Energetika Gruzie

Gruzie bude díky své strategické poloze hrát stále důležitější roli v tranzitu surovin z Kaspického moře a střední Asie. Země sama má značný energetický potenciál ve vodních tocích a geotermálních zdrojích, stejně jako zásoby fosilních paliv, přesto se však dlouhodobě - prakticky od rozpadu SSSR, nachází v komplikované energetické situaci. Do nástupu nového vedení v roce 2003 zažívala v podstatě energetickou krizi - elektřina, plyn a voda byly k dispozici jen podle harmonogramu. V současné době se v hlavním městě situace značně zlepšila (přesto je zejména v zimních měsících zásobování složité), v regionech je situace poněkud jiná s ohledem na zastaralou, nefunkční či často neexistující rozvodnou síť. Jadernou energii Gruzie nevyužívá.

Gruzie je závislá na dovozu plynu a ropy. Původní závislost na dovozu z Ruska se změnila na jednoznačnou orientaci dovoz těchto surovin ze sousedního Azerbajdžánu a ze zemí střední Asie. Na druhou stranu je Gruzie exportérem elektrické energie, kterou vyváží do Turecka, Ruska, Azerbajdžánu a Arménie. Vláda počítá s dalším výrazným zvýšením exportu v průběhu následujících let (plánované dvojnásobné zvýšení vývozu do roku 2020) a investuje proto do budování vysokonapěťového vedení do Turecka. Vláda se zaměřuje na tzv. "zelenou energii" a hlavním zdrojem energie jsou vodní elektrárny. Energetický potenciál vodních toků je v současnosti využíván na cca 15% a plánuje se další výstavba vodních elektráren (v zemi je cca 300 vodních toků, které mají energetický potenciál. Jejich celkový potenciál je odhadován na 15 GW, zatímco stávající produkce je na úrovni cca 2,7 GW). V plánu je rovněž výstavba nejméně jedné tepelné elektrárny využívající gruzínských zásob černého uhlí (Tkibuli).

Energetický sektor je možné rozdělit na čtyři oblasti:

• ropná a plynová potrubí (dovoz a tranzit ropy a plynu)
• výzkumy nalezišť ropy a zemního plynu
• dovoz a distribuce ropných derivátů
• výroba a dovoz elektřiny a její distribuce.

Gruzie představuje významný přepravní koridor pro přepravu ropy a zemního plynu z Azerbajdžánu a oblasti Kaspického moře. To si vyžádalo velké investice do vybudování odpovídající infrastruktury.

V posledních deseti letech British Petroleum (BP) a jeho partneři investovali do stavby tří hlavních potrubí 5 mld. USD:

Ropovod Baku - Tbilisi - Ceyhan (BTC) byl dokončen v roce 2005 a měří 1 768 km, náklady na jeho vybudování dosáhly téměř 4 mld. USD. Může dopravit až 1 mil. Barelů ropy za den z terminálu Sangačal v Ázerbájdžánu do nově postaveného terminálu v Ceyhanu na tureckém středomořském pobřeží. Jedná se o jeden z nejdelších ropovodů na světě (1770 km), v roce 2006 z něj gruzínská vláda získala 7,8 mil. USD (platby daně ze zisku).

Paralelně s BTC vede Jihokavkazský plynovod, dokončený v roce 2006, je určen k dopravě zemního plynu z ázerbájdžánského pole Šah Deniz.

Plynovod Baku - Supsa byl dokončen v roce 1998.

Zvažuje se rovněž zahájení projektu Nabucco, který by měl procházet z regionu Kaspického moře přes Gruzii do Turecka a následně na evropský trh.

ZDROJ: businessinfo.cz