zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Stanislav Kužel: CSR nemá s dárky a charitou nic společného

10.10.2013
Firemní ekologie
Stanislav Kužel: CSR nemá s dárky a charitou nic společného

Pokud firma, která je kotována na burze, nereportuje podle standardu GRI, má problém..

Patří k několika českým konzultantům, kteří dovedou firmu dovést k takzvanému reportu či zprávě podle GRI - mezinárodního standardu společenské odpovědnosti firmy. Standard původně vznikl v devadesátých letech minulého století proto, aby se firmy chovaly stejně slušně a odpovědně v Nizozemsku, kde je v Amsterodamu centrála GRI, ale i v Africe nebo v Asii. Jedním z důsledků přijetí standardu GRI je rozsáhlý každoroční report, zejména s nefinančními - sociálními a enviriomentálními ukazateli (finanční ukazatele jsou v povinných výročních zprávách).

Sociolog Stanislav Kužel říká, že pokud firma standard přijme, má pak velkou konkurenční výhodu, především na západ od českých hranic. "V Česku se stále řada firem bohužel domnívá, že CSR je charita, dárcovství a dobrovolnictví. Standard GRI je tudíž pro řadu firem ,příliš odborná' a hlavně drsná plavba proti proudu provinčního myšlení. To je pravda, protože podle auditorů je zavádění standardu společenské odpovědnosti náročnější než ISO 9001 či 14001," tvrdí.

OTÁZKA: HN: Kdo v Česku reportuje o své odpovědnosti podle mezinárodní metodiky GRI?

Těžařské společnosti - Czech Coal to dělal deset let, a v posledních dvou letech to byla NWR, majitelka OKD. Je škoda, co se děje teď, protože to shazuje vše, co firma v posledních letech pro region udělala. Víte, o OKD vlastně právě díky jejich reportingu všichni úplně všechno vědí a vědí to hodně dopředu - i to, že se chystá útlum dolu, i to, že se chystá propouštění. Ukažte mi v Česku další firmu, o které se toho ví více než o NWR (spoluvlastníkem je majitel vydavatelství Economia Zdeněk Bakala; rozhovor se uskutečnil před tím než společnost NWR oznámila rozhodnutí o uzavření dolu Paskov v roce 2014).

Ale zpět k GRI. Těžařské společnosti jsou v Česku, a nejen v Česku, většinou velcí regionální hegemoni, kteří zaměstnávají obrovské množství lidí v dané lokalitě, a zaměstnanci bydlí na dojezd. Proto musí vysvětlovat a být srozumitelné. Řada velkých firem vlastně nechce prozrazovat úplně všechna data, v reportu podle standardu GRI se ale musí úplně odkopat. Dám vám ale příklad: Pokud firma, která je na londýnské burze, nereportuje podle GRI, má velkou konkurenční nevýhodu. Není to zakotveno v legislativě, je to úzus.

OTÁZKA: HN: Proč takový tlak nevytváří pražská burza?

Je mnohem menší a nevytváří proto prostředí, které by vybízelo firmy k sociální odpovědnosti, transparentnosti. V Česku tlak na udržitelný rozvoj a sociální odpovědnost vytvářejí většinou neziskové organizace. Samozřejmě ve svém zcela legitimním zájmu - potřebují donátory, aby mohly fungovat. Možná proto není reporting podle GRI v Česku z pohledu firem tak důležitý.

A navíc se firmy zcela oprávněně v Česku ptají: Co z toho budu mít, krom toho, že na mě možná lidé budou koukat lépe, a i to je otázka. Zveřejnění takového reportu s sebou v Česku nese i nejrůznější ataky, proti nimž se firmy jen obtížně brání. Takže: i pokud ta firma skutečně chce být transparentní, ale nechce riskovat, tak do toho nepůjde. Je to hodně o tom, že se především musí rozhodnout management a akcionáři. Ne všichni jsou připravení.

OTÁZKA: HN: Jak vy jste se dostal k GRI?

Před deseti lety jsem dělal sociologickou studii v severních Čechách a Czech Coal mě požádal, když znám region, zda bych mu právě s reportem podle GRI pomohl. Víte, v Česku se používají různé pojmy pro společenskou odpovědnost a udržitelnost, ale ten obsah není úplně správný, je jiný než na Západě.

OTÁZKA: HN: Proč?

Nezlobte se, CSR není ani o dárečcích, ani o charitě. Jde o odpovědnost firmy za to, co dělá. Nemůžete přece deklarovat korporátní odpovědnost nad něčím, nad čím nemáte pravomoci. A když firmy, média nebo celý český mainstream pořád hovoří jen o sponzoringu nebo komunitních grantových projektech, není to CSR. Jde v prvé řadě o solidní jednání se zaměstnanci, rozumné jednání s odbory, bezpečnost práce, environmentální dopady, zaměstnanecké přínosy, corporate governance neboli onen systém, kterým je podnik veden a kontrolován. Prostě veškeré přínosy a dopady firmy na okolí - ty pozitivní i negativní. V Česku je prostě co dohánět.

OTÁZKA: HN: Kdo je v zahraničí premiantem v reportingu podle GRI?

Chemičky, šachty, farmaceutické firmy, prostě společnosti, které mají velký vliv na své okolí. Ale GRI standard mohou mít i zoologické zahrady nebo státní úřady a neziskové organizace. A já bych opravdu chtěl vidět například takový report třeba Greenpeace, nechci se mýlit, ale myslím, že nic takového nemají. A mimochodem, státních úřadů, měst a obcí v Evropě, které reportují podle GRI, také příliš není. To zase musím říct, že proti nim jsou mnohé české firmy mnohem transparentnější, i když podle GRI nereportují. Já si osobně myslím, že mnohé firmy by mohly začít podle tohoto standardu reportovat z fleku, protože jejich vlastní reporty napovídají, že by to nebyl až takový problém. Například Plzeňský Prazdroj.

OTÁZKA: HN: Proč vlastně standard GRI vznikl?

V devadesátých letech minulého století jako konsenzus velkých nadnárodních firem a velkých neziskových organizací. A vznikl nejen pro to, co by firmy měly reportovat, ale jak by se měly chovat v praxi. Vychází to z doporučení International Labour Organization, OECD, OSN, Evropské unie. Samozřejmě, že v Evropě je celkem standardní, že dětská práce nesmí být, že rovné podmínky jsou normální, ale mnohé firmy dnes podnikají globálně, a v některých světadílech takové zákony buď nejsou, nebo nejsou dodržovány. A právě standard GRI je vymyšlen tak, aby fungoval úplně všude. Takže v Česku samozřejmě ve spoustě ohledů firmy ten standard naprosto přirozeně plní - dětská práce neexistuje, máme velmi vyspělé zdravotnictví, a to i ve srovnání s mnoha jinými zeměmi v EU, máme kolektivní smlouvy, které jsou pro firmy, pokud jsou schváleny, zákonem, přes který nejede vlak.

OTÁZKA: HN: Tak v čem je problém, proč se firmy tomuto standardu vyhýbají?

V Česku je podstatná část firem vlastněná zahraničními matkami a ty firmy reportují zahraniční matce. Ovšem v globálním reportu je pak Česká republika buď jedním bodem na mapě, nebo půlstránkou v textu. Mám docela zábavné historky z konferencí, když se bavím se zaměstnanci velkých firem, kteří mi vyprávějí, že matkám něco reportují, a já zjistím, že reportují podle indikátorů GRI, ale oni jim to z centrály ani neřeknou, co a proč vlastně po nich chtějí.

OTÁZKA: HN: A není to i proto, že je to drahé?

Ano, z hlediska množství dat je to mnohem složitější než zavést normy ISO 9001, či normy, které se týkají kvality produkce, či ISO 14001, které souvisí s environmentálním managementem. A vzhledem k tomu, že spousta firem to musela zavést kvůli různým tendrům, zaplatila a vůbec dodnes neví, proč by to jinak dělala, existuje k zavádění jakýchkoliv dalších standardů a certifikace u českých firem jakási pachuť a nechuť. A to je jedna z tichých příčin, proč se firmy do dalších standardů opravdu nehrnou.

A máte pravdu, práce na prvním GRI reportu je náročná - na čas i na peníze. Musíte mít data z každého provozu, z každého oddělení, z managementu. Standard GRI třeba požaduje uvést, jaké závazky ke společenské odpovědnosti vyplývají ze zápisů představenstva... Ten standard je v něčem velmi výjimečný, protože vybízí k novým vnitřním normám, například ke komunikaci se všemi zainteresovanými skupinami, takzvanými stakeholdery - obcemi, neziskovkami, občany, zaměstnanci, nezávislými experty, médii. Firma tím ale získá velmi potřebnou zpětnou vazbu. A dobrý report pak firmě šetří například i peníze na další komunikaci, všichni stakeholdeři pak mají v reportu vše černé na bílém.

OTÁZKA: HN: Jakou konkurenční výhodu mají firmy, které reportují podle uznávaných mezinárodních standardů?

To je spíš otázka na velký průzkum, který bych chtěl velmi udělat. Nicméně, pro firmu je to skvělý nástroj pro srovnání - s konkurenty v celém světě, ale i s dalšími firmami stejné velikosti třeba v regionu. Přináší to i další výhodu - třeba starostové či neziskovky by jasně věděli, co může a má firma v jejich regionu ve své pravomoci řešit. A třeba by se ukázalo, že firmy v Česku dělají řadu věcí navíc, které do skutečného CSR vlastně ani nepatří, jsou úplně nepovinné - například výrazně podporují školství, samy vzdělávají studenty i pedagogy, dotují výuku. Málokdo si uvědomuje, že to opravdu není povinnost a společenská odpovědnost firem, že prostě jen českým firmám nic jiného nezbývá, pokud chtějí vzdělané zaměstnance, a že tím vlastně suplují stát. Můžu odpovědně říct, že firmy v Česku jsou o desetiletí dál v transparentnosti a odpovědnosti proti státním institucím a velkému dílu neziskového sektoru.

OTÁZKA: HN: Přiznám se, trochu se mi pletou různé úrovně standardu CSR. Připadá mi to jako známky ve škole, přitom A je nejlepší, C nejhorší...

V reportu A musí firma reportovat úplně všechny indikátory podle standardu GRI, a to je opravdu hodně těžké a málokteré firmě se to podaří udělat první rok. V B úrovni je těch indikátorů o něco méně. Z mého pohledu report C je naprosto neužitečný, firma sama si vybere několik indikátorů a nijak ji to neztransparentní.

OTÁZKA: HN: Tak proč ta úroveň vůbec existuje, když je to podle vás spíše marketingová aktivita firem. Laik přece toto nemůže rozlišit?

Ale je to důležité, protože je dobré firmy vůbec k tomu standardu přitáhnout. Čím více firem o to bude mít zájem, tím je větší naděje, že budou mít zájem o vyšší úrovně reportu. Ono opravdu není úplně snadné vše za pár měsíců nastavit, abyste se hned dostali na úroveň B či A, mnohdy to skutečně znamená přenastavení mnoha procesů reportingu v celé firmě. Většinou nejrychleji to nastaví firmy, které jsou kotovány na burze. Ostatním příprava většinou trvá minimálně dva roky.

OTÁZKA: HN: A myslíte, že se situace kolem CSR začíná v Česku měnit?

Ano. Ale - i kdybych té firmě na sto procent věřil - nemám certifikovaná data, nemohu vlastně odpovědně říct, zda je to opravdu tak. Opakuji: standard GRI funguje už téměř 20 let, není tedy nutné vymýšlet něco jiného, než co je globálně uznávané a léty prověřené. A firmy si musí uvědomit, že si nesmí plést společenskou odpovědnost s filantropií.

Stanislav Kužel, 43 let

Pracuje jako konzultant v oblasti udržitelného rozvoje a corporate responsibility, na environmentálních a sociálních studiích a projektech v oblasti monitoringu vlivu průmyslové činnosti. Spolupracoval na přípravě českého vydání standardu Sustainability Reporting Guidelines, Global Reporting Initiative (GRI). Na CSR reportingu spolupracoval ve společnostech Czech Coal a NWR (OKD), které jsou v České republice prvními společnostmi, které mají certifikován standard GRI.

Dva roky.
Stanislav Kužel říká, že důkladná příprava na report o odpovědném podnikání podle mezinárodního standardu GRI zabere firmě, která není kotovaná na burze, až dva roky.

AUTOR: Petra Horáková
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
19
11. 2019
19.11.2019 - Seminář, školení
Praha, ČVUT
INISOFT s.r.o.
20
11. 2019
20.11.2019 - Seminář, školení
Brno, ApS Brno s.r.o.
INISOFT s.r.o.
5
12. 2019
5.12.2019 - Seminář, školení
Praha, ČVUT
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí