zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Jak utopit peníze v Amazonii

07.09.2013
Vodní energie
Jak utopit peníze v Amazonii

Za "ekologizaci" třetí největší vodní elektrárny na světě utratila Brazílie značné peníze - zda se investice vyplatí, není vůbec jisté.

Největší staveniště v Brazílii se nenachází ani v betonové džungli Sao Paula, ani v okolí pláží města Rio de Janeiro, mimo jiné dějiště olympijských her v roce 2016. Leží 3000 kilometrů na sever ve státě Pará, hluboko v povodí Amazonky. Vodní elektrárna Belo Monte na řece Xingu, aktuálně největší budované dílo svého druhu na světě, zaměstnává zhruba 20 tisíc dělníků, kteří pracují ve dne v noci. Po dokončení bude její instalovaný výkon (maximální výkon, kterého je teoreticky schopna dosáhnout) činit 11 233 MW, což jí zajistí třetí místo na světě, hned za dílem Tři soutěsky v Číně a přehradou Itaipú na hranici mezi Brazílií a Paraguayí.Vše, co s Belo Monte souvisí, dosahuje extrémních hodnot, od rozpočtu (28,9 miliardy realů, tedy v přepočtu 14,4 miliardy dolarů) přes objem zemních prací (vykopat je zde v podstatě nutné druhý Panamský průplav) až po protesty, které stavba vyvolává. Například při setkání s veřejností v nedaleké Altamiře v roce 2008 byl vládní inženýr napaden mačetou. V roce 2010, týden poté, co své nabídky stáhli soukromí investoři, hrozil soud, že výběrové řízení na projekt zcela zastaví. Když pak zástupci vítězného Norte Energia, konsorcia státem kontrolovaných firem a penzijních fondů, vyšli před budovu, kde řízení probíhalo, přivítal je dav demonstrantů se třemi tunami prasečích exkrementů.

Následně stavbu dvakrát krátce pozastavily žaloby. Ekologové a místní indiáni proti realizaci elektrárny často veřejně protestují. Organizace Xingu Vivo ("Živá řeka Xingu") se těší podpoře z celého světa. Hollywoodský režisér James Cameron například stavitele přehrady přirovnává k bezohledným těžařům ve svém hitu Avatar.

Kdo se ale na stavbu zajde skutečně podívat, uvidí, že ji už patrně zastavit nepůjde. Navíc její dopad na životní prostředí podle všeho nebude tak hrozivý, jak tvrdí někteří odpůrci. Projektu se podařilo zdolat labyrint brazilských územních povolení i vyhovět všem nařízením na ochranu životního prostředí. Díky speciálním vodotěsným zábranám, které odvádějí tok řeky, mohou dělníci vykopat 20kilometrový kanál a odvést tak vodu z řeky na místo hlavní elektrárny, kde se nyní desítky rypadel snaží dostat do 70metrové hloubky. Veškeré práce by měly být hotovy do konce roku 2019.

Kouzlo vodní energie

Chce-li Brazílie uspokojit poptávku po energii ze strany desítek milionů obyvatel, kterým se daří vybředávat z chudoby, musí aktuální instalovaný výkon 121 000 MW v průběhu příštích deseti let každoročně zvýšit alespoň o 6000 MW. Nabízí se jí řada možností. Kromě obrovských ložisek ropy a zemního plynu na mořském dně má Brazílie třetí největší potenciál v oblasti vodní energie na světě (po Číně a Rusku). Do první trojky bude patrně patřit také u solární a větrné energie. Coby největší světový producent cukrové třtiny může také hojně využívat tzv. bagasu, tedy rozmělněná stébla cukrové třtiny používaná jako palivo ve vysokotlakých kotlích. Jako zdroj energie se nabízí i břidlicový plyn. "Brazílie má velké štěstí: má totiž řadu možností, jak výrobu elektřiny rozšířit," uvádí Claudio Sales z výzkumného energického ústavu Acende Brasil.Altino Ventura, tajemník pro plánování a rozvoj brazilského ministerstva energetiky, oznámil, že ve vypracovaném "žebříčku" různých zdrojů energie (podle dostupnosti, ceny, obnovitelnosti či podle toho, zda Brazílie disponuje potřebnou technologií) figuruje na prvním místě právě vodní energie, po ní následuje energie z větru a využití biomasy (většinou z výše zmíněné bagasy). Ministerstvo však chce rozložit riziko mezi více zdrojů, rozhodlo se proto vyrábět 50 procent energie pomocí vodních elektráren, 30 procent s využitím větru a biomasy a zbytek pak z velké části pomocí plynu.

Aktuálně vyrábí Brazílie 80 procent elektřiny ve vodních elektrárnách, což představuje výrazně větší objem než v jiných zemích. Dvě třetiny jejího potenciálu v oblasti vodní energie jsou však stále nevyužity. Potíž je totiž v tom, že většina vodních zdrojů se nachází v dosud nedotčeném povodí Amazonky. Ze 48 plánovaných přehrad jich je v deštném pralese 30. Mezi ně patří téměř dokončené přehrady Jirau a Santo Antônio na řece Madeira, které instalovaný výkon země zvýší o 6600 MW. Hlavním terčem protestů proti výstavbě přehrad se však stalo obří dílo Belo Monte.

Odpůrci namítají, že se přehrady jeví pozitivně, protože stavitelé bagatelizují dopad na místní obyvatele a ignorují další využití řek, například pro rybaření či dopravu. Uznávají sice, že voda představuje nízkouhlíkový zdroj energie, zároveň však upozorňují, že z vodních nádrží v tropických oblastech se může uvolňovat velké množství metanu, který se na vzniku skleníkového efektu podílí ještě výrazněji než oxid uhličitý.

Ve 20. století se vystavěly po celém světě tisíce přehrad. Některé z nich ovšem skončily naprostým fiaskem. Kvůli brazilské přehradě Balbina nedaleko Manausu, postavené v roce 1980, bylo zaplaveno 2400 km2 deštného pralesa. Výsledkem však byl směšný výkon 250 MW. Z obrovské nehybné nádrže se tak podle Philipa Fearnsidea z Národního institutu pro výzkum Amazonie, vládního orgánu sídlícího v Manausu, stala "továrna na metan". S ohledem na svůj výkon tak dané dílo produkuje výrazně větší objem skleníkových plynů než nejefektivnější uhelné elektrárny.

Stavba řady jiných přehrad se ovšem vyplatila (přestože obyvatelé stavbou zasažených oblastí jen zřídkakdy obdrželi odpovídající kompenzaci). Kvůli vodní elektrárně Itaipú, kterou v 70. letech vybudovala vojenská vláda Brazílie, bylo zničeno několik nejkrásnějších vodopádů světa, zaplaveno 1350 km2 a vysídleno deset tisíc rodin. Nyní ale produkuje 17 procent elektrické energie Brazílie a 73 procent elektrické energie Paraguaye. Má mimořádně vysoký výkon - vyrábí více energie než čínská přehrada Tři soutěsky, a to i přesto, že je menší.

Zázračné řešení?

Z celkového objemu nevyužité vodní energie Brazílie, který dosahuje zhruba 180 tisíc MW, se asi 80 tisíc MW nachází v chráněných oblastech. Z velké části jde o území domorodých indiánů, pro něž neexistují žádné plány rozvoje. Podle Altina Ventury chce stát většinu ze zbývajících 100 tisíc MW využívat do roku 2030. Zároveň však bude usilovat o minimalizaci dopadu na obyvatele i životní prostředí. Nové přehrady budou založeny na principu "průtočných" elektráren, turbíny tak bude pohánět přirozený tok řeky a obří akumulační nádrže nebudou zapotřebí. Rovněž nebude nutné zaplavovat indiánské rezervace.První ukázkou tohoto přístupu je právě Belo Monte. V 70. letech snila vojenská vláda o tom, že na řece Xingu vybuduje kaskádu pěti přehrad a obřích nádrží, které by vyráběly 20 tisíc MW - stačilo by jen vystěhovat desítky tisíc místních obyvatel a zaplavit 18 tisíc km2, mimo jiné několik indiánských rezervací. Celkový plán počítal s tím, že k výstavbě nádrží bude třeba zaplavit dvě procenta deštného pralesa.

Poté co byla v zemi obnovena demokracie, se však vláda rozhodla pro odlišné řešení. Na Xingu by tak měl nově vzniknout jen jediný přehradní komplex, u Volta Grande ("Velkého meandru"), kde řeka na 140 kilometrech klesá o 93 metrů, což je na Amazonii dosti neobvyklé. Namísto nádrže však bude turbíny z velké části pohánět voda v novém kanálu, který vznikne rozdělením říčního toku, od hráze Pimental až k hlavní elektrárně.

To sice projekt prodražilo o více než dvě miliardy realů, nebude však nutné zaplavit indiánská území. Podle Henriqua di Lello Filha z konsorcia Norte Energia bude při výstavbě Belo Monte zaplaveno jen 500 km2, především u kanálu. Tato oblast navíc byla již do značné míry odlesněna při budování transamazonské dálnice v 70. letech. Emise metanu by zde měly být nízké a stavba bude mít přímý dopad jen na 200 domorodých obyvatel (v oblasti již nebudou rybařit).

Skupina Norte Energia rovněž vyčlenila 3,9 miliardy realů na zmírnění škod a kompenzace. Je nutné také vybudovat rybí přechody, lodní výtahy, aby byla u řeky zajištěna splavnost, domy pro osm tisíc rodin (včetně sedmi set, které žijí v záplavových oblastech v Altamiře v tzv. palafitas, dřevěných domech na pilotech na břehu řeky), dále školy a zdravotnická zařízení, kanalizační přípojky - a to zdaleka není vše.

Aktivistům z Altamiry a některým místním indiánům to však nestačí. Projekt kritizují kvůli jeho dopadu na život města, kde se již nyní počet obyvatel rozrostl na 100 tisíc, což vedlo k růstu nájemného a větší zátěži místních zdravotnických a školských zařízení. Podle neziskové organizace Xingu Vivo se za hrází Pimental z řeky stala jen kaluž stojaté vody plná mrtvých ryb a lodní výtahy ani rybí přechody prý nebudou fungovat.

Strach z ostudy

Podle vlády nejsou ochranná opatření nutná, protože žádné vymezené území nebude zaplaveno. "O projektech, které realizujeme, se snažíme diskutovat nikoli proto, že jsme k tomu nuceni, ale proto, že to tak má zkrátka být," dodává Altino Ventura z brazilského ministerstva energetiky. V letech 2007-2010 se tak v souvislosti s výstavbou Belo Monte konaly čtyři veřejné diskuse, proběhlo dvanáct veřejných konzultací, několik praktických workshopů.Průtočné elektrárny mají mnohem menší dopad na životní prostředí než velké nádrže, jsou ale méně efektivní. Typickým příkladem je právě Belo Monte. Průtok řeky Xingu se v jednotlivých ročních obdobích výrazně liší, v průměru tak bude elektrárna vyrábět 4500 MW, tedy jen 40 procent instalovaného výkonu. Během nejsušších měsíců pak její výkon stěží dosáhne 1000 MW.

V souvislosti s rostoucím počtem průtočných elektráren bude výroba energie stále více záviset na množství srážek. V této souvislosti je vhodné připomenout suché období 2001-2002. Po něm totiž následovala energetická krize ("apagao"), kdy byla energie na příděl, což mělo velmi negativní dopad na hospodářství. Aby se nic podobného již nemohlo opakovat, nařídila vláda výstavbu tepelných elektráren založených na spalování ropy, uhlí a zemního plynu. Ty nyní produkují zhruba desetinu elektrické energie.

V situaci, kdy roste poptávka a klesá podíl akumulačních elektráren, to však nestačí. "Na to, jak je systém rozsáhlý, je jeho kapacita pro ukládání energie, tedy vody, poměrně malá," upozorňuje Mauricio Tolmasquim z Agentury pro energetický výzkum při brazilském ministerstvu energetiky. "Naše země začala zbytečně riskovat," dodává. Kvůli nedostatečným srážkám loni dosáhly elektrárny na brazilských nádržích jen 30,5 procenta své kapacity, tedy ještě nižší než v době před příchodem energetické krize. Letos sice srážek bylo více, i přesto provozovatel národní energetické sítě udržoval tepelné elektrárny v chodu také v období dešťů. To je ale nákladné: zařízení určená pro nepravidelné využití jsou obecně nepříliš účinná a nákup paliv na poslední chvíli se prodraží. V roce 2014, kdy bude Brazílie hostit mistrovství světa ve fotbale, musejí být nádrže plné až po okraj. Opakování krize "apagao" by pro Brazilce znamenalo ostudu mezinárodních rozměrů.

Běh přes překážky

V dlouhodobém horizontu chce Brazílie zvýšit spolehlivost dodávek energie pomocí plynových elektráren s trvalým provozem. Pět nejvhodnějších oblastí pro těžbu břidlicového plynu má být vybráno v prosinci. "Zhruba za tři roky budeme mít jasnější představu o tom, jakou roli může takzvaný nekonvenční plyn hrát," říká Mauricio Tolmasquim. "Bez ohledu na zdroj však bude muset množství energie z tepelných elektráren tvořit nejméně 20 procent dodávaného objemu. V opačném případě bychom potřebovali více velkých nádrží."Třeba Antonio Dias Leite, ministr pro doly a energetiku v období vojenské vlády, ale soudí, že u průtočných elektráren se zbytečně plýtvá energií. "Je zvláštní, že lidé neprotestují proti plynovým elektrárnám, ale proti nádržím. Podle mého názoru lze stále argumentovat ve prospěch velkých nádrží, samozřejmě pokud obezřetně zvolíme, kde mají stát," říká.

Někteří ekologové naopak tvrdí, že volba mezi akumulačními nádržemi a plynovými elektrárnami, je chybně postavena. Podle Célia Bermanna, odborníka na vodní energii působícího na Univerzitě Sao Paulo, by stačilo snížit přenosové ztráty a modernizovat starší vodní elektrárny, a žádné další stavby by nebyly nutné. Zbývající část energie navrhuje získávat ze spalování bagasy - rychle by tak bylo možné zajistit 20 tisíc MW - a z větru. Výhodou totiž také je, že větry na severovýchodě Brazílie, kde se aktuálně buduje řada větrných elektráren, jsou nejsilnější v období sucha, kdy výkon vodních elektráren klesá. V oblasti větrné energie ovšem současné plány počítají s využitím zlomku z celkového objemu 143 tisíc MW, které by Brazílie dokázala vyrobit.

Podobné spory lze samozřejmě nejlépe vyřešit, pokud je možné co nejpřesněji odhadnout náklady, v tom však brazilské úřady pokulhávají. Systém předpisů upravujících územní změny a ochranu životního prostředí je natolik spletitý, že získání nutných povolení a boj proti nejrůznějším žalobám se může táhnout celé roky, což zcela mění plán realizace i výsledný rozpočet. V praxi se tak neprovádí standardní analýza nákladů a výnosů, ale zúčastněný se spíše snaží danou překážkovou dráhu překonat bez větší úhony. Ministerstvo životního prostředí a příslušný regulátor pak při rozhodování o tom, které projekty dostanou zelenou, nehrají téměř žádnou roli: potom, co padne rozhodnutí ze strany ministerstva energetiky, je jejich hlavním úkolem minimalizace škod. Jejich vedoucí představitelé navíc často raději odejdou, než aby museli schvalovat infrastrukturní projekty v Amazonii. To ovšem vede k situaci, že tu nejdůležitější otázku - zda je Belo Monte opravdu levnější než veškeré jiné alternativy - zatím nikdo nedokázal uspokojivě zodpovědět.

V nedávných výběrových řízeních v oblasti větrné energie, kterých se zúčastnily stovky soukromých zájemců, zvítězily nabídky ve výši 90 až 100 realů za megawatthodinu (MWh). To je nejnižší cena, kterou lze jen stěží překonat. Původní rozpočet elektrárny Belo Monte začínal na 16 miliardách realů, v době konání výběrového řízení se však vyšplhal na 19 miliard a dále rostl.

Podle úředníků představují náklady výhradně problém konsorcia Norte Energia. Opravdu? Daná skupina je téměř zcela ve vlastnictví státu. V listopadu jí navíc národní rozvojová banka poskytla vůbec nejvyšší úvěr ve své historii - 22,5 miliardy realů. Pokud se tak nakonec ukáže, že Belo Monte je jen jedna velká černá díra, mají se brazilští daňoví poplatníci na co těšit.

AUTOR: The Economist

Brazilské přehrady

80 procent
Takové množství elektřiny vyrábí Brazílie ve vodních elektrárnách.

40 procent
Takové bude po "ekologizaci" průměrné využití kapacity elektrárny Belo Monte kvůli střídání období sucha a dešťů.

Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí