Po stopách mafie

Mladý Alexis de Tocqueville, který ve 20. letech 19. století cestoval po Sicílii, v pouhých dvaadvaceti letech napsal: "Když člověk v téměř naprostém osamění putuje osm či deset hodin, překvapí ho, vkročí-li náhle do města, v němž žije dvacet tisíc duší, leč nemá žádnou cestu a příchod poutníka neohlašuje nižádný hluk." Dnes se na tom změnilo jen málo. Mrňavé městečko San Giuseppe Jato, vzdálené asi hodinu jízdy od Palerma, se za řadou členitých kopců táhnoucích se do dálky náhle zjeví jakoby odnikud.Městečko je základnou Franceska Galanteho a členů Libera Terra, volné sítě italských družstev a neziskových organizací věnujících se boji proti mafii. V kteroukoliv dobu lze členy tohoto nesourodého sdružení agronomů, dělníků a studentských dobrovolníků zastihnout v kanceláři nad čerpací stanicí, kde popíjejí v obrovských kvantech espresso, a na pozemcích, které stát zabavil Cose Nostře, budují malé impérium etické turistiky. Dnes už provozují vinice, farmy a penziony po celé Sicílii.

Galante řídí ve skupině produkci vína pod značkou Centopassi. "Moře odtud není vidět, ale je těsně za tou horou," říká na vinici vzdálené pět minut jízdy ze San Giuseppe Jata, kde je půda na slunci tak červená, že vypadá jako povrch Marsu. Réva je drobná a zdaleka se ještě nedá sklízet. "Sicílie má nejdelší dobu zrání révy - zřejmě na celém světě, pokud zahrnete i horu Etna," vzdychá Galante.

Předchozím majitelem vinice byl mafiánský boss Giovanni Brusca, který ji jako místní kápo převzal po svém otci. V polovině 90. let potrestal Brusca jakéhosi přeběhlíka tím, že nařídil vraždu jeho jedenáctiletého syna a mrtvolu nechal rozpustit v kádi s kyselinou.

Ty doby jsou pryč. Galante si dnes přeje, aby na těchto polích rostly odrůdy takové chuti, že se vyrovnají kterémukoliv jemnému vínu na světě. Krčím se a obdivuji růžové keře na konci řad mladých úponků. "Onemocní dřív než réva," říká Galante a vysvětluje, že růže po napadení plísní změní barvu. Je to elegantní botanický systém včasného varování, jakýsi organický ekvivalent situace, kdy se před nastartováním auta podíváte, jestli pod ním není bomba.

Oběti na etiketě

Nové bistro se vzpínajícími se dřevěnými trámy a venkovním posezením vítá turisty. K letošnímu roku se zdejší víno prodává v New Yorku a Londýně, ale i v Japonsku a ve Švýcarsku.Inspirací pro název Centopassi ("sto kroků") se stal Giuseppe Impastato zvaný "Peppino", pohledný mladý komunista, který zasvětil svůj krátký život boji proti mafii. Protože dělal potíže, mafiáni ho v roce 1978 zbili, přivázali k železniční trati a odpálili pod ním dynamit.

"Sto kroků" pak označuje vzdálenost mezi Impastatovým domem v Cinisi a domem Gaetana Badalamentiho, mafiánského šéfa, jenž ho nechal zabít. Víno Nero d'Avola je věnováno právě Peppinovi - ostatně všechna vína značky Centopassi jsou pojmenována podle obětí mafie.

Sdružení Libera Terra zastřešuje více než 1600 spolků, družstev, ekologických a lidskoprávních organizací, škol, ale i několik luxusních penzionů. Já bydlím v Agriturismo Portella della Ginestra nedaleko od osady Piana degli Albanesi - ve vile, jež kdysi patřila nechvalně proslulému otci Giovanniho Brusky.

Byla to první mafiánská vila, kterou sdružení Libera Terra proměnilo v roce 2005 v penzion. Jeden družný německý gentleman, jenž tu pobývá se svou francouzskou manželkou, mi vysvětluje, že do vily jezdí rok co rok. Každý večer sem dorazí kuchaři, navaří lahodná jídla z místních ingrediencí a odjedou až ve chvíli, kdy mají hosté k dispozici tolik čerstvého jídla a vína Centopassi, že by to porazilo i koně.

Být úplně sám na sicilském venkově může leckoho znervózňovat. Někdejší začínající mafioso si koneckonců vybral tuto vilu právě pro její odloučenost a chráněnou polohu vysoko v kopcích. Pro mě to znamená zřejmě nejklidnější spánek, jaký jsem v životě zažil.

Mohla by to být zmije

Jeden z dalších penzionů Libery Terra, Agriturismo Terre di Corleone, leží hlouběji na venkově a blíž k bájnému srdci mafie. Je to spíš usedlost, kde je tolik prostoru, že by se tu dala vystrojit svatba. Když cestou k penzionu sjíždíme po strmé klikaté silnici, plazí se přes vozovku obrovský černý had. Galante, který sedí za volantem, s kvílením brzdí. "Mohla by to být zmije," říká. Čekáme, až se plaz ocitne na druhé straně.Penzion se nachází nedaleko od Corleone, města pochybné slávy. Když tam přijíždíme, v křivolakých uličkách posedávají na lavičkách starci v tradičních placatých čapkách coppola a upřeně hledí před sebe. Jeden podnikavý majitel krámku prodává plakáty Al Pacina a Marlona Branda.

Libera Terra provozuje prodejnu v malé boční uličce. Skupiny hlučných a rozesmátých školáků sem chodí poslouchat vyprávění pozůstalých po obětech mafie. Kromě toho se tu prodává víno Centopassi a výrobky různých dalších družstev patřících do sdružení. Budovu kdysi vlastnil Bernardo Provenzano, poslední nikým nezpochybňovaný capo di tutti capi ("šéf šéfů"), jehož dopadli kousek od města až v roce 2006.

Když s Galantem vycházíme z prodejny a spolu s námi proudí ven i děti, všímám si sehnuté staré dámy s šátkem na hlavě, jak rozmlouvá s jakousi mladší ženou. Chvíli se na ně dívám. "Tohle je dům Bernarda Provenzana," vysvětluje Galante a předstírá, že ukazuje do dálky. Provenzanova rodina stále bydlí vedle prodejny oslavující její pád a tyto ženy jsou pravděpodobně Provenzanova matka a sestra. Ptám se Galanteho, jestli za nimi nemůžeme zajít a promluvit s nimi. Tuhne a odpovídá: "Ne."

Mafie neexistuje

Sicilský spisovatel Giuseppe Tomasi di Lampedusa psal o "onom tajném ostrově", kde "sedláci odmítají přiznat i to, že znají cestu do vlastní vesnice za bílého dne". Elio Cutrona, jeden z Galanteho kolegů z Libery Terra, vzpomíná, že zde vyrůstal a brzy začal vnímat propastný rozdíl mezi životním stylem lidí napojených na mafii a ostatních."Podíval jsem se na otce a zeptal se, proč mají všichni ti kluci motorky a auta. Otec mi na to řekl: 'Jdi se učit.'" Cutrona, neustále veselý muž s rozcuchanými kudrnatými vlasy, tvrdí, že staří muži a ženy z Corleone se mnou nikdy nebudou o mafii mluvit. "Podle nich mafie neexistuje. Jak se tedy můžete bavit o něčem, co neexistuje?"

Během 80. let začala sicilská mafie vypadat spíš jako polovojenská organizace než jako tajná společnost. "Sicílii a dalším částem Itálie hrozilo, že se vydají cestou dnešního Mexika," vysvětluje John Dickie, historik a autor několika bestsellerů o mafii. "Skutečnost, že se to nestalo, je do značné míry zásluhou hrstky velmi statečných mužů."

V roce 1982 byl schválen zákon umožňující státu zabavovat mafiánský majetek a aktiva, ale teprve v roce 1996 došlo ke schválení další legislativy, která umožnila předávání konfiskovaného majetku družstvům.

V Palermu získalo lidové protimafiánské hnutí v uplynulém desetiletí novou sebedůvěru - začátek této změny lze vystopovat v roce 2004, kdy se šestice mladých právníků sešla v baru a diskutovala o svém rozčarování z faktu, že 80 procent prodejen ve městě platí mafii pizzo (výpalné).

Vymysleli slogan a dali ho na nálepky, které se pak objevily na lampách, zdech a telefonních budkách po celém městě: "Národ, který platí pizzo, je národem bez důstojnosti."

Nakonec z toho vzniklo hnutí Addiopizzo ("Sbohem, pizzo") - komunita lidí odhodlaných bojovat proti mafii tím, že odmítne dělat tržby prodejnám a firmám platícím výpalné. Firmy, které to nedělají, jsou uvedeny na webových stránkách a v roce 2009 byla založena cestovní kancelář Addiopizzo Travel, jež pomáhá turistům vyhledávat společnosti neplatící pizzo. Kancelář dnes dokonce pořádá prohlídky města s návštěvou klíčových míst boje proti mafii.

Nebylo to vždy snadné. Jednomu majiteli prodejny, který odmítal šest měsíců platit, projela výlohou motorka. K hnutí Addiopizzo se však připojilo více než 700 majitelů prodejen a 10 000 lidí, kteří si dnes do oken a výkladů hrdě vylepují nálepky.

Kampaň změnila víc než jen nákupní zvyklosti. "Před patnácti lety to tu připomínalo Bronx," tvrdí Francesco, provozní palermského hotelu, kde bydlím (i on mi však odmítá sdělit své příjmení). Malé náměstí před hotelem prý kdysi bývalo otevřeným drogovým tržištěm, ale dnes tu vládne klid.

Francesco říká, že jeho osobně nikdo nikdy se žádostí o výpalné neoslovil. A kdyby k němu někdy nějaký místní tvrďák přistoupil a s úsměvem na tváři ho požádal o jistý bakšiš, opravdu malou částku, nic světoborného, jen takový drobný poplatek za zajištění, že se hotel nedostane do problémů? Francesco cepení. Knír mu cuká. "Ne. Nikdy. Řeknu mu: 'Zabij mě, jestli máš kuráž.'"

"Podle nich mafie neexistuje. Jak se tedy můžete bavit o něčem, co neexistuje?"

Kabir Chibber byl hostem organizace Libera Terra, na jejímž webu www.liberaterra.it najdete odkazy na jednotlivé projekty.

Další informace na: www.centopassisicilia.it, agriturismoportella.blogspot.co.uk,www.agriturismoterredicorleone.it a www.addiopizzotravel.it

AUTOR: Karel Chiber