Břidlice a ruská plynová kazajka

Byl to spíše princip předběžné opatrnosti než věcné argumenty, co rozhodlo, že Evropský parlament výrazně zkomplikoval, ne-li zcela zastavil, těžbu břidličného plynu v Evropě. Europoslanci se minulý týden usnesli, že jakékoli těžbě musí předcházet důkladná studie přímých a nepřímých dopadů na životní prostředí.

Takové rozhodnutí by šlo jen přivítat, těžba břidličných plynů není (stejně jako těžba většiny jiných surovin) bez rizik. Do výnosu parlamentu se ale kromě skutečných ekologických ohledů promítl apriorní odpor vůči břidličné těžbě jako takové. Nutnost vypracování ekologické studie se vztahuje i na průzkumné práce, tedy ještě před tím, než se firma rozhodne, zda plyn bude těžit. A to už je iracionální schválnost. Odpůrci těžby vědí, že čím více překážek před těžaře postaví, tím více nákladů a nejistot do jeho projektu vnesou a tím spíše se sám vzdá.

Rozhodnutí Evropského parlamentu není překvapivé, je vyústěním předpojatosti až hysterie vůči břidličné těžbě, které šlo už před tím zaznamenat v řadě evropských zemí. Současný výrok parlamentu ale může být konečným potvrzením, že to, co jinde ve světě - především v USA - nazývají břidličnou revolucí, se Evropské unii obloukem vyhne.

V Evropě se břidličný plyn prostě těžit nebude - a tečka. Pro Česko a další státy střední Evropy, které jsou v současnosti v průměru z 80 procent závislé na plynu z Ruska, z toho ale vyplývá dost nepříjemná věc. Nedávná představa, jak se tyto země právě v souvislosti s možným rozvojem břidličné těžby (hlavně v Polsku) své ruské závislosti zbaví, se nyní vzdaluje a rozmlžuje.

Evropská unie, která je jako celek na ruském plynu závislá "pouze" třetinově, teď může mít dobrý pocit, že v Evropě nejsme jako oni. Tedy jako byznysově bezohledná Amerika, která rizika těžby z břidlic přehlíží. Zatímco v Evropě jsme ekologicky uvědomělejší. I když ve skutečnosti i v USA probíhá poměrně vzrušená společenská debata, která si spolu s těžebními omezeními na úrovni některých států, jako je New York, už vynutila seriózní vědecká zhodnocení negativních dopadů těžby.

Ty jsou reálné, jenže ani u jednoho ze dvou nejvážnějších (kontaminace podzemních vod a úniky metanu) podle studií nejde o tak zásadní neřešitelný problém, jak odpůrci těžby tvrdí. Z dosavadních studií vyplývá, že při důsledném dodržování technologie a bezpečnosti těžby lze zmíněné dopady výrazně omezit. Ze strany úřadů to pak samozřejmě vyžaduje pozorné udělování licencí, důsledný dozor a tvrdé tresty za porušení pravidel. Sotva však apriorní zákazy, jak to předvedl Evropský parlament.

Po jeho rozhodnutí musejí Česko a ostatní státy regionu jen doufat, že EU nebude vadit, až USA začnou do Evropy svůj břidličný plyn vyvážet. Po nesmyslném zákazu vlastní těžby to totiž může být pro střední Evropu poslední naděje, že se v budoucnu snad přeci jen dostane z cenově nevýhodné a politicky nebezpečné ruské plynové kazajky.

AUTOR: Daniel Anýž
AUTOR-WEB: www.ihned.cz