zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Moravské zemské muzeum není jenom budova na Zelném trhu

02.07.2013
Ekologická dovolená, cestování
Moravské zemské muzeum není jenom budova na Zelném trhu

Moravské zemské muzeum, druhá největší a zároveň druhá nejstarší muzejní instituce v ČR, bylo založeno v červenci roku 1817 císařským dekretem Františka I. Ve svých sbírkách uchovává přes 6 milionů předmětů, které představují cenný materiál z oborů přírodních a společenských věd. Kromě sbírkotvorné a vědecko výzkumné práce pořádá muzeum výstavy, přednášky, exkurze, zabývá se prací s mládeží a v neposlední řadě vykazuje také rozsáhlou ediční činnost. Moravské zemské muzeum je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR a členem Asociace muzeí a galerií ČR a Mezinárodní rady muzeí (ICOM ). Moravské zemské muzeum je výzkumnou organizací, jejímž hlavním účelem je provádět základní výzkum, aplikovaný výzkum nebo experimentální vývoj a šířit jejich výsledky prostřednictvím výuky, publikování nebo převodu technologií v rámci své činnosti.

Založení Moravského zemského muzea v roce 1817 spadá do doby, kdy raně liberální zásady osvícenského myšlení přinesly uvolnění v duchovní, hospodářské a společenské oblasti. Podnítily zájem šlechty, nespokojené s agrárními reformami, centralizací se ztrátou téměř výlučného postavení v tvorbě a přijímání kulturních hodnot.

Tehdejší stav rozvoje vědy však podstatně omezoval realizaci často ambiciózních projektů. Vědecké zkoumání se např. nemohlo opřít o poznatky získané studiem ucelených kolekcí, dokumentujících přírodu, historii a kulturu. A tak na počátku 19. století vznikají v habsburské monarchii nové vědecké instituce - muzea.

Od rozvoje přírodních věd pěstovaných v muzeích se očekávalo, že napomůže hospodářskému růstu; poznání historického vývoje pak mělo přispívat k lepšímu chápání současnosti a v očích šlechty podporovat zemské vlastenectví jako protiváhu byrokratickému státnímu centralismu a absolutismu.

Tyto cíle byly dány do vínku i muzeu zřizovanému v moravské metropoli Brně, nazvanému na počest císaře Františkovým. U zrodu muzea stáli Christian Carl André (1763-1831), moravský osvícenec, národohospodář - prosazoval střídavé hospodářství, novinář, kancléř Moravskoslezské společnosti pro zvelebení orby, přírodoznalství a vlastivědy, hrabě Josef Auersperg (1767-1829), právník absolvent Karlovy Univerzity v Praze, osvícenec, člen lóže svobodných zednářů, příznivec francouzské revoluce, významý představitel moravské inteligence, podporovatel Hospodářské společnosti, gubernátor Antonín Bedřich Mitrovský (1770-1842), právník, vysoký státní úředník, jako zemský hejtman zaštítil snahy o založení zemského muzea, díky němu muzeum získalo Biskupský dvůr v Brně jako svou první budovu a hrabě Hugo František Salm-Reifferscheidt (1776-1836), osvícenecký vzdělanec a podnikatel v hornictví, hutnictví a zemědělství, ředitel Moravskoslezské společnosti pro zvelebení orby, přírodoznalství a vlastivědy, věnoval muzeu sbírky přírodnin a množství uměleckých předmětů.

První návrhy na založení muzea pochází z roku 1803. Dne 7. března 1816 předložili hrabě Auersperg spolu s hrabětem Salmem zemskému hejtmanovi Antonínu hraběti Mitrovskému pamětní spis vypracovaný na jejich popud Josefem Hormayerem (spolupracoval při zakládání Joannea ve Štýrském Hradci), ve kterém poukázali na nezbytnost založení muzea. Rozhodnutím císaře Františka I. z 29. července 1817 bylo zřízeno jako součást Hospodářské společnosti. Veřejnost byla se založením muzea, které bylo nazváno na počest císaře Františkovo, seznámena 24. března 1818 vyhláškou moravsko-slezského gubernátora hraběte Antonína Bedřicha Mitrovského.

Hlavní budovou MZM je Dietrichteinský palác.

Dietrichsteinský palác na Zelném trhu v Brně zaujímá významné místo v architektuře doby barokní na Moravě. Nechal jej postavit v letech 1614-1618 olomoucký biskup kardinál František Dietrichstein jako jedno z rodových sídel. Domněnka, že pro stavbu zhotovil plány italský architekt Giovanni Giacomo Tencalla, se dnes považuje za málo pravděpodobnou. Důkladnou přestavbu paláce z doby před rokem 1748 připomíná vstupní portál a vestibul.

Reprezentativní budova hostila za českého povstání roku 1620 "Zimního krále" Friedricha Falckého a roku 1748 císařovnu Marii Terezii. V říjnu 1805 v Dietrichsteinském paláci pobýval ruský vojevůdce M. I. Kutuzov, jak o tom informuje pamětní deska.

Adaptace paláce pro potřeby justičních úřadů v roce 1837 a další postupné úpravy znehodnocující jeho barokní podobu, vyvrcholily roku 1928 provedením nástavby třetího patra na hlavním křídle do Zelného trhu. To už Dietrichsteinský palác sloužil převážně výstavním účelům Moravského zemského muzea, pro které byl zakoupen roku 1911. Při památkové rekonstrukci paláce v 80. letech 20. století byla nástavba snesena, exteriér stavby připodobněn baroknímu stavu a její vnitřní dispozice přizpůsobena modernímu muzejnímu provozu, který mohla veřejnost zhlédnout od října roku 1991.

Dům "U šlechtičen" byl postaven v letech 1682-1690 ve stylu městského barokního paláce brněnským stavitelem Janem Křtitelem Ernou. V letech 1790-1791 byla původní jednopatrová budova rozšířena a zvýšena V. J. Eitelbergerem o další poschodí a propojena se sousedním Althanským palácem. Do ulice je obrácen výrazným portálem s bosáží. V interiéru je zajímavá kaple s pozdně barokními freskami. Palác sloužil jako nadační zařízení pro výchovu opuštěných šlechtických a měšťanských dívek.

Po americkém náletu na Brno v roce 1944 byl Althanský palác natolik poškozen, že došlo po roce 1948 k jeho demolici, stejný osud hrozil i Paláci šlechtičen. V průběhu 50. let 20. století se však tuto cennou stavbu podařilo zachránit pro kulturní účely. Profesor Bohuslav Fuchs vypracoval projekt velkorysé rekonstrukce budovy, respektující jak původní historické plány, tak tehdejší muzejní potřeby. Náročné přestavby byly prováděny od roku 1957, v roce 1961 pak došlo k zpřístupnění etnografické expozice "Lid v pěti generacích", která sloužila s menšími úpravami k poučení veřejnosti až do podzimu 1999. V letech 2000-2002 byl Palác šlechtičen rekonstruován, od roku 2003 zde probíhají krátkodobé výstavy; připravuje se také nová stálá expozice.

Expozice Život a dílo Leoše Janáčka je umístěna u někdejší varhanické školy v zahradním domku, kde žil Leoš Janáček v letech 1910 až 1928. Zahrnuje původní Janáčkovu pracovnu s klavírem, v další části domku je moderní expozice, která podává základní textové a obrazové informace o životě skladatele a připomíná jeho nejznámější díla. Je zde i možnost poslechu hudebních ukázek a zhlédnutí videodokumentů.

13. července 1881 se Leoš Janáček oženil se Zdeňkou Schulzovou, dcerou ředitele učitelského ústavu. Mladí manželé bydleli zprvu v Měšťanské (nynější Křížové) ulici na Starém Brně; po narození dcery Olgy 15. srpna 1882 bydleli na Klášterním (nynějším Mendlově) náměstí č. 2. Tam vznikala Janáčkova první opera Šárka i Počátek románu, kantáta Amarus a sbory, inspirované básněmi Petra Bezruče. Zde se narodil i zemřel Janáčkův syn Vladimír (1888-1890), zde dokončoval skladatel svou "Pastorkyni", když umírala v roce 1903 jeho milovaná dcera Olga.

Když v roce 1908 získal Janáček pro varhanickou školu budovu na Giskrově (nynější Kounicově) ulici, napadlo ho, že místo nepotřebných koníren, stojících v zahradě budovy, by bylo možno postavit domek pro ředitele varhanické školy; v nájemném, které by ředitel platil, se měly splácet náklady na postavení domku. Stavba, k níž brzy získal svolení, byla realizována podle návrhu stavitele Aloise Horáka a 2. července 1910 se Janáčkovi stěhovali.

Tradice současného Pavilonu Anthropos má své kořeny v období první Československé republiky. Tehdy se díky mimořádnému úsilí předního českého badatele prof. Karla Absolona podařilo ve specielním pavilonu "Člověk a jeho rod" na dnešním výstavišti soustředit v rámci výstavy soudobé kultury v roce 1928 nebývalé množství nálezů z nejranějších období lidských dějin. Při vzniku této výstavy nesoucí název Anthropos se setkáváme se jménem prvního prezidenta ČSR prof. T. G. Masaryka a průmyslníka T. Bati. Tato výstava zanikla v důsledku událostí II. světové války.

Na tyto tradice navázal v poválečném období antropolog prof. dr. Jan Jelínek, DrSc. (antropolog světového jména, bývalý ředitel Moravského zemského muzea a prezident ICOM). Stavba Pavilonu Anthropos byla dokončena v roce 1962 podle plánů ing. arch. Františka Šteflíčka. V roce 2003 byl objekt uzavřen a došlo k zahájení generální rekonstrukce. V roce 2006 byl Pavilon Anthropos v modernizované a podstatně rozšířené podobě opět otevřen pro veřejnost.

Zámek Budišov stojí na místě původní vodní tvrze ze 13. stol., přebudované v 16. stol. na renesanční zámek. Dnešní podobu získal za výrazné přestavby v honosné barokní letní sídlo ve 20. letech 18. stol. za hr. Paarů. V téže době byl kolem zámku zřízen park s bohatou sochařskou výzdobou.

MZM zámek získalo do správy v roce 1974 a po rozsáhlých úpravách zde vybudovalo depozitáře přírodovědných oddělení. Veřejnosti přístupná část zoologického depozitáře představuje nejstarší kolekce vycpanin ptáků, savců, ryb i obojživelníků ze sbírkového fondu oddělení doplněné trofejemi z loveckých výprav do Afriky, Asie a Kanady.

Z nových přírůstků je v zámeckém depozitáři uložen materiál získaný během studijních sběrných cest do oblasti delty Dunaje v letech 1979-1990, na Kubu (1987), do Jakutska (1991) a Jižní Ameriky (1994-1998).

Sbírky obratlovců jsou doplněny ukázkami zástupců několika skupin bezobratlých živočichů - mořských hub, žahavců, korýšů, měkkýšů, červů a ostnokožců.

Vlastníkem barokního zámku Budišov je městys Budišov

Více na: http://www.mzm.cz/navstivte-nas/

ZDROJ: ww.mzm.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
19
11. 2019
19.11.2019 - Konference
Praha
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí