zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Včelaři ve městě

10.08.2013
Příroda
Zemědělství
Urbánní ekologie
Včelaři ve městě

V celé Praze už je přes tisíc včelařů. Úly si staví v zahradách, v parcích i na balkonech. Město včelám svědčí.

Nabízí jim rozmanité druhy rostlin, mírnější klima a nehrozí jim tady chemické postřiky. A tak v metropoli poletují vyšehradské, smíchovské nebo hradčanské včely. Ty už od dob T. G. Masaryka.

Hned, jak ráno vstanu, podívám se na teploměr. Když je zima nebo prší, vím, že včely nebudou létat a nebudou mít med. Z toho jsou nervózní a já pak taky," říká Robert Šulman, který si pořídil úly na pražském Vyšehradě v roce 2009. Usměvavý stavební inženýr vypráví o včelách se zápalem člověka, který si všechno musel vyzkoušet na vlastní pěst. "Včelařství mě přitahovalo, protože je obestřeno tajemstvím, jež se předává z otce na syna. Všichni se divili, jak to budu dělat, když jsem v rodině žádného včelaře neměl, pomáhal mi jen kamarád. Navíc já po bodnutí hodně otékám a med mi nechutná. Zkrátka nebyl jsem na to zrovna ideální typ."

Jenže jakmile začal, chytlo ho to. První včely koupil na Moravě a úly umístil na zelenou plochu mezi pražskými činžovními domy, kousek od místa, kde bydlí. Šest úlů na Vyšehradě částečně kryjí stromy a keře, nejbližší budova je odtud několik desítek metrů. Ideální místo.

Už tři roky včelaří také Jakub Čihák. Bydlí s rodinou v novém obytném komplexu kousek od obchodního centra Anděl, ale duší je spíš "alternativec", jak napovídají i jeho mohutné kníry. Úly má na střešní terase mezonetového bytu. "Četli jsme článek o včelařích v New Yorku a v Paříži, kteří si dávají úly na střechy. Řekli jsme si, že bychom to taky mohli zkusit."

Dnes na místě s výhledem na Prahu stojí tři úly a Jakub Čihák stáčí každý rok okolo 90 kg medu. "Dřív jsme spotřebovali tak tři kila ročně, teď až patnáct. Zbytek rozdáme," vysvětluje paní Čiháková. Původně se s manželem o úly starala, ale protože se o postupech často hádali, nakonec přenechala péči o včelstvo manželovi.

Škodliviny v medu? Nesmysl

Jakub Čihák a Robert Šulman jsou dva z celkem 1308 včelařů působících na území hlavního města (včetně lokalit Praha-východ a Praha-západ), které uvádí statistika Českého svazu včelařů. Naprostá většina z nich chová maximálně deset včelstev čili jsou to "malochovatelé". Městské včelaření se už řadu let rozvíjí v Londýně nebo Paříži. Tam mají úly například na střeše výstavní síně "Grand Palais" nedaleko bulváru Champs-Élysées nebo na historické budově opery Garnier. Poslední tři roky přibývají úly také v New Yorku, kde byl chov do roku 2010 zakázaný.

Teď je na tamních úřadech registrováno takřka dvě stě včelařů, jejich celkový počet se však odhaduje na dvojnásobek. Městské včelaření propaguje v Americe například Noah Wilson, zakladatel společnosti Best Bees Company. Mimo jiné tvrdí, že zatímco ve městě přežije zimu přes 60 % včelstev, na venkově je to o dvacet procent méně.

Navzdory očekávání má totiž město pro včely hned několik výhod. Především je tu mírnější klima. "Průměrná teplota v Praze je o tři stupně vyšší než v ostatních částech republiky. Když tady bylo nad nulou, mimo Prahu mrzlo. To je pro včely velký rozdíl," vysvětluje vyšehradský chovatel Robert Šulman. Výhodou města je i to, že v jedné lokalitě není tolik včelstev jako na venkově, nekonkurují si tedy a městské včely proto mohou vyprodukovat i více medu.

Další výhodou města je daleko větší druhová pestrost rostlin. "Nalevo je zahrádkářská kolonie, kde rostou ovocné stromy a v okolí je spousta zeleně. Kvetou tu kaštany, černý bez, akáty, lípy nebo šeříky," vyjmenovává Jakub Čihák, z čeho všeho si mohou včely na Smíchově udělat hostinu. Oproti tomu na venkově není výjimečné, že včely "spásají" pole řepky olejky a jejich med je pak jednodruhový, což ho degraduje na chuti i vůni. V zemědělských oblastech mohou včelám ublížit i různé chemické postřiky, které se na městskou zeleň nepoužívají.

I když ve městě je více znečištěný vzduch, zplodiny z výfukových plynů se do medu nedostanou. "Včela má dva druhy potravy - nektar a pyl. Obojí je v květu natolik krátce, že se do nich žádné škodlivé látky nemůžou vstřebat," vysvětluje Dalibor Titěra z Výzkumného ústavu včelařského. "Ze studie, kterou vypracovalo ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s VŠCHT, vyplynulo, že med z Bílé Hory v Praze je stejně kvalitní jako z Beskyd. My zase dělali rozbor medu z úlů, které provozuje ruzyňské letiště, a i tam to bylo v pořádku."

Mé drahé včely

Sundat plné bedýnky z úlů, odvíčkovat zavoskované plástve, z nichž se med stáčí v medometu... Včelaření s sebou přináší i celkem složité procedury, pro něž se ve městě někdy obtížně hledá prostor. Když bude včelař stáčet venku, do medu mu napadá hmyz, stáčení doma zase znamená mít týden celou domácnost ulepenou. To i potvrzuje Jakub Čihák, jemuž stříbrný oválný medomet zdobí obývák.

Ačkoliv včely nevyžadují zvláštní péči, především na jaře a v létě je musí včelař několikrát týdně kontrolovat, zda nejsou ohroženy parazity. V zimě je třeba úly zmenšit a na jaře rozšířit, během teplých měsíců regulovat stav v úlu, aby se včely nechtěly rojit.

"Experimentování je nejzábavnější. Něco uděláte a pak sledujete, jak včely reagují. Člověk je pro ně tak trochu Pán Bůh, i když ony si taky nenechají všechno líbit," usmívá se Robert Šulman. Přesto může dojít k tomu, že roj z úlu uletí. Stane-li se to na kraji lesa, kde projdou za celý den dva houbaři, není to takový problém jako v městském parku. "Když odjíždím na delší dobu z Prahy, vždycky se domluvím s jedním známým, který také včelaří, aby se mi případně o roj postaral," říká vyšehradský chovatel.

Městské včelaření v malém také není rentabilní a hlavně vyžaduje nemalou počáteční investici. Cena jednoho úlu se pohybuje okolo 3000 korun, k tomu je potřeba připočítat asi 1500 za včelstvo a další drobnější položky na vybavení, jako je dýmák nebo včelařský klobouk. Hodně také záleží na ceně medometu. Nový ruční vyjde na 16 tisíc, elektrický ještě asi o deset tisíc dráž. Další peníze si vyžádá cukr, kterého - v případě nedostatku jiné potravy - včely z jednoho úlu spotřebují až okolo 15 kilogramů. Něco stojí i nezbytné léky.

"Někde jsem četl, že investice do drobného včelaření se začínají vracet až po jedenácti letech. To je ovšem doba, kdy se musí veškeré úly a další vybavení obnovit, takže zase platíte," říká Jakub Čihák. Sám loni využil dotaci z evropských fondů a koupil si medomet. Smíchovský včelař se také chystá přikoupit další úly na chalupu a tentokrát hodlá čerpat příspěvek pro začínající včelaře. Na jeden úl jsou to 4000 korun.

Povolení netřeba

Smíchovský ani vyšehradský chovatel zatím neměli žádné potíže se sousedy, na úly si nikdo nestěžoval. Ostatně, než je včelař někde umístí, o žádné povolení žádat nemusí. Obecní úřad má pouze povinnost informovat o tom, kam úly postaví. "Oznamovací povinnost je spojená se zákonem o rostlino-lékařské péči. Slouží k ochraně včel. Obec dává informace o poloze úlů k dispozici zemědělcům, kteří mají na starosti postřiky. Obec ale neschvaluje, kde včely budou," podotýká právnička Českého svazu včelařů Jarmila Machová.

Je to totiž podobné, jako když si někdo pořídí psa nebo králíka. Pokud je lokalita podle územního plánu určena k bydlení, je v ní povoleno chovat drobné zvířectvo, k němuž se řadí i včely. Podle občanského zákoníku však nesmí nikoho obtěžovat. "Zákon říká, že každý vlastník je povinen zdržet se takového jednání, kterým by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo mu bránil ve výkonu jeho práv," vysvětluje Machová.

Cítí-li se sousedé včelami obtěžováni, mohou si podle Machové stěžovat na obecním úřadě. Ten má právo v rámci občanského zákoníku požadovat nápravu, jestliže došlo ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, kdy spolu sousedé žijí v klidu a míru. Pokud k takovému závěru obecní úřad dospěje, může uložit včelaři, aby obnovil předešlý stav. Proti tomu se lze odvolat a celá věc může skončit u soudu.

"Jsou-li někde včely už dlouho a změní se jen to, že se přistěhuje někdo nový, komu úly vadí, pak to není změna pokojného stavu. Ta může naopak nastat, když se někde počet včelstev výrazně navýší," upozorňuje Machová.

Podle ní se ale takových případů mnoho neobjevuje, problémy nastávají většinou na vsi, kam se přistěhuje městský člověk, nebo v lokalitách na konci vesnice, kde stojí úly a vyroste tam nová zástavba. Majitelé domů se pak většinou bojí o děti. "Je dobře, že strach a alergie nejsou pro soudy důvodem k tomu, aby nařizovaly odstranění včelstev. Alergie je subjektivní problém člověka a on sám se musí chránit," upozorňuje Machová.

Včely v limuzíně

Za strachem bývá často nevědomost. Většina lidí neví, že určitá plemena, například kraňky, jsou dnes vyšlechtěna tak, aby byla co nejméně agresivní. Takové včely si hledí svého a nikoho neohrožují. V Londýně nebo v Bostonu chovají včely dokonce na školních pozemcích. Tamní děti se díky tomu naučí o jejich životě a také se dozvědí, jak s nimi zacházet. V Praze stojí včelíny například na pozemku Jedličkova ústavu, v zoologické zahradě či v některých městských lesích - Ďáblicích nebo Milíčovském háji. Včely přitom nejsou jen pražskou výsadou, před několika týdny je umístila na svou střechu i českobudějovická radnice.

Řada hotelů už také pochopila, že mít vlastní med je skvělý marketingový tah. Například slavný Waldorf Astoria na Park Avenue v New Yorku má na střeše přes sto tisíc včel. Přijely tam se vší slávou v limuzíně a skrze recepci je dopravila speciální eskorta.

Své tři úly má necelý měsíc na střeše i pražský hotel InterContinental. Projekt vznikl ve spolupráci s Českým svazem včelařů a med se bude servírovat hostům k snídani.

Městští včelaři často zdůrazňují, že pomáhají zastavit celosvětový úbytek včel. Například v Anglii poklesl za posledních dvacet let počet včelstev o víc než padesát procent. Napravit to měl před dvěma lety projekt Městská včela, který nabádal Londýňany, aby pěstovali ovocné stromy, kupovali místní med a nepoužívali pesticidy. Cílem bylo zvýšit počet úlů i míst vhodných pro sbírání pylu.

V Česku je však situace jiná. Podle Dalibora Titěry z Výzkumného ústavu včelařského není nutné u nás počet včelstev zvyšovat. "V republice je krajina zavčelená dost, asi tak dvakrát až třikrát víc než v Polsku nebo Rakousku. Na naši přírodní kapacitu je to dostačující, i když uznávám, že výskyt včelstev nemusí být úplně rovnoměrně rozprostřený. Přidávat ale není potřeba, i když ti, co čerpají dotace, budou pravděpodobně tvrdit něco jiného."

Navíc podle Titěry není umístění úlů na střechách zrovna ideální. Včela musí s nákladem vyletět několik desítek metrů vysoko, vlastně do kopce. Na střeše také obvykle chybí stín, takže tam bývá horko a jindy zase větrno, což včelám příliš nesvědčí. "Rozumím tomu, že si někdo pořídí úly na střechu z propagačních důvodů, ale nový směr včelařství to myslím není."

Včely v číslech
- Aby získaly 1 kg medu, musí včely navštívit alespoň 5 milionů květů.
- Jedna včela nasbírá za život suroviny pro cca 9 gramů medu.
- Včely z jednoho úlu navštíví denně přes 225 000 květin.
- Je-li to nutné, včelstvo dokáže letět pro nektar a pyl až do vzdálenosti 12 kilometrů.
- Včely létají průměrnou rychlostí okolo 24 km/h.
- Mávají křídly rychlostí 180 mávnutí za vteřinu, tedy až 11 400krát za minutu. Odtud jejich bzučení.
- Průměrná teplota v úle je 34 °C.
- Včely opylují asi 30 % rostlin, které tvoří naši potravu.
- Výkonná včelí matka naklade ročně 200 000 vajíček. Ve vrcholném období vývoje včelstva denně naklade až dvojnásobek své vlastní váhy.
- Včely nikdy nespí.

Med pro prezidenta

Teď tu mám devatero včelstev, včelín na víc kapacitně nestačí, říká Jiří Šustr zatímco stáčí med. Je lahodný, svěží a speciální, protože vznikl v zahradách Pražského hradu. Dokonce nedaleko Lumbeho vily, současného obydlí prezidenta. Včelín zde nechal postavit už Tomáš Garrigue Masaryk. Jiří Šustr prezidenta osvoboditele sice nepamatuje, ale o hradní včely se stará už víc než půl století. "Já tady tomu říkám medový kotel. Zjara tu kvetou javory, jasany, kaštany, pak ovocné stromy." Včelín postavil pro Masaryka v roce 1934 Josip Plečnik.
Inspiroval se ve slovenské obci Trnávka, radil se se zemským spolkem včelařů a včelín nechal udělat velmi moderně. Rozdělil ho na dvě části. V jedné jsou úly, ve druhé pracovna pro stáčení medu. "Byla sem zavedena voda, medomet na pevném podstavci, bedny na rámky. Prostor, kde jsou úly, vylepšil Plečnik okýnky, která se neotvírají dovnitř, ale jsou šoupací, aby úlům nepřekážela. Vymyslel také vzdušníky, které fungují na cirkulaci teplého a studeného vzduchu," vyjmenovává Plečnikovy "vychytávky" hradní včelař.

"Dnes tu mám mírné kraňky, protože včelín je 60 metrů od cesty, kudy chodí prezident, a nelze riskovat, že by mu šly včely naproti. Kdysi tu sice bývalo hodně bodavé plemeno, jenže to se okolo rozkládala užitková zahrada."

Na Hradě se med stáčí třikrát za rok, pokaždé asi 30 kilo. Záleží na sezoně. Část medu se prodá, část putuje na prezidentský stůl. Pro hradní kuchyň je určena i celá snůška medu z Lán. "Pět úlů je tam teprve od letošního dubna a už se vytočilo 120 kg medu," říká hrdě Jiří Šustr.

AUTOR: Tereza Hromádková

Zdroj: Víkend

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí