Svět jako zrcadlo

Oobecně je známo, že roku 1921 předložil švýcarský psychiatr Hermann Rorschach učenému světu test, který se používá k mapování duševního světa jednotlivců s úspěchem do dneška. Pokusné osobě předložíme sérii obrázků, které samy o sobě nic neznamenají a vznikly symetrickým otisknutím inkoustové kaňky na přeloženém papíře. Je pak fascinující, vidí-li jeden z účastníků v podivném fleku květ orchideje, zatímco jiný mrtvého netopýra v rozkladu. Výpověď o skvrně je v posledku projekční výpovědí o nás.

Rorschachova historiografie

Úplně stejně je tomu i s přírodou kolem nás, zejména se světem živých bytostí. I v něm se vždy snažíme uvidět a odkrýt něco, co odpovídá povaze nás samých, co by mohlo legitimizovat naše počiny. Celý fenomén se nazývá "sociomorfní modelování".

Znamená to, že každá epocha spatřuje v živém světě ty principy, které konstituují i dobovou lidskou společnost - každá společnost chce naopak fungovat obdobně jako příroda - "motýlkové to činí také tak...".

Tohoto stavu se ovšem dosahuje tím, že se z neobyčejné zásoby jevů živého světa vyberou a zdůrazní ty, které principy fungování společnosti potvrzují, tento proces navíc neprobíhá vědomě a záměrně, vědci mají samozřejmě pocit, že odkrývají "skutečnost takovou, jaká je".

Z tohoto důvodu "objevil" klasický darwinismus v živé přírodě konkurenci a "neviditelnou ruku selekce" jako to, co působí zdokonalování a vývoj živých organismů. Živočich a viktoriánský občan měli náhle podobné cíle, problémy a starosti. Duha harmonie se opět klene, jak v přírodě, tak i ve společnosti.

Nedávno jsem četl článek popularizující poslední entomologické výzkumy, který je řečeného fenoménu krásnou ukázkou. Proč nás vlastně zajímají mravenci a jejich mravy, nebylo by jedno, kdyby se v labyrintu svých chodbiček třeba i na hlavu stavěli? Potvrzení našich vlastních myšlenek, slov i skutků hledáme i v příšeří jihoamerických pralesů, kde žijí mravenci rodu Atta. Vzhledem k tomu, že hrdinou naší doby je ten, kdo nějak zvítězí v informační válce, rozešle nějaký rafinovaný spam či se "naláme" do supertajných databází, není vůbec divu, že nás vzrušují případy podobných "dovedností" i jinde v živém světě. Šikovně udělaný podraz se nestává předmětem opovržení, ale obdivu - hle, i v mraveništích hlupáci dřou na ty, kdo v tom umějí chodit.

Mravenčí silážování

Naprosto to neznamená, že by podobné jevy v přírodě nebyly (tam je jevů!, chvílemi se z toho točí hlava), ale naše pozornost je upřena právě na ně a ty ostatní nás nechávají chladnými, ač o nich třeba také víme. Právě ti samí mravenci totiž mají, jako jediní v živé přírodě mimo člověka, v pravém slova smyslu zemědělství: na "nasilážovaných" listových úkrojcích pěstují v hloubi mraveniště tzv. ambroziové houby, které jim slouží za potravu, a této komplikované "agrikultuře" věnují většinu energie od krájení a snášení kusů listů přes neustálé "přistřihávání" konců hyf až po kousíček houbové sadby, který si mladá královna nese s sebou pro nově založenou kolonii.

Jenže zemědělství není v současném světě v záři reflektorů, ač nás samozřejmě všechny živí a je to z našich činností ta nejdůležitější. Jsou s ním jenom potíže, paradoxně často v jeho nadprodukci, znečišťuje nám životní prostředí, musí se různě subvencovat z pracně vymožených daňových peněz a celková atmosféra budí skoro dojem, že by mělo raději nebýt: na každý pád je hrdinou dne spíše ten, kdo produkuje třeba i počítačové viry, nežli ten, kdo pěstuje pšenici.

Proto chceme i u mravenců vidět nějaký ten informační podfuk a po chvilce hledání jej i nalezneme. Příroda je nám zrcadlem.

AUTOR: Stanislav Komárek
AUTOR-WEB: www.ihned.cz
Autor je biolog.