zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Prázdniny v Černobylu

12.10.2013
Ekologická dovolená, cestování
Prázdniny v Černobylu

Cestovatelé celého světa propadli nové módě. Objevují nejvíce znečištěná místa planety. Horkým hitem je stále Černobyl. Patrně se ale blíží doba, kdy cestovní kanceláře budou pořádat výpravy na plovoucí ostrovy odpadků v Atlantickém oceánu. Neetické? Zvrácené? Odporné?

Nějak se to letos zase zvrtlo. Pomalu se blížil konec srpna a mé plány na prázdniny s rodinou u moře se rozplývaly jako jarní sníh. Vymluvil jsem se proto, že musím nafotit reportáž a odjel s kamarádem na týden do Černobylu. Jezdím tam totiž tajně na prázdniny. V jedné odlehlé vesničce necelé dva kilometry od zakázané zóny mám vyhlídnuté místo, kde je radiace obzvlášť nízká. V noci je tu neuvěřitelné ticho a hvězdy září obzvlášť jasně. Je mi tu dobře. Někdy si sednu k řece a přemýšlím o Černobylu.

Tragédie v Černobylu má mnoho tváří. Jednou z nejbizarnějších je černobylský turismus. Není úplně jasné, co lidi na Černobylu tolik přitahuje. Snad je to určité mysterium. Andrej Tarkovskij natočil v roce 1979 legendární film Stalker, který se dodnes divákům nepodařilo zcela rozklíčovat. Vypráví se v něm o průvodci, který vodí zájemce do zakázané Zóny. Každý z nich má jiný motiv, jedno mají ale společné - Zóna je neodolatelně přitahuje. Když v roce 1986 vybuchl Černobyl, lidé začali vnímat Tarkovského film jako film o Černobylu. Pochopili to tak, že geniální tvůrce Tarkovskij patrně budoucí tragédii nějak vytušil a ve svém filmu ji předpověděl.

Dnes jezdí do zakázané zóny deset tisíc turistů ročně. Zaplatí si zájezd s cestovkou, aby se mohli vyfotit s maskou na obličeji a varovně pípajícím dozimetrem v ruce. Minutu nebo dvě postojí před betonovým sarkofágem, který ukrývá havarovaný reaktor bloku číslo čtyři. Pak se projdou po opuštěné Pripjati - městě, které kdysi hostilo padesát tisíc lidí a dnes si je příroda bere zpět. Takhle nějak by svět asi vypadal po atomové válce, že? V Pripjati jim dělá průvodce stalker ne nepodobný tomu filmovému. Možná je na turisty a jejich nedostatek respektu k zóně naštvaný stejně jako Stalker z Tarkovského.

A pak je tu ještě jeden fenomén. Stovky tisíc mladých lidí po celém světě dnes hrají počítačovou hru Stalker, která je také o Černobylu. Prostředí hry naprogramovala ukrajinská softwarová firma tak dokonale, že skutečně věrně zobrazuje Černobyl a jeho okolí včetně města Pripjati, nejbližších vesnic, a dokonce i vlakového nádraží. Hráči převlečení za Stalkery pronikají do Zóny a hledají v ní tajemství - pomyslný zlatý grál. A teď pozor! Pro starší generaci je tohle něco těžko představitelného. Desítky tisíc hráčů této hry se převlékají do maskovaných kombinéz a sní o tom, že proniknou do Zóny nejen on-line, ale i ve svém reálném životě. Někteří takové výpravy dokonce i realizují. Je možné, že jednou z prvních byla ukrajinská dívka jménem Elena.

Dívka na motorce

černobylAhoj, jmenuji se Elena a jsem autorkou této reportáže. Jediné, co mám, je motorka a s ní spojená svoboda jet kamkoli, kam mě zvědavost a tenhle rychlý démon zaveze. Mým oblíbeným cílem je tzv. černobylská mrtvá zóna, 130 km od mého domova, píše dívka na motorce, která kdysi na internet umístila svou sugestivní reportáž, jež vzrušila svět a mnohé inspirovala k cestám do Černobylu.

Elena popisuje, jak se prohání po černobylské zóně a o černobylské tragédii mluví s lehkostí i patosem, jež berou dech. Ukrajinský počítačový server, na kterém byla Elenina stránka s fotografiemi původně umístěna, již za několik týdnů havaroval, jak se na něj snažily každý den připojit tisíce lidí z celého světa. Dnes existuje nesčetné množství kopií těchto stránek ve všech možných jazycích. Jen v češtině jich je asi šest. Stačí si do Googlu naťukat slova Elena a Černobyl.

Okamžitě se vyrojily spekulace, že reportáž je podvrh. Jakkoliv je příběh naivně emotivní, fotografie a přibližně 90 procent informací o Černobylu v reportáži skutečně sedí. Elena pravdivost svého příběhu ještě podtrhuje tím, že se prohlašuje za dceru ukrajinského jaderného inženýra, který v černobylské zóně provádí jakési výzkumy.

Veřejnost byla motorkářským příběhem stržena natolik, že řada světových médií poslala na Ukrajinu své reportéry, aby Elenu vypátrali. Ta se však prý zapírala. Novináři odjeli s nepořízenou. Inspirace po ní už ale zůstala.

Dnes po celém světě vznikají tisíce blogů na téma Černobyl podobných tomu, který před lety napsala Elena. Nadšenci na ně umisťují fotogalerie z vlastních cest do Černobylu. Lidé tu sdílejí filmy natočené o Černobylu, fotografie, dokumenty, a dokonce i písničky, básně a zvuky.

Jednou z nejzajímavějších internetových stránek je dnes ukrajinská Pripyat.com. Založili ji kluci, kteří se v Pripjati narodili. Patří mezi ně například Alexandr Sirota, jehož maminka sama dostala vysoké dávky radiace a napsala o Černobylu sbírku básní. Saša dnes v zóně působí jako stalker a s partou kamarádů z Pripjati navíc supluje i historický průzkum města. Podařilo se jim například zachránit archiv Pripjaťského filmového klubu, který obsahuje mnoho kilometrů unikátních snímků na 16mm a 35mm filmu natočených před havárií v Pripjati a okolí Černobylu.

Pollution tourism

filatovaJakkoliv je černobylská turistika ve světě přece jen unikátní, touha navštěvovat znečištěná místa planety začíná být všeobecná. K dnes už tradiční ekoturistice, zaměřující se na návštěvy ekologických farem a národních parků, přibyla její nová, temná sestřička.

Cestovatelé už nechtějí vidět jen deštné pralesy v Kostarice, ale například i místa, kde končí náš elektronický odpad. Chcete-li znát místo posledního odpočinku vašeho počítače, musíte navštívit křemíkové peklo jménem Guiyu v Číně. Chcete-li vidět těžbou uhlí nejzamořenější místo na planetě, jeďte se podívat do čínské prefektury Lin-fen, města Pching-jang. Nejhorší úniky ropy zase uvidíte v deltě řeky Niger na africkém kontinentu.

V angličtině má tento druh turistiky dokonce už i své jméno "pollution tourism" a někteří znalci soudí, že není daleko doba, kdy se budou pořádat turistické výpravy na ostrovy odpadků plovoucích v Atlantickém oceánu.

Potřebujete-li dobrého průvodce, sáhněte po knize s názvem Visit Sunny Chernobyl / And Other Adventures in the World's Most Polluted Places, v překladu Navštivte slunný Černobyl a zažijte další dobrodružství na nejznečištěnějších místech světa. Její autor Andrew Blackwell vám poradí, jaká místa navštívit, jak se při tom chovat a na co si dát pozor, aby vás neožehla radiace a kyselina vám nesežrala boty.

A teď to nejdůležitější. Pokud člověk jede do Černobylu nebo do jiného environmentálního pekla s touhou zažít další adrenalinové dobrodružství, vystavuje se riziku, že bude klouzat po povrchu a nepochopí, co se tam skutečně stalo. Černobyl je velmi komplexní problém, který se vzpírá pochopení. Je to svého druhu záhada, proto lidi tolik přitahuje. A právě v tom je zakopaný pes. Člověk hledá tajemství, a uniká mu obyčejný lidský rozměr.

Ano, během krátké turistické cesty do Černobylu vám (pokud se budete chovat rozumně) patrně žádné akutní nebezpečí z ozáření nehrozí. Hůře je na tom 5 milionů lidí, kteří dodnes musí žít na kontaminovaných územích.

Nedávno jsem hovořil se starostkou Stracholesí, obce těsně přiléhající k zakázané třicetikilometrové zóně. Během jejího vyprávění jsem se jí musel neustále dívat na krk, kde měla velikou jizvu. Nakonec mi to nedalo a zeptal jsem se, od čeho ji má. "Jo tohle?" pravila lakonicky. "To je odoperovaný nádor na štítné žláze. Ale to tu máme ve vesnici skoro všichni..."

Občas mi na mysli vytanou slova jednoho z největších expertů na Černobyl, ruského akademika a učence Alexeje Jablokova, který v době havárie dělal poradce prezidentu Gorbačovovi:

"Když slyšíte, že žádné akutní nebezpečí z radiace nehrozí, měli byste utíkat pryč tak rychle, jak jen dokážete."

AUTOR: Václav Vašků
AUTOR-WEB: ihned.cz

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
12
12. 2017
12-14.12.2017 - Ostatní akce
Brno
UŽITEČNÉSEMINÁŘE.CZ
14
11. 2020
14.11.2020 - Seminář, školení
Hradec Králové,
Hotel Tereziánský dvůr
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí