Kalírna se zájmem o přírodu - to je Galvamet

Kalírenství není zrovna průmyslovou oblastí, s kterou by si lidé obvykle spojovali snahy o ekologii. Menší vsetínská firma Galvamet, která se pohybuje na trhu od roku 1999, ale pomáhá tyto konvence měnit.

Její majitel Aleš Šlechta se rozhodl vybudovat společensky odpovědný podnik, který je nyní jedním z hlavních environmentálních propagátorů Valašska. Díky zajímavému ekologickému systému se společnost probojovala až do soutěže TOP odpovědná firma roku, v níž získala titul TOP malá odpovědná firma 2013.

Areál bývalé vsetínské zbrojovky, kde sídlí firma Galvamet, leží v půvabném zalesněném údolí. On sám ale mnoha půvaby neoplývá. Polorozpadlé budovy, o které se nikdo nestará, ostře kontrastují s moderně zrekonstruovanými sídly firem, která do přírodní scenerie vůbec nezapadají. Jednu z výjimek tvoří úhledná nazelenalá stavba - centrála Galvametu. Její barva není zcela náhodná. I ona totiž odráží ekologické přesvědčení Aleše Šlechty, který se snaží o sladění průmyslové výroby s péčí o přírodu. "Jsem bývalý skaut, vždycky jsem si přírody vážil. Nechci být tím, kdo ji bude drancovat," vysvětluje vážně Šlechta, zatímco pozvolna kráčí po štěrkové cestě k hlavnímu vchodu. "Naším primárním cílem je vybudovat firmu, která tu bude i za sedmdesát let. A totéž chceme i pro naše prostředí," dodává.

Odpustky za pozdní příchody

Galvamet se tohoto záměru snaží dosáhnout několika způsoby. Mezi ně patří i ochrana životního prostředí a snižování energetické náročnosti provozu. Vše se musí zužitkovat na maximum, nic se nesmí ponechat ladem. "Využíváme vodu, vítr, odpady, vyrábíme si vlastní teplo," popisuje pyšně majitel. Celý ekologický systém je pro zájemce popsán na vnitřních a venkovních turistických tabulích. Na prohlídku do areálu mohou zavítat jak zákazníci, obchodní partneři, tak i školy či zvědaví turisté. "Nemáme co skrývat," usmívá se Šlechta a míří do hlavní školicí místnosti, kde začne exkurze jeho podnikem.

Po pár minutách se k majiteli připojují i zaměstnanci. Všichni jsou oblečeni do firemních triček potištěných vždy jedním písmenem z názvu společnosti. Když se pracovníci správně seřadí, lze tak přečíst celý nápis Galvamet. Někteří z nich se nenápadně dívají na hodinky a kontrolují, zda přišli na setkání včas. Není divu. Hned u vchodu totiž leží na stolečku malá kasička ve tvaru prasátka. Pokud se někdo z lidí opozdí, musí do ní vhodit pár korun jako odpustek. Na konci roku se pak pokladnička rozbije a peníze z ní se darují místní Charitě Vsetín. Právě ta pořádala minulé Vánoce v areálu Galvametu dobročinnou akci za přispění několika desítek vsetínských osobností. "Kromě charity u nás děláme různá školení a semináře, například nabízíme pro důchodce přednášky o finanční gramotnosti," popisuje Šlechta. Pak pomalu nasměruje skupinku směrem k východu z budovy. Prohlídka totiž začne venkovním areálem firmy.

Inovace jako základ

Jako první na dvoře udeří návštěvníka do očí obrovské bílé válce. Jde o zásobníky, které obsahují dvacet až pětadvacet tun dusíku. Ty samozřejmě musí firmě dovážet cisterny, což představuje podle slov obchodního ředitele Martina Malého zbytečné znečišťování a emise navíc. Tak se s tím Galvamet rozhodl něco udělat. "Abychom ušetřili naši kapsu i životní prostředí, nainstalovali jsme sem jedno velmi užitečné zařízení. To dokáže nasávat vzduch a z něj přes molekulová síta separovat dusík," popisuje Malý. "Vyrobený dusík pak používáme jako ochrannou atmosféru k našim technologiím. Jediným vstupem je trocha elektrické energie. Takto dokážeme pokrýt 30 % produkce," dodává Malý.

Vzápětí na něj ve vyprávění navazuje Šlechta a ukazuje na obrovská plechová vrata za sebou. "Za nimi se skrývá velký bazén. Do něj je čerpána voda ze všech strojů, které máme ve firmě. Její teplota se pohybuje zhruba kolem 40 stupňů Celsia, což jsme se rozhodli využít," nastiňuje Šlechta. "Z bazénu posíláme vodu zpět do budovy, ale tentokrát do radiátorů na ohřev či jako vodu na mytí. Takže například nemusíme kupovat propan na vytápění kanceláří," popisuje majitel Galvametu hlavní výhody celého konceptu.

I další vrata skrývají ekologickou inovaci. Je jí čistička procesních vod, tzv. odstředivka. Ta má za úkol profiltrovat špinavou vodu z výroby a vrátit ji zase zpátky do strojů. Díky tomu firma nevypouští do nedalekého potoka žádné chemikálie a zároveň snížila spotřebu vody.

Jedna popelnice pro každého zaměstnance

O čistotu potoka se ale Šlechta zasazuje i jinak. Jednou za čas si pozve skauty a nabídne jim brigádu. Oni vyndají z koryta všechny odpadky, on jim za odměnu dá peníze. Je to ale do určité míry boj s větrnými mlýny. Už zase na břehu potoka leží pohozená plastová lahev, pro kterou se Šlechta s unaveným povzdechnutím ohýbá a nese ji k nejbližším popelnicím. I ty mají v Galvametu speciální systém. Samozřejmostí je rozdělení podle typu odpadu. Každý kontejner je ale ještě navíc označen jménem jednoho ze zaměstnanců. Ten je tak za svou popelnici zodpovědný a musí se postarat, aby v ní skončily jen ty odpadky, které opravdu mají.

Některé pracovníky ale během dne čekají i zajímavější povinnosti. Jednou z nich je péče o včelín na malém travnatém kopečku poblíž hlavní budovy. Nad ním se tyčí větrné čerpadlo, které pomáhá získávat vodu z nedaleké studny. "Stejně jako využíváme dešťovou vodu, kterou chytáme do sudů, využíváme i nedaleký pramen," vypráví Šlechta a rukou ukazuje k lesu, kde se studna skrývá.

Najednou se ozve šustot křídel a podrážděné zaskřehotání. Návštěva očividně není po chutí místím obyvatelům - pávům. Celé hejno se jich vznese na střechu budovy a rozhořčeně hledí dolů na vetřelce. "Tam to mají nejraději, tak jsme jim tam postavili hnízdo," směje se Šlechta. Kousek od ptáků se slunce odráží od solárních panelů, kterými se Galvamet snaží snižovat spotřebu elektřiny. "Máme zařízení, které vyhodnocuje přínos solární energie. Spočítá, kolik CO2 se díky nám nevypustí do ovzduší a kolik na elektřině ušetříme," popisuje Šlechta. Tím venkovní prohlídka končí a skupina zaměstnanců v čele s majitelem zamíří do budovy směrem k výrobním halám.

Historie plná samopalů

První místnost, do které vstoupí, ale výrobní halu nepřipomíná ani trochu. Na stěnách visí staré zbraně, zarámované německé letáky, dopisy a plakáty. Ve vitrínách jsou vystaveny historické fotoaparáty, telefony a další zařízení, která se využívala ve Zbrojovce Vsetín v dobách její největší slávy. Jde o malé muzeum, které Šlechta v areálu zřídil. "Exponáty mapují historii zbrojovky, všechny věci, které za svou existenci viděla. A to od průběhu druhé světové války přes rok 1968 až po rok 1989," vysvětluje majitel Galvametu a se zaujetím se rozhovoří o několika nejzajímavějších předmětech. Po pár minutách se pokračuje dál po trase, tentokrát již opravdu k samotnému provozu.

Při pohledu na rozlehlé haly a masivní stroje si návštěvník poprvé uvědomí, že je v kalírně. I zde se znovu připomíná zbrojařská historie areálu. Na tzv. pracovišti černění leží na stolech části samopalů Kalašnikov, které čekají na repasování. Šlechta předává slovo zaměstnancům, kteří mají o výrobních úsecích poreferovat sami. Pokud by snad část výkladu zapomněli, hned o pár metrů dál visí na stěně informační tabule, které jsou součástí zmiňované naučné stezky.

Vše se musí zužitkovat

Jako první si bere slovo mechanik Rostislav Curus, který se snaží vysvětlit, jakým způsobem Galvamet snižuje energetickou náročnost. Za příklad dává dva malé kompresory stojící opodál. "Snažíme se naše zařízení modernizovat a inovovat. Proto jsme vyměnili starý kompresor, který spotřeboval na 100 kW, za dva nové, menší. Ty spotřebují dohromady jen 15 kW, čímž šetříme energii," nastiňuje základní princip. "Navíc je k nim zabudovaný procesor, který zajišťuje, že se vyrábí jen tolik stlačeného vzduchu, který se opravdu spotřebovává. Ničím neplýtváme," dodává Curus.

Na jeho výklad plynule navazuje obchodní ředitel Malý. Ten vysvětluje, že podobným procesem prošly i pece, které se ve firmě využívají. "V původních pecích bývaly vyzdívky, modernější verze jsou osázeny výstelkami. Ty mnohem lépe izolují teplo," popisuje Malý a dává návštěvníkům čas si mohutné stroje prohlédnout.

Při procházce po areálu mohou všímavější jedinci zaregistrovat zvláštní načernalý materiál, z kterého jsou vyrobeny kusy podlahy. "Chcete-li vidět ekologii a šetrnost, tak na ní právě stojíte," usmívá se majitel Galvametu Šlechta. "Podlaha je totiž vyrobená z bývalých pneumatik a kabelů, které jsme místo vyhození zužitkovali. A tak je to tu se vším," pokyvuje spokojeně hlavou.

AUTOR: Veronika Šmídová
AUTOR-WEB: www.ihned.cz