jsou směšně nízké. Tedy pravý opak toho, co potřebujeme. Podle mě by bylo nejlepší celý systém zrušit. Ale to se nikdy nestane. Takže co se musí stát, je to, že se nastaví spodní hranice ceny CO2, což povede ke konci obchodování. Ideální je tedy uhlíková daň. Letos už ji navrhlo Nizozemsko, dříve ji navrhla Británie i já osobně. Bezúspěšně. Přitom je k tomu potřeba konsenzus. Co rozhodně nechcete, jsou rozdílné ceny za uhlík v každé zemi. Potřebujete jednotnou celoevropskou cenu. Existuje k tomu politická vůle? Nejsem si jistý.

OTÁZKA: HN: Nejste si jistý? Vždyť Evropský parlament nebyl schopný odsouhlasit ani backloading. Není to spíše beznadějné? Daně přece nejsou vůbec populární.

Ale mají jednu obrovskou výhodu: zvedají příjmy vlád. A většina vlád už nemá další peníze jak získat. Pokud to schválí, nebude to kvůli ochraně klimatu, ale kvůli příjmům. Ale mně na motivu nezáleží. Jde mi o rozumnou cenu za uhlík.

Uvalíte-li na průmysl uhlíkovou daň, donutíte k ní i Čínu

OTÁZKA: HN: Jak by vámi navrhovaná uhlíková daň fungovala?

Musí se zdanit spotřeba CO2, ne jeho produkce. Jediná možná cesta, jak chránit ovzduší a nezničit vlastní průmysl, je soustředit se i na import CO2. Uvalit daň na vlastní ekonomiku je poměrně jednoduchá záležitost. Dovoz je ale mnohem složitější - nemůžete samozřejmě vypočítat, kolik CO2 vzniklo při výrobě toho kterého produktu. Naštěstí ho nejvíc vznikne ve čtyřech či pěti odvětvích - v ocelářství, chemickém průmyslu, cementárnách a při výrobě hnojiv a hliníku. Takže na tato odvětví uvalíte uhlíkovou daň podle odhadu jejich emisní náročnosti. Pokud víte, že je to čínská ocel, a víte, že 80 procent elektřiny je z uhlí, zhruba to vypočítáte. Ale jakmile daná země uvalí vlastní uhlíkovou daň, tyto dovozní poplatky padají.

OTÁZKA: HN: Nebylo by to ale v rozporu s pravidly Světové obchodní organizace?

To někteří lidé říkají. Ale za prvé, trh poškozuje, pokud někdo tu daň neuvalí. Čína vlastně dotuje svůj průmysl tím, že nemusí platit za znečišťování ovzduší, zatímco my ano. Za druhé, pravidla WTO přímo povolují opatření na ochranu přírody. A za třetí, není to diskriminační tarif. Jedná stejně s domácím produktem jako s dovezeným zbožím.

OTÁZKA: HN: A jak donutíte státy, aby to celé nebojkotovaly?

Proč by měla Čína zpoplatnit uhlík? Za prvé mají obrovský problém se smogem. Musí s uhlím něco dělat tak jako tak. A navíc - pokud USA stanoví dovozní daň na uhlík, je přece mnohem logičtější platit ty peníze vlastní vládě než cizí. Ve své knize se snažím dokázat, že dopad uhlíkové daně na hranicích vlastně nutí další státy k jejímu zavádění. Mohlo by to navíc Čínu konečně donutit k většímu využití plynu. Vždyť má pravděpodobně největší zásoby břidličného plynu na světě.

OTÁZKA: HN: Zmiňujete břidličný plyn. Co udělal se světovou energetikou?

Lidé se bojí těžby a přitom nemůže být horší než těžba uhlí. Většina uhelných dolů je na úrovni spodní vody, plyn se těží pod touto úrovní. Mnoho zelených neziskovek říká, ať přejdeme z uhlí rovnou na dnešní obnovitelné zdroje. Ale lepší argument je, že použijme plyn jako přechodný zdroj.

OTÁZKA: HN: Co břidlice v EU? Zde se to nikam nehýbe.

Pokud do toho Evropa nechce jít, bude se muset vypořádat s konsekvencemi. A ty jsou velmi jasné. Energie bude mnohem dražší, začne nás válcovat levnější průmysl z USA a budeme stále více závislí na ruském plynu a špinavém uhlí.

OTÁZKA: HN: Podáváte to skoro tak, že netěžit břidličný plyn je pro Evropu cestou do pekel.

Není, je tam mnoho alternativ. Ale je unikátní, že energeticky chudý region jako Evropa závislá na Rusku se rozhodne investovat do extrémně drahých obnovitelných zdrojů, když má vlastní zásoby plynu. Ale ty nechce používat.

OTÁZKA: HN: Nemají ale USA pro těžbu lepší podmínky se svými méně obydlenými oblastmi?

Určitě. V Evropě je to náročnější. Ale buď budeme plyn z břidlic těžit, nebo bude dražší energie. Je to legitimní volba. A musíte ji lidem vysvětlit. Bude se pálit uhlí, v nejhorším případě hnědé uhlí. To je vždy horší než těžba břidličného plynu.

Dieter Helm (56)

Britský ekonom působící na Oxfordské univerzitě. Zaměřuje se především na energetiku a ekonomiku životního prostředí a je i zvláštním poradcem eurokomisaře Güntera Oettingera. Helm je velkým kritikem způsobu, jakým se snaží Evropa bojovat s klimatickými změnami. Místo do podpory obnovitelných zdrojů by podle něj měly jít peníze na výzkum nových technologií. Na konci minulého roku vydalo nakladatelství Yale University Press jeho knihu The Carbon Crunch.

AUTOR: Petr Lukáč
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
21
11. 2019
21.11.2019 - Seminář, školení
Hotel TRIM Pardubice
27
11. 2019
27.11.2019 - Seminář, školení
Dům techniky České Budějovice
29
11. 2019
29.11.2019 - Seminář, školení
13
12. 2019
13.12.2019 - Seminář, školení
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí