Vodní díla a náhrada majetkové újmy

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu[1] k náhradě majetkové újmy podle § 58 odst. 3 vodního zákona a jejímu vztahu k bezdůvodnému obohacení podle § 451 an. občanského zákoníku.

"Vodní dílo podle vodního zákona jako každá jiná stavba omezuje především další využití pozemku, na kterém je vybudováno. Lze však předpokládat, že pokud zřizovatel vodního díla není zároveň vlastníkem pozemku, na kterém má být vodní dílo vybudováno, před realizací stavby buďto dotčený pozemek odkoupí, nebo s majitelem pozemku uzavře dohodu, na základě které na něm vodní dílo vybuduje. Taková dohoda bude mít zpravidla podobu smlouvy o zřízení věcného břemene a budoucí omezení vlastnického práva majitele pozemku v ní bude kompenzováno jednorázovou náhradou. Ochranné pásmo zřízené podle 58 odst. 3 vodního zákona však může zasáhnout také do práv jiných majitelů pozemků a staveb nacházejících se v blízkosti vodního díla. Účelem náhrady poskytnuté podle § 58 odst. 3 vodního zákona tak není kompenzovat vlastnické omezení založené samotným zastavěním pozemku, ale nahradit majetkovou újmu způsobenou stanovením ochranného pásma všem majitelům pozemků a nemovitostí, které se v tomto ochranném pásmu nacházejí a jimž újma skutečně vznikla (tedy nejen majiteli zastavěného pozemku)."

Z odůvodnění

Podle § 58 odst. 3 vodního zákona může vodoprávní úřad na návrh vlastníka vodního díla v zájmu jeho ochrany opatřením obecné povahy stanovit ochranná pásma podél něho a zakázat nebo omezit na nich podle povahy vodního díla umísťování a provádění některých staveb nebo činností. Vlastníci pozemků a staveb v ochranném pásmu mají vůči vlastníkovi vodního díla nárok na náhradu majetkové újmy, která jim uvedeným zákazem nebo omezením vznikne. Nedojde-li mezi vlastníkem pozemků a staveb v ochranném pásmu a vlastníkem vodního díla k dohodě o výši náhrady, rozhodne o její výši soud.

Prvním předpokladem pro to, aby ustanovení § 58 odst. 3 vodního zákona mohlo být aplikováno a náhrada majetkové újmy přiznána je, že vodoprávní úřad stanoví podél vodního díla ochranné pásmo, v němž zároveň omezí nebo zakáže některé činnosti a stavby ? Je možno připomenout, že ochranné pásmo stanovené podle § 58 odst. 3 vodního zákona nelze zaměňovat s ochranným pásmem vodovodních řádů a kanalizačních stok podle § 23 zákona o vodovodech a kanalizacích, v jehož druhé větě druhého odstavce se s odkazem na § 30 vodního zákona výslovně uvádí, že ochranná pásma vodních zdrojů podle zvláštního zákona tímto nejsou dotčena.

Vodní dílo podle vodního zákona jako každá jiná stavba omezuje především další využití pozemku, na kterém je vybudováno. Lze však předpokládat, že pokud zřizovatel vodního díla není zároveň vlastníkem pozemku, na kterém má být vodní dílo vybudováno, před realizací stavby buďto dotčený pozemek odkoupí, nebo s majitelem pozemku uzavře dohodu, na základě které na něm vodní dílo vybuduje. Taková dohoda bude mít zpravidla podobu smlouvy o zřízení věcného břemene a budoucí omezení vlastnického práva majitele pozemku v ní bude kompenzováno jednorázovou náhradou. Ochranné pásmo zřízené podle 58 odst. 3 vodního zákona však může zasáhnout také do práv jiných majitelů pozemků a staveb nacházejících se v blízkosti vodního díla. Účelem náhrady poskytnuté podle § 58 odst. 3 vodního zákona tak není kompenzovat vlastnické omezení založené samotným zastavěním pozemku, ale nahradit majetkovou újmu způsobenou stanovením ochranného pásma všem majitelům pozemků a nemovitostí, které se v tomto ochranném pásmu nacházejí a jimž újma skutečně vznikla (tedy nejen majiteli zastavěného pozemku) ?

Je možné shrnout, že pokud každý z výše popsaných právních institutů, tj. bezdůvodné obohacení upravené v § 451 an. obč. zák. a náhrada majetkové újmy podle § 58 odst. 3 vodního zákona poskytují ochranu jinému okruhu osob (bezdůvodné obohacení majiteli zastavěného pozemku; náhrada majetkové újmy všem majitelům nemovitosti nacházejícím se v ochranném pásmu) a k jejich úspěšnému uplatnění je potřeba naplnění jiných podmínek (nárok na bezdůvodné obohacení vzniká již samotným užívání /zastavěním/ pozemku bez právního důvodu; majetkové újmy se lze domáhat pouze v případě, je-li stanoveno ochranné pásmo a dojde-li k majetkové újmě), nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že aplikace § 58 odst. 3 vodního zákona vylučuje aplikaci § 451 an. obč. zák. Takový výklad by ostatně zvýhodnil vlastníky staveb a pozemků, které se pouze nacházejí v ochranném pásmu, oproti majiteli zastavěného pozemku, a v případě, že nebylo stanoveno ochranné pásmo, by bez náhrady omezil vlastnické právo tohoto majitele.

[1] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2.3.2011, čj. 28 Cdo 4211/2010

Autor: Mgr. Veronika Vytejčková