vrása deformace vyvolaná ohybem hornin a způsobující změnu úklonu vrstev a někdy
i jejich směru. Ohyby vyklenuté vzhůru se nazývají antiformy, vyklenuté dolů
synformy (tyto termíny se užívají zvláště v terénech budovaných metamorfity).
Je-li znám stratigrafický sled, mluví se o antiklinále, jejíž vnitřní jednotky
(vrstvy) ležely původně níže, tj. jsou starší, kdežto u synklinály vnitřní
jednotky (vrstvy) ležely původně nahoře, tj. jsou mladší (obr. 242
[http://www.enviweb.cz/term.pl?o=242]). U vrás se obecně rozlišuje jejich zámek,
který odpovídá místu maximálního ohybu a ramena neboli křídla vrás ležící mezi
zámky. Osou vrásy se rozumí linie vedená středem zámku, ale někdy se tímto
termínem označuje i průsečnice povrchu terénu s osní plochou (rovinou). Osní
plocha je plocha proložená osami dílčích vrás a v nejjednodušším případě, tj. u
přímé vrásy, má podobu vertikální roviny (obr. 243
[http://www.enviweb.cz/term.pl?o=243]). Je-li však osní plocha silně skloněná,
bývá směr sklonu vrásových ramen shodný; jako rameno normální se označuje to,
které u antiklinály leží nad osní plochou (u snklinály pod osní plochou), druhé
rameno se nazývá překocené. Podle úklonu ramen a osní plochy se rozlišují
především vrásy přímé, šikmé, překocené, ležaté a zabořené (obr. 244
[http://www.enviweb.cz/term.pl?o=244]). Flexura (nazývaná též monoklinální
vrása, monoklinála) je vrása s paralelními vrstvami v obou ramenech spojených
ukloněnou vrstvou, nepřerušenou a ukloněnou k níže ležícímu ramenu (obr. 242
[http://www.enviweb.cz/term.pl?o=242]). Dalšími zvláštními typy jsou vrásy
kufrovité, vějířovité, izoklinální, zalomené (kinkbands) apod. (obr. 245
[http://www.enviweb.cz/term.pl?o=245]). viz též mikrovrása. Osy vrás se často
vynořují nebo ponořují, což se projevuje periklinálními uzávěry.
Brachyantiklinála je antiklinála, jejíž osa se ponořuje v obou směrech, tj. s
periklinálními uzávěry na obou stranách (obr. 246
[http://www.enviweb.cz/term.pl?o=246]). Je-li horizontální průřez téměř
izometrický (přibližně stejně široký jako dlouhý), mluví se o klenbě neboli
dómu. Protějškem brachyantiklinály je brachysynklinála. Klenbovitá nebo
pánvovitá deformace, o rozsahu několika až sta kilometrů, složená z množství
paralelních vrás malého poloměru, se nazývá antiklinorium nebo synklinorium
(obr. 247 [http://www.enviweb.cz/term.pl?o=247]). Zvláštním typem jsou
disharmonické vrásy (disharmonické zvrásněn
[http://www.enviweb.cz/term.pl?disharmonicke_zvrasneni]) nebo v evaporitech
vznikající diapirové vrásy (diapirová struktur
[http://www.enviweb.cz/term.pl?diapirova_struktura]) a viz enterolitické
struktury. Vlečné vrásy jsou drobné vrásy v křídlech velkých vrás, jejichž
orientace (vergence) dovoluje tektonickou rekonstrukci těžko poznatelných
velkých vrásových struktur. Vrásové struktury se mohou významně uplatňovat v
reliéfu krajiny (obr. 82 [http://www.enviweb.cz/term.pl?o=82], 266
[http://www.enviweb.cz/term.pl?o=266]). Více čtěte o vrásách na:
http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?vrasa
[http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?vrasa]
vrása deformace vyvolaná ohybem hornin a způsobující změnu úklonu vrstev a někdy i jejich směru. Ohyby vyklenuté vzhůru se nazývají antiformy, vyklenuté dolů synformy (tyto termíny se užívají zvláště v terénech budovaných metamorfity). Je-li znám stratigrafický sled, mluví se o antiklinále, jejíž vnitřní jednotky (vrstvy) ležely původně níže, tj. jsou starší, kdežto u synklinály vnitřní jednotky (vrstvy) ležely původně nahoře, tj. jsou mladší (obr. 242). U vrás se obecně rozlišuje jejich zámek, který odpovídá místu maximálního ohybu a ramena neboli křídla vrás ležící mezi zámky. Osou vrásy se rozumí linie vedená středem zámku, ale někdy se tímto termínem označuje i průsečnice povrchu terénu s osní plochou (rovinou). Osní plocha je plocha proložená osami dílčích vrás a v nejjednodušším případě, tj. u přímé vrásy, má podobu vertikální roviny (obr. 243). Je-li však osní plocha silně skloněná, bývá směr sklonu vrásových ramen shodný; jako rameno normální se označuje to, které u antiklinály leží nad osní plochou (u snklinály pod osní plochou), druhé rameno se nazývá překocené. Podle úklonu ramen a osní plochy se rozlišují především vrásy přímé, šikmé, překocené, ležaté a zabořené (obr. 244). Flexura (nazývaná též monoklinální vrása, monoklinála) je vrása s paralelními vrstvami v obou ramenech spojených ukloněnou vrstvou, nepřerušenou a ukloněnou k níže ležícímu ramenu (obr. 242). Dalšími zvláštními typy jsou vrásy kufrovité, vějířovité, izoklinální, zalomené (kinkbands) apod. (obr. 245). viz též mikrovrása. Osy vrás se často vynořují nebo ponořují, což se projevuje periklinálními uzávěry. Brachyantiklinála je antiklinála, jejíž osa se ponořuje v obou směrech, tj. s periklinálními uzávěry na obou stranách (obr. 246). Je-li horizontální průřez téměř izometrický (přibližně stejně široký jako dlouhý), mluví se o klenbě neboli dómu. Protějškem brachyantiklinály je brachysynklinála. Klenbovitá nebo pánvovitá deformace, o rozsahu několika až sta kilometrů, složená z množství paralelních vrás malého poloměru, se nazývá antiklinorium nebo synklinorium (obr. 247). Zvláštním typem jsou disharmonické vrásy (disharmonické zvrásněn) nebo v evaporitech vznikající diapirové vrásy (diapirová struktur) a viz enterolitické struktury. Vlečné vrásy jsou drobné vrásy v křídlech velkých vrás, jejichž orientace (vergence) dovoluje tektonickou rekonstrukci těžko poznatelných velkých vrásových struktur. Vrásové struktury se mohou významně uplatňovat v reliéfu krajiny (obr. 82, 266). Více čtěte o vrásách na: http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?vrasa