Energetika Velké Británie je částečně ve francouzských rukou

Energetické odvětví napřímo zaměstnává 157 700 osob; na celkovém výkonu britské ekonomiky se podílí 4,8 % a ze 7,1 % na celkových investicích (41,0 % těchto investic míří do průmyslového sektoru). Sektor je plně liberalizován s vlastnicky oddělenou strukturou výroby a přenosových sítí (elektřina, plyn). Britským regulačním úřadem pro odvětví plynu a elektřiny je Ofgem, jenž je řízen Úřadem pro trh s elektrickou energií a plynem (GEMA) Hlavní funkcí tohoto regulačního úřadu je dohled nad zájmy spotřebitelů a podpora konkurenčního prostředí. Role GEMA je následně vymezena zákonem o plynu z roku 1986, zákonem o elektřině (r.1989), zákonem o ochraně hospodářské soutěže (r.1998), zákonem pro podniky veřejných služeb (r. 2000) a zákonem o energetice (r. 2004).

Převážná většina rafinérií v UK zpracovává severomořský typ ropy a obvykle se nerozlišuje, zda se jedná o ropu z ropných polí pod správou Velké Británie či Norska. Jiný druh ropy obsahující těžší uhlovodíky je pak dovážen ze zemí OPEC. V procentuálním vyjádření činil dovoz norské ropy v roce 2008 zhruba 65 % celkového dovozu ropy, což představovalo šestileté minimum. Zbylá část ropy byla dovezen z Ruska (12 %), Nigérie, Libye a Alžírska, přičemž oblast Středního východu se podílela na dovozu pouhým 0,6%, tj. zaznamenal významný pokles 5% podílu v roce 2000. I přes významné těžební kapacity je UK čistým dovozcem zemního plynu. V roce 2008 pocházelo 72% dovezeného zemního plynu z Norska, zbytek byl dovezen z Belgie a Nizozemska nebo v podobě LNG. V případě pozastavení dodávek má UK zásoby zemního plynu pouze na 15 dní. Tato limitovaná skladovací kapacita má také za následek, že v letních měsících musí UK především vyvážet, a to i v případě nižších cen. Naopak v zimním období mají britští distributoři plynu potíže s plněním poptávky a musí bez ohledu na zpravidla vyšší ceny zvýšit dovoz zemního plynu ze zahraničí. UK vyváží zemní plyn do Nizozemska (z těžebních polí Chiswick, Grove, Markham, Minke, Stamford a Windermere), Irska (irsko-britským plynovodem), Belgie (plynovodem Bacton-Zeebrugge) a v minimálním objemu i do Norska. UK dováží plyn z Belgie (Bacton-Zeebrugge), z Norska (plynovody Tampen Link, Langeled a Vesterled, z Nizozemska (plynovod Bacton-Balgzand). UK dováží rovněž LNG přes terminály Isle of Grain, Milford Haven a Teesside GasPort. Na výzkumné a těžařské aktivity má monopol společnost National Grid. Výsadní postavení v oblasti distribuce, skladování a mezinárodní přepravu zemního plynu má společnost BG Group plc. Severní Irsko až do roku 1997 nebylo zásobeno zemním plynem. Až výstavba plynovodu ze skotského Portpatricku umožnila vybudovat potřebnou infrastrukturu. Od konce roku 2007 je Severní Irsko plynovody propojeno s Irskem. V současnosti stále probíhá výstavba přenosové soustavy, která umožní odběr plynu veřejnosti a širšímu spektru komerčních zákazníků. Okolo 79% zemního plynu spotřebovaného v Severním Irsku odebírají tamnější plynové elektrárny.

Největším výrobcem elektrické energie v UK je British Energy Group (BEG), jež je ve vlastnictví francouzské EdF. Dalšími velkými výrobci elektřiny jsou firmy RWE Npower, Scottish & Southern Energy, Eon UK, Scottish Power/Iberdrola, International Power, Drax a British Gas/Centrica. Dodávky energií zajišťuje šest velkých firem: British Gas/Centrica, Scottish & Southern Energy, Eon UK, RWE Npower, Scottish Power/Iberdola a EdF Energy. Vlastníkem přenosové sítě v GB je firma National Grid. V roce 2008 se britská vláda dohodla na převzetí BEG francouzskou společností EdF, která tímto ovládla 27 % výroby elektrické energie v UK. Britská vláda za svůj 35 % podíl v BEG získala lb4 mld, jež plánuje použít na uzavření osmi dosluhujících jaderných elektráren. Tímto krokem si vláda především slibuje vynaložení investic do nové infrastruktury a produkčních kapacit. V rámci zachování konkurence bylo 25 % akcií nabídnuto i britské společnosti Centrica. Po oznámení o uzavření prodeje British Energy společnosti EdF se zvedla vlna kritiky. Oponenti vládě vytýkali, že nezabránila prodeji strategické energetické společnosti a že tímto krokem postoupila sektor výroby elektrické energie (strategické oblasti) nejen do rukou cizí společnosti, ale de facto cizího státu (většinovým akcionářem EdF je francouzský stát). Kritici se domnívají, že Francie může oblast energetiky použít jako nátlakový prostředek k prosazování vlastních strategických zájmů. Vyvstaly i obavy, aby EdF nezneužila svého významného postavení na britském trhu k diktování monopolně vysokých cen.

Vlastníkem přenosové soustavy v Anglii a Walesu je společnost National Grid, skotskou přenosovou soustavu vlastní společnosti Scottish Power a Scottish and Southern Energy. National Grid rovněž zodpovídá za spolehlivost a efektivitu britské přenosové soustavy jako celku. Elektrickou energii v UK generuje více než 2 600 větších či menších elektráren, z nichž nejvýkonnější je uhelná elektrárna Drax v Severním Yorkshire o výkonu 3 870 MW. Mezi početně nejrozšířenější typ elektráren patří menší kogenerační celky a elektrárny s omezeným výkonem zaměřené na využití obnovitelných zdrojů. Většinu energetické kapacity zajišťují klasické typy elektráren (37 % tepelné, 36 % plynové, 19 % jaderné, 4 % z obnovitelných zdrojů a 5 % je dovezená elektřina). Souhrnná kapacita britských elektráren (přibližně 75 GW) pokryje roční spotřebu 350 terrawatt-hodin. Většina elektráren byla vybudována v devadesátých letech; tyto elektrárny jsou uzpůsobeny ke spalování zemního plynu, který zabezpečuje více než třetinu energetické poptávky UK. Přibližně podobnou kapacitu mají starší tepelné elektrárny, které spalují uhlí. V příštích deseti letech se plánuje vybudování několika nových jaderných elektráren, jež mají nahradit dosluhující elektrárny z konce šedesátých let. Nízkonapěťovou elektrickou přenosovou soustavu provozuje celá řada společností sdružených v Asociaci energetických sítí (Energy Networks Association). V současnosti je na dovoz a vývoz elektrické energie využíváno podmořské 2 GW kabelové spojení pod kanálemLa Manche, které na britské straně ústí u Folkstone. Propojení s Francií je využíváno především na vyrovnání cenové fluktuace mezi Británií a kontinentem. Kromě uvedeného je v provozu i 500 MW podmořské elektrické propojení mezi Skotskem a Severním Irskem, resp. 600 MW pozemní propojení mezi Severním Irskem a Irskem. Zvažuje se rovněž podmořské propojení distribuční sítě Walesu a Irska, Skotska a Norska, resp. Anglie a Nizozemska.

Jaderné reaktory zabezpečují pětinu dodávek elektrické energie. Výroba elektrické energie z jádra dosáhla vrcholu před deseti lety s 26 % podílem na energetickém mixu, v současnosti se tento podíl nachází pod úrovní z roku 1984. Od roku 1997 se podíl energie získané štěpením jádra trvale snižuje, což je způsobeno především dosluhováním staršího typu reaktorů Magnox (v roce 2003 byla uzavřena jaderná elektrárna Calder Hall, v roce 2004 Chapelcross a v roce 2006 Sizewell A). S plánovanou odstávkou dalších čtyř jaderných elektráren do roku 2015 by se měl podíl elektrické energie z jádra přiblížit deseti procentům z celkového objemu. V současné době je v provozu celkem 12 jaderných elektráren, tj. 24 jaderných reaktorů a zařízení na zpracování vyhořelého paliva (např. Sellafield). Osm jaderných elektráren provozuje BEG a čtyři státní British Nuclear Group (BNG). Do tohoto souhrnu spadá i provoz posledních dvou elektráren s reaktory typu Magnox; Oldbury a Wylfa. Tyto elektrárny by však měly ukončit svou činnost v letošním, resp. v příštím roce. Novější typ reaktoru AGR měl být v šedesátých letech britskou odpovědí na americký lehkovodný reaktor, ale technické komplikace při jeho zavádění v UK se podepsaly na jeho komerčním neúspěchu v zahraničí. Aktuálně je v provozu sedm jaderných elektráren s reaktory typu AGR - Dungeness, Hartlepool, Heysham 1 a 2, Torness, Hinkley Point B a Hunterston B, přičemž poslední dvě uváděné plánuje britská vláda uzavřít po roce 2023.

V roce 2008 britská vláda formálně podpořila výstavbu nové generace jaderných elektráren, kterýžto záměr krátce po volbách v roce 2010 zopakovala. Záměry vlády pak byly ve svých technických parametrech zpřesněny v návaznosti na přírodní katastrofu v Japonsku v roce 2011. Vláda mimo jiné usiluje o urychlení a zjednodušení procesu plánování výstavby nových jaderných elektráren. Nové elektrárny by tak měly stát na místě nebo v blízkosti existujících jaderných reaktorů a budou stavěny pouze z privátních finančních zdrojů (viz vládní energetická koncepce "Energy White Paper" z roku 2007). Soukromé firmy by také měly být zodpovědné za odstavení elektráren z provozu a nakládání s jaderným odpadem. Univerzitní studie ale poukazují na to, že vláda prozatím nepředložila žádný relevantní projekt, který by doložil přiměřenou návratnost investic v řádu desítek miliard GBP. Předpokládá se, že nově vybudované elektrárny budou uvedeny do provozu ještě před rokem 2020. Naproti tomu všechny dosavadní jaderné elektrárny (s výjimkou jediné) ukončí svůj provoz po roce 2023. Úmysl vybudovat nové jaderné elektrárny na území Skotska byl jednoznačně odmítnut jak skotskou vládou, tak parlamentem.

ZDROJ: Businessinfo.cz, kráceno