zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Bioodpad jako zdroj příjmu pro města a obce

06.11.2013
Odpady
Bioodpady
Urbánní ekologie
Bioodpad jako zdroj příjmu pro města a obce

V souvislosti s nařízením vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky, ve znění pozdějších předpisů[1], hledají města a obce možnosti snížení množství biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na skládky.

V současné době je likvidace komunálního odpadu ve většině českých měst a obcí problémem vyžadujícím značné finanční prostředky z jejich rozpočtů. Nabízejí se však i taková řešení, při jejichž použití se nakládání s odpadem může stát zajímavým zdrojem příjmu. A to zejména pokud se zaměříme na biologicky rozložitelnou složku komunálního odpadu, která tvoří nezanedbatelných 30% z celkového množství směsného komunálního odpadu.

Přestože se nabízí řada možností, jak s bioodpady nakládat, jsou zatím k jejich zpracování nejčastěji využívány kompostárny a bioplynové stanice. Jsou ale tato řešení pro obce a města skutečně těmi nejlepšími? Na následujících řádcích se tedy pokusíme ve stručnosti přiblížit výhody a nevýhody jednotlivých postupů a provedeme jejich porovnání s jinými alternativami.

Kompostárny

Skutečnost, že je kompostárna technologicky nenáročným zařízením, může vzbudit dojem, že se jedná o řešení nejjednodušší. Bohužel však nemusí být řešením nejvhodnějším. Často se totiž setkáváme s nadhodnocenými finančními očekáváními, která následně narážejí na neprodejnost kompostu, což posléze vede k problémům s dlouhodobou udržitelností celého projektu. Vzhledem k počtu existujících kompostáren, je totiž trh s kompostem natolik nasycen, že současná prodejní cena kompostu ani zdaleka neumožňuje ekonomickou návratnost vynaložené investice. Na opačné straně pak jsou kompostárny projektovány na nereálné (nadhodnocené) množství odpadu, což opět vede k neefektivnosti projektů.

Pro řadu měst a obcí se tedy kompostárna nejeví jako ekonomicky výhodné a dlouhodobé řešení předmětného problému.

Bioplynové stanice

Bioplynové stanice jsou širokou veřejností vnímány jako univerzální zařízení na zpracování bioodpadu. Je tomu však skutečně tak? Určitě je pravdou, že bioplynové stanice jsou sofistikovaná zařízení, která jsou velmi vhodná pro zpracování materiálů s konstantními vlastnostmi, které jsou důležité z hlediska řízení anaerobního procesu zpracování, kdy je průběžně sledována a regulována teplota a PH ve fermentoru bioplynové stanice. Optimálním materiálem pro bioplynové stanice tak je například kejda a kukuřičná siláž. Avšak bioodpady se, s ohledem na svůj proměnlivý charakter a sezónnost jejich produkce, pro bioplynovou stanici ve většině případů nehodí. Pro likvidaci bioodpadů v municipalitách jsou tedy bioplynové stanice v širším rozsahu řešením nevhodným.

Zařízení pro energetické využívání odpadu (spalovny)

Moderní zařízení pro energetické využívání odpadu jsou technologicky na takové úrovní, že splňují všechna kritéria daná platnou legislativou. Diskuze o jejich vybudování jsou v naprosté většině případů vyvolány obavami občanů, které se týkají míry vlivu zařízení na zhoršení životních podmínek v okolí. Nicméně tyto obavy lze rozptýlit s tím, že tato zařízení, dodávaná významnými světovými výrobci, splňují povolené emisní limity s výraznou rezervou. To však neznamená, že zařízení pro energetické využívání odpadu jsou vhodná pro všechna města či obce. Například velká zařízení na energetické využívání odpadu plánovaná pro Plzeň, Komořany nebo Karvinou menším městům nebo sdružením menších obcí neposkytnou významnější ekonomickou výhodu ve srovnání se skládkováním. V případě vybudování zařízení pro energetické využívání odpadu by města či obce nemusely věnovat pozornost separaci biologicky rozložitelného odpadu. Nicméně náklady na zpracování odpadu budou určovány provozovatelem příslušného zařízení, jehož snahou nebude snižování poplatků za likvidaci (a tím i svých příjmů). Ba právě naopak. Město nebo obec by se takovým způsobem opět zbavila možnosti profitovat na využívání odpadů ve svůj finanční prospěch.

Řešení

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že prvotním problémem pro uspokojivé vyřešení problému nakládání s bioodpady není získání technologie pro jejich zpracování. Naopak, jako klíčové se jeví získání podrobných informací o specifických charakteristikách města nebo obce, na jejichž základě bude možné provést podrobný návrh řešení nakládání s bioodpady, který zohlední všechna místní specifika a jehož realizace následně povede k efektivnímu a finančně přínosnému odbytu výsledného produktu. Takový návrh by měl zahrnovat nejen výběr technologie, ale také postupy získávání bioodpadů, logistiku a marketing.

Cílem všech doporučených řešení by přitom měla být dlouhodobá udržitelnost celého projektu a zároveň dlouhodobé snížení nákladů na nakládání s odpady, což mj. znamená, že odpady by měly být efektivně využívány tam, kde vznikají, tedy na území jednotlivých měst, obcí, případně regionů.

Výše popsaný přístup k individuálnímu posouzení situace obcí či měst lze demonstrovat na následujících příkladech.

Malé obce mají, na rozdíl od velkých obcí či měst, větší procentuální zastoupení trávy ze zahrad, ořezů a městské zeleně v celkovém množství bioodpadů, než obce velké. Je to logicky dáno strukturou zástavby. Skladba bioodpadu získaného v menší obci je tak pro další využití velmi příznivá. Celkové množství bioodpadů a odpadů je však velmi malé. Pokud je produkce bioodpadů menší než 1000t/rok, není rentabilní zabývat se výstavbou vlastního zařízení na zpracování bioodpadů. Situace se však změní, pokud se několik menších obcí dokáže spojit, např. v rámci mikroregionu. I obec s pěti sty obyvateli se tak může stát příjemcem zajímavého zisku plynoucího z prodeje výstupního produktu.

Bioodpady vznikající na území měst a obcí lze zpracovat tak, aby se z nich stalo palivo splňující legislativní podmínky biopaliv a aby jej bylo možné termicky využít na území obce. Tím, že se využije bioodpad jako palivo, prudce to zvýší, vzhledem k cenám tepla, plynu a elektřiny, jeho prodejní cenu. Přitom toto řešení není nikterak technologicky nepochopitelné a je zcela v intencích spalování biomasy. Je tedy veřejností vnímáno stejně pozitivně jako např. spalování dřevěných peletek, briket nebo štěpky. Konstrukčně je řešení mnohem méně stavebně náročné než bioplynová stanice a zcela srovnatelné, ne-li menší, než u klasické kompostárny. Ovšem celkový finanční přínos je mnohem vyšší. Tepelný zdroj je možné podle potřeby doplnit zařízením na výrobu elektrické energie a zvýšit tak celkovou efektivitu celku.

Bioodpady mohou být pro město nebo obec přínosem, pokud získá odborné a praktické informace o možnostech dalšího využití.

Autor: Petr Podola

Autor-web: www.datrys.cz


[1] Nařízení vlády č. 197/2003 Sb. reaguje na podmínky stanovené Směrnicí Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů. Maximální množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky má být dle nařízení vlády č. 197/2003 Sb. sníženo tak, aby podíl této složky činil v roce 2013 nejvíce 50 % hmotnostních a výhledově v roce 2020 nejvíce 35 % hmotnostních z celkového množství biologicky rozložitelného komunálního odpadu vzniklého v roce 1995.

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
14
12. 2018
14.12.2018 - Seminář, školení
on-line seminář
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí