zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Jižní Afrika odhazuje okovy

23.11.2013
Politika
Jižní Afrika odhazuje okovy

Vyjasněním ochrany investorů v domácí legislativě Jižní Afrika znovu dokládá svou věrnost vládě práva.

Mezinárodní investiční dohody opět pronikají do zpráv. Spojené státy se snaží protlačit silný investiční pakt do dvou velkých, takzvaných "partnerských" dohod, z nichž jedna se klene přes Atlantik a druhá přes Pacifik a obě se právě dojednávají. Proti takovým opatřením se ale objevuje sílící odpor. Jižní Afrika se rozhodla zastavit automatické prodlužování investičních dohod, které podepsala krátce po skončení období apartheidu, a oznámila, že některé z nich budou ukončeny. Ekvádor a Venezuela své dohody už ukončily. Indie říká, že s USA podepíše investiční dohodu, jedině pokud se změní mechanismus řešení sporů. Brazílie takovou dohodu nikdy neměla.

K odmítání jsou dobré důvody. Výhrady k dohodám, jež USA navrhují, vznesly i americké odborové svazy a nevládní organizace zaměřené na životní prostředí, zdraví, rozvoj a další oblasti.

Dohody by výrazně oslabily schopnost vlád rozvojových zemí chránit své životní prostředí před těžebními a dalšími společnostmi, své občany před tabákovými firmami, které vědomě prodávají produkt způsobující nemoci a smrt, a své ekonomiky před zničujícími finančními produkty. Znemožňují vládám dokonce i zavádění přechodné regulace onoho typu destabilizačních krátkodobých kapitálových toků, které v rozvojových zemích doposavad tak často pustošily finanční trhy a vyvolávaly krize. Dohody se využívají k napadání rozhodnutí vlád, od restrukturalizace dluhu po afirmativní akce. Zastánci takových dohod tvrdí, že jsou potřebné na ochranu vlastnických práv. Jenže země jako Jižní Afrika už mají pevné ústavní záruky vlastnických práv. Není důvod majetek ve vlastnictví cizinců chránit lépe než majetek vlastněný občany samotné země.

Zastáncům investičních dohod ve skutečnosti ale nejde o ochranu vlastnických práv. Pravým cílem je sešněrovat schopnost vlád regulovat a danit korporace - tedy omezit jejich schopnost vymáhat zodpovědnost, nejen ochraňovat práva. Korporace se tak vskrytu - tajně dojednanými obchodními dohodami - snaží získat něco, co by v otevřeném politickém procesu získat nemohly. Ještě horší je, že investiční dohody firmám umožňují žalovat vlády kvůli naprosto rozumným a spravedlivým změnám regulace - kupříkladu když zisky producenta cigaret klesnou v důsledku regulace omezující používání tabáku. V Jižní Africe se firma může obrátit na soud, má-li za to, že její hospodářský výsledek mohou poškodit programy, jejichž cílem je vypořádat se s dědictvím státního rasismu.

Existuje odvěká presumpce "suverénní imunity": státy lze žalovat jedině za omezených okolností. Investiční dohody, jež prosazují USA, však požadují, aby se rozvojové země této presumpce zřekly a umožnily soudní posuzování pří pomocí postupů, které ani zdaleka nesplňují to, co by se v demokraciích jedenadvacátého století očekávalo. Takové postupy se ukázaly jako svévolné a nevypočitatelné a neexistuje systémový způsob, jak uvést do souladu neslučitelné verdikty různých porot. Přestože zastánci tvrdí, že investiční úmluvy snižují nejistotu, nejasnosti a protichůdné výklady ustanovení takových dohod ve skutečnosti nejistotu zesílily.

Země, které takové investiční dohody podepsaly, zaplatily vysokou cenu. Na některé dolehly enormní žaloby - a enormní výplaty odškodnění. Objevily se dokonce požadavky, aby země dodržely kontrakty podepsané dřívějšími nedemokratickými a zkorumpovanými vládami, byť Mezinárodní měnový fond i další multilaterální organizace doporučily, aby se daná smlouva anulovala. I když vlády rozvíjejících se zemí soudní pře (jichž v posledních patnácti letech ohromně přibylo) vyhrají, náklady na vedení sporů jsou nesmírné. (Zamýšleným) důsledkem je zchlazení legitimního úsilí vlád chránit a rozvíjet zájmy svých občanů zaváděním regulace, daní a dalších povinností dopadajících na korporace.

Není divu, že se Jižní Afrika po pečlivém zhodnocení investičních úmluv rozhodla, že by se měly přinejmenším nově dojednat jejich podmínky. Takový postup není mířen proti investicím, ale ve prospěch rozvoje. A má-li jihoafrická vláda uskutečňovat politiky, které co nejvíce prospějí tamní ekonomice a občanům, je nezbytný.

AUTOR: Joseph E. Stiglitz
profesor Kolumbijské univerzity v New Yorku

Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
18
11. 2019
18.11.2019 - Seminář, školení
Praha, Hotel Olympik
INISOFT s.r.o.
19
11. 2019
19.11.2019 - Seminář, školení
Praha, ČVUT
19
11. 2019
19.11.2019 - Konference
Praha
INISOFT s.r.o.
20
11. 2019
20.11.2019 - Seminář, školení
Brno, ApS Brno s.r.o.
21
11. 2019
21.11.2019 - Seminář, školení
Hotel TRIM Pardubice
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí