Odpovědné trendy se šíří světem

Férový telefon

V Londýně se v těchto dnech představí spotřebitelům vůbec první fairtradový chytrý telefon na světě. Odborníci očekávají, že udělá obrovský skok dopředu, pokud jde o "férové" a společensky odpovědné technologie. Telefon, který nese příznačný název Fairphone, vyvinula nizozemská firma, která tvrdí, že jde o nejetičtější produkt na trhu, pokud se přihlédne k jeho komponentům a jeho dodavatelům.

Nizozemský výrobce telefonu tak naráží na opakovanou kritiku vedoucích prodejců mobilních telefonů - společností Apple či Samsung, které pro své telefony využívají součástky a systémy vyráběné a montované vesměs v čínských a dalších asijských továrnách proslulých pohnutými pracovními podmínkami. Nizozemci také připomněli, že pro většinu moderních zařízení nakupují tyto firmy nerostné suroviny z Konga a dalších afrických zemí, kde zdroje ovládají různé klany. Ty si pak z jejich prodeje pořizují zbraně. Fairphone prý pochází výhradně ze "svobodných" zdrojů neposkvrněných krví... Nové zařízení se velikostí displeje (necelých 11 centimetrů) řadí mezi telefony iPhone 5 a Samsung Galaxy SIII. Jeho maloobchodní cena má být něco málo pod 300 liber (zhruba devět tisíc korun), což je stále zhruba o třetinu méně, než má stát nejnovější iPhone 5C "pro chudé", který Apple vyvinul pro čínský trh.

2. Odpovědná káva z kapslí

Do udržitelnosti, pomoci dodavatelům a životnímu prostředí se obul také světový producent a prodejce kávy, společnost Nestlé (značky Nescafé a Nespresso). Následují ho i další firmy. Švýcarský gigant se zavázal, že do roku 2020 investuje kolem pěti set milionů švýcarských franků do tréninku a technologické podpory farmářů a zušlechťování plantáží. Chce tak zvýšit výnosy i odolnost rostlin, zlepšit kvalitu kávy a tím i nechat lépe vydělat farmářům z rozvíjejících se ekonomik. Nestlé také slíbilo, že do roku 2015 zdvojnásobí objem přímo nakupované kávy od farmářů na 18 tisíc tun ročně, aby zlepšovalo jejich životní úroveň.

Proč to firma dělá? "Management firmy má přemýšlet v horizontu ne pěti, ale 25 let," uvedl nedávno Martin Walter, manažer corporate affairs ve společnosti Nestlé. Narážel tak na to, že ani zdroje kávy nejsou bezedné. Sklizeň kávových zrn a výroba kávy je navíc značně zatěžující pro životní prostředí. I proto společnost vytvořila jako první na světě tzv. kávové kapsle, které mají mimo jiné šetřit vedlejší spotřebu kávy a především vody. Samotné vypěstování kávy pro jeden šálek tohoto nápoje totiž podle časopisu New Scientist představuje spotřebu přibližně 140 litrů vody. Do kapslí se v posledních letech pustily i další firmy - třeba německé společnosti Ethical Coffee Company a Tchibo či americký Starbucks.

3. Až po ocásek

Po letech diskusí o nezodpovědném plýtvání jídlem v kapitalistickém světě se řada producentů i obchodníků začala zamýšlet nad tím, jak se vrátit ke zvyklostem našich babiček a naučit se znovu jíst a využívat do poslední kapky zdroje či suroviny. Celé to odstartoval americký publicista Fergus Henderson, který vydal již v roce 2004 knížku receptů s názvem The Whole Beast: Nose to Tail Eating (Celé zvíře: Od rypáku až po ocásek). V ní upozornil na to, že bychom se měli vrátit k zásadě: když už zabíjíme zvíře, je třeba ho zpracovat do posledního kousku masa. Jeho teorie se záhy chytli američtí sociologové, kuchaři, řezníci i producenti masa a ze spojení "nose to tail" se stal pojem. Řezníci už nenabízejí odběratelům a obchodům jen ten nejlepší "flák" masa z krávy nebo prasete, ale mají na seznamu i jiné části zvířecího těla, z nichž se podle nich dají dělat delikatesy. To, co většinou končilo v odpadcích, tajně namleté v uzeninách nebo ve psích konzervách, se tak nyní postupně vrací na naše talíře. Chovatelé dobytka z toho mají profit a uzenáři si zajišťují přísun kvalitního masa do budoucna, protože se postupně zpomaluje chov a porážky zvířat. Přístup nedávno doputoval také do Česka, kde podle posledních studií každý člověk ročně vyhodí v průměru až 70 kilogramů potravin. Prasečí rypáky či ocásky jsou tak běžně k dostání třeba v pražském řeznictví The Real Meat Society.

4. "Shwopping"

Plýtvání a nuzné podmínky pracovníků ve třetím světě jsou něčím, za co mají dlouhodobě máslo na hlavě i oděvní giganty typu H&M, Marks & Spencer či Calzedonia. Kritici upozorňují, že asijské švadleny šijící v továrnách pro tyto řetězce často nepobírají ani minimální mzdu, natož aby si samy mohly dovolit pořídit módní kousky. Oblečení navíc často po roce až dvou končí v popelnicích, protože zákazníky prostě omrzí. Lidem v nejchudších zemích by přitom ještě udělalo službu. Oděvní společnosti, které své kolekce mění i několikrát za sezonu, proto přišly s nápadem, jak svému byznysu vnuknout trochu etický rozměr. Průkopníkem se stal britský řetězec Marks & Spencer, který loni v dubnu představil iniciativu "shwopping". Termín v sobě slučuje dva anglické výrazy - swap (vyměnit) a shopping (nakupování). Podstatou je odevzdání a recyklace starého oblečení, které si bere na starost sama oděvní firma. M&S a teď i další oděvní značky začaly organizovat akce, během nichž dávají zákazníkům voucher na nový nákup třeba za každé tři odevzdané kusy starého oblečení. To pak přešívají a posílají tam, kde je ho potřeba. I tento trend už dorazil do Česka. Třeba H&M do některých svých obchodů umístil sběrné boxy na staré oblečení. Společnost spočítala, že za každý kilogram odevzdaného a znovuzpracovaného zboží zároveň ušetří zhruba čtyři kilogramy emisí CO2 či šest tisíc litrů vody.