zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Problémy a výhledy české energetiky

06.01.2014
Energie
Problémy a výhledy české energetiky

Konkurenceschopnost je dána technickou vyspělostí výrobků, rychlostí jejich inovace a nákladovou efektivitou. Energetika ovlivňuje především třetí z faktorů, sama se však musí řídit všemi třemi...

Rostoucí ceny energií v Evropě, ovlivněné environmentální politikou EU a nestabilním prostředím, které vylučuje příliv investic, se citelně podepisují na růstu nákladů evropských firem, a tedy i poklesu jejich konkurenceschopnosti.

Energeticky náročné provozy se tak dostávají často pod hranici rentability nebo přežívají jen díky velmi vysoké úrovni svých produktů a technologickému náskoku. Takový náskok je však těžko udržitelný v situacích, kdy asijská konkurence nerespektuje duševní vlastnictví ostatních firem a nízké zisky omezené vysokými náklady neumožňují dostatečně investovat do dalšího vývoje a udržení náskoku.

Karel Šimeček, předseda Sdružení velkých spotřebitelů energie (SVSE) a 1. místopředseda Asociace energetických manažerů (AEM), k tomu říká: "Pro materiálový - komoditní průmysl je klíčovou úroveň přímých nákladů. Vzhledem k vysokým cenám energie v ČR, zejména elektřiny, je potenciál růstu těžebního, metalurgického, chemického, sklářského a keramického průmyslu i průmyslu stavebních hmot a papíru silně omezený jen na speciální výrobky s vysokou přidanou hodnotou. Objemový rozsah těchto výrobků je však limitovaný.

Energeticky intenzivní průmysl je přímo ohrožen cenami elektřiny, které jsou jedny z nejvyšších v EU. Zásadním problémem je výše platby na obnovitelné zdroje a neexistence úlev, které pro průmysl mají ostatní evropské průmyslové státy".

České republice by podle Karla Šimečka prospělo sjednocení podmínek pro průmysl v rámci EU, nicméně jedná se pouze o částečné řešení problému, tedy v rámci Unie. V konfrontaci s globálním trhem bude muset pro své členské státy udělat mnohem více.

Abychom zhodnotili aktuální potenciál růstu jednotlivých energetických oblastí a poukázali na největší problémy daných odvětví, oslovili jsme řadu významných představitelů energetiky v ČR.

Síla evropské trhu

Na elektřině a na její dostupnosti v každém okamžiku je naše civilizace bytostně závislá. Od počátků elektrifikace spotřeba energií neustále roste a je nepravděpodobné, že by v dohledné budoucnosti klesala. O tom je přesvědčen i Miroslav Vrba, člen představenstva ČEPS, který sází na provázanost soustav: "Potenciál vidím v pokračujícím prohlubování a intenzitě spolupráce se zahraničními partnerskými provozovateli přenosových soustav a ve společných projektech."

Pravdou je, že elektroenergetika zažila v posledních deseti letech relativně rychlé změny a nejvýraznější z nich je dynamický nárůst objemu nárazové energie z obnovitelných zdrojů v přenosových soustavách. V kombinaci s pomalou výstavbou potřebných sítí způsobuje takzvané neplánované nadměrné přetoky elektřiny napříč Evropou a může zapříčinit přetížení některé části z evropských soustav.

Podle Miroslava Vrby jsou hlavní brzdou adekvátního rozvoje přenosové soustavy zdlouhavé administrativní procesy. Jaký je však lék na tento problém?

"Uvítali bychom zkrácení schvalovacích lhůt v procesu výstavby vedení přenosové soustavy. Každý projekt na výstavbu vedení prochází mnohaletým schvalovacím řízením. Průměrná doba realizace se tak protahuje na 12 let. V porovnání s rychlostí vývoje v jiných částech energetického řetězce je však 12letý proces neadekvátní," upřesňuje M. Vrba.

Energie Slunce a Země

"Za největší aktuální problém lze považovat deformaci tržních cen elektřiny, ke které došlo vlivem štědrých dotačních programů na vybrané typy zdrojů. Tím se někteří výrobci elektřiny dostali do situace, kdy mohou prodávat elektřinu za ceny, která je pro ostatní výrobce pod jejich výrobními náklady," říká Martin Kročil, obchodní ředitel společnosti LUMIUS, ale v podstatě jde o většinový názor rozšířený napříč energetickým spektrem a to nejen na straně výrobců energie.

Zpravidla mají všichni na mysli především solární elektrárny. Chyby, které byly v podpoře rozvoje byznysu v rámci této oblasti v minulých let napáchány, mají žel za následek to, že slovní spojení solární energie je vnímáno až příliš negativně. Zastavit rozvoj využívání energie ze slunce by však bylo rovněž chybou.

Je třeba hledat cesty, které nebudou vést k dalšímu záběru zemědělské půdy a které nebudou zatěžovat nesmyslným růstem nákladů na energie.

Další rozvoj fotovoltaiky by měl směřovat především ke střešním instalacím na rodinných domech, školách, úřadech a firmách. Zde je potenciál obrovský. "Například jen za první kvartál letošního roku se zvýšil zájem o tyto instalace mezi občany 1,5krát proti předchozímu roku. Potenciál v Česku se přitom odhaduje na minimálně 300 tisíc domů, a to i v případě, že uvažujeme pouze optimálně orientované střechy," uvádí Veronika Knoblochová, výkonná ředitelka CZEPHO.

Připouští, že zájem o nové solární zdroje nejspíše zakolísá po zastavení podpory s koncem roku, avšak zároveň nabízí pro zachování a rozvoj takzvané malé solární energetiky řešení v podobě net-meteringu, vyzkoušeného například v USA.

"Naším cílem je prosazení net-meteringu, který by pomohl rozšířit fotovoltaické panely na téměř každý dům se jižní střechou v Česku. Zachováme tak jedinečnou zkušenost domácích technických expertů v instalačních společnostech a zvýšíme energetickou soběstačnost naší republiky," doplňuje V. Knoblochová, která se rovněž připojuje ke kritice nekoncepčnosti.

"Solární sektor musí odolávat neustálé snaze o změnu zákonem garantovaných podmínek. Stát nalákal přes 20 tisíc subjektů od rodin po podnikatele do nového a dosud neodzkoušeného odvětví pomocí příslibu pevně stanovené návratnosti a dnes se k nim staví zády. Nejprve zavedl 26% solární daň na tři roky a nedávno ji prodloužil ve výši 10 % na celou dobu životnosti.

Dále se potýkáme s již zmíněným zrušením podpory pro nové malé instalace od příštího roku".

Milan Brož ze seismotektonického oddělení Ústavu struktury a mechaniky hornin Akademie věd ČR navíc upozorňuje na, podle jeho názoru, nesmyslnou povinnost provozovatelů střešních fotovoltaických elektráren umístěných na rodinných domech: "musí být živnostníky a platit zdravotní pojištění a další poplatky".

Ve stínu solární energetiky a částečně i biomasy zůstává řada dalších obnovitelných - nebo také nevyčerpatelných - zdrojů. Jedním z nejopomíjenějších u nás je geotermální energie. Přitom podle vyjádření Tomáše Kulašiaka, jednatele GTE Dětřichov, vykazuje Česká republika v oboru geotermální energie potenciál růstu.

Nedostatečné využití potenciálu této energie potvrzuje Vlastimil Myslil ze společnosti Geoterm CZ: "Nízkoteplotní potenciál na našem území je dosud využíván jen uplatněním tepelných čerpadel. Přitom by mohl z větší části pokrýt potřebu tepla na našem území. Geotermální potenciál by dnes mohl být zdrojem i pro výrobu elektrické energie uplatněním nových technologií s účinností až 20 %."

Milan Brož navíc vyzdvihuje efektivitu reversibilního ukládání přebytečné elektřiny a možnosti využívání geotermální energie jako lokálního zdroje pro rodinné domy, bez nutnosti připojení k rozvodné síti.

"Problémem je, že geotermie u nás není podporována, kromě výkupní ceny, která se však stále mění a není jistá po dané období. Nemá žádné legislativní a zákonné úpravy, proto je velmi složité projekt v tomto oboru rychle prosadit a uskutečnit," uvádí T. Kulašiak stran důvodů, proč je geotermální energie u nás tak málo využívaná. Upozorňuje rovněž na malou informovanost veřejnosti, která má obavy z nových projektů.

Naděje a problémy jádra

Potenciál růstu české energetiky je značný, je tedy škoda, že v poslední době řešíme spíše negativní dopady energetiky na hospodářství místo abychom se více soustředili na vytvoření podmínek, které by tento obor vrátily do pozice jednoho ze stabilních pilířů růstu ekonomiky, technologické vyspělosti a exportu.

Máme dlouhou tradici, bohaté zkušenosti a v poslední době i znovu rostoucí počet studentů se zájmem o tuto oblast.

V poslední době je z tohoto pohledu hodně diskutovaný potenciál naší jaderné energetiky. Nejde přitom pouze o výrobu elektrické energie samotné. České firmy zde vidí především příležitost "oprášit" do značné míry výjimečný potenciál tuzemské jaderné energetiky a využít ho nejen při dostavbě Temelína, ale také při realizaci obdobných staveb ve světě.

"Pokud jde o jadernou energetiku, vidím potenciál růstu nejen v rámci ČR, ale zejména směrem do zahraničí. Řada našich firem dlouhodobě spolupracuje s ruskými partnery a podílí se na dodávkách pro atomové elektrárny v celé řadě zemí. Bez ohledu na to, jak se bude vyvíjet výběrové řízení na dostavbu dvou energobloků v Temelíně, vidím velké příležitosti pro naše dodavatele v dalším rozvoji této spolupráce," říká Zdeněk Šíma, ředitel pobočky Rusatom Overseas v Praze.

Pavel Janík, výkonný ředitel Westinghouse v ČR, však vlivu úspěchu Temelína na možnosti zapojení českých firem do světového jaderného byznysu přikládá větší váhu: "Tento potenciál je hodně svázaný s tím, zda se Temelín bude dostavovat, nebo ne. A také s tím, kdy by tento projekt byl zahájen.

Dnes je Česko vnímáno jako lídr, jako země, která chce rozvíjet nejmodernější jaderné technologie a další státy by ho těsně následovaly. Bylo by dobré tedy začít se stavbou někdy kolem roku 2017, jak bylo původně plánováno. Česko by pak mohlo využít synergie vzniklé díky realizaci nového Temelína a stát se centrem Westinghouse pro obsluhu těchto projektů ve střední Evropě, včetně částečného využití hotového dodavatelského řetězce."

Jenomže jaderná energetika je náročná na investice více než kterákoliv jiná a rizika vyvolávaná těžkou predikovatelností dlouhodobého vývoje cen energií a vlivy nekonzistentních koncepcí a vývoje legislativy, proto investicím v tomto oboru příliš nenahrávají.

Potvrzuje to i Miroslav Fiala, předseda představenstva a generální ředitel ŠKODA JS: "Velkým problémem pro dodavatele jaderně-energetických zařízení je současná nízká, značně deformovaná cena elektřiny na evropském trhu, která představuje riziko pro návratnost dlouhodobých investic a odrazuje investory. Důsledkem je odsouvání, v horším případě anulování již plánovaných investičních projektů."

Výkonný ředitel Westinghouse v ČR však uvádí i druhou stranu mince: "Jaderná energie má vysoké pořizovací náklady, ale extrémně nízké provozní náklady. Když vezmeme v potaz celou dobu životnosti reaktoru, bylo prokázáno, že se jedná z hlediska nákladů o nejefektivnější zdroj.

Největší výzvou pro jadernou energetiku, resp. pro všechny velké elektrárny sloužící k pokrytí základních dodávek, je dnes získání přístupu k investičnímu kapitálu na energetickém trhu, který očividně přestal fungovat kvůli dotacím na obnovitelné zdroje. Tímto problémem se už poslední české vlády zabývaly a změny, které by daly investorům větší jistotu, jsou v procesu jednání."

Nicméně je třeba také dodat, že důraz, který klade společnost ČEZ na nezbytnost garancí výkupních cen pro připravovanou dostavbu Temelína, všeobecnému přijetí celkové cenové výhodnosti jaderné energie zrovna neprospívá.

Plyn, nejenom zemní

Na mnohokrát diskutovaný rozporuplný vliv Evropské unie na energetiku a investice do této oblasti dlouhodobě upozorňuje také Jan Ruml, výkonný ředitel Českého plynárenského svazu. EU podle něj na jedné straně podpořila některé infrastrukturní projekty v plynárenství, ale na straně druhé "připravila řadu legislativních aktů, které významně snižují efektivnost investic do energetiky a prakticky umožňují pouze další rozvoj obnovitelných zdrojů".

Vedle kritiky nestability legislativního prostředí a častých změn v regulaci odvětví Ruml upozorňuje také na fakt, že zemní plyn je stále vnímán jako palivo přinášející hrozbu dovozové závislosti. Podle jeho názoru neopodstatněně.

Přes uvedené své výhrady však z plynárenského pohledu zastává spíše optimistické postoje a pro další rozvoj odvětví kladně hodnotí nové technologie těžby zemního plynu a nové objevy ložisek zemního plynu ve světě, které vedly k nárůstu ověřených zásob oproti roku 2007 o cca 10 bilionů m3 na současných 187 bilionů m3 s možností dalšího růstu.

"Paradoxně pomohly i komplikace s dodávkami ruského zemního plynu v lednu 2009, kdy ze středoevropských zemí pouze v České republice nenastaly vůbec žádné problémy a zákazníci se o nedostatku plynu v okolních zemích dozvídali jen z tisku.

Český plynárenský systém byl dobře připraven, podzemní zásobníky byly naplněny a plyn do republiky přicházely z více zdrojů. Během posledních let byla přepravní soustava upravena pro trvalý provoz "Západ-Východ", což dále přispělo k bezpečnosti dodávek zemního plynu a navíc byly v poslední době postaveny další velké plynovody (Gazela jako další propojení s německým systémem, Stork jako propojení s Polskem). Další podobně strategické stavby se připravují.

Pozitivním směrem je předpokládané širší využití plynových kogeneračních technologií, které spolu s pronikáním CNG do dopravy představují rozvojové segmenty prodejů zemního plynu," doplňuje shrnutí základních faktorů ovlivňujících české plynárenství výkonný ředitel Českého plynárenského svazu.

Dovážený zemní plyn však není jediným energeticky využitelným plynem. Jeho částečnou náhradu, nebo chcete-li doplnění, poskytuje kupříkladu bioplyn, který je u nás využíván stále hojněji, naštěstí především jako přidružená výroba k zemědělským činnostem a/nebo jako možnost ekologického využití energie z organického odpadu.

Nabízejí se však i další možnosti, jejichž potenciál však zatím nebyl u nás dostatečně probádán. Je sice prakticky jisté, že nepůjde o zdroje, které by převzaly dominanci v rámci české energetiky, ale mohly by být časem vítanou posilou zmírňující závislost na vnějších energetických zdrojích. V celosvětovém měřítku by pak mohly působit jako faktor pozitivně působící na pokles cen plynu.

Máme na mysli například plyny z uhelných slojí a plyn uvolňující se při hydraulickém frakturování plynových břidlic. Ivo Opršal, hlavní analytik společnosti Seismik, k jejich potenciálu uvádí:

"Plyny z uhelných slojí v našich podmínkách skýtají naděje. Velmi hrubě se dá říci, že kde se nedá uhlí dobře těžit, je naděje na dobrou těžitelnost metanu, tedy zemního plynu. Je ovšem třeba se opřít o firmy, které problematice skutečně rozumějí a mohou nabídnout zkušenosti ze stovek těžebních lokalit.

Ve věci břidličného plynu je nezbytné provést prospekci a zjistit, co máme, či nemáme. Bez toho jsou jakékoliv spekulace bezpředmětné."

České teplárenství

Teplárenství u nás je unikátní mírou, jakou se podílí na vytápění domácností a podílem na energetickém mixu vůbec. Patrně se většina odborníků shodne, že by bylo škoda potenciálu, který nabízejí, přestat využívat. Vyřeší-li se primární energetické zdroje a využije-li se potenciál úspor, který zastaralé teplárny a především pak rozvody tepla nabízejí, půjde bezpochyby o jeden z důležitých pilířů české energetiky i do budoucna.

Martin Hájek, ředitel výkonného pracoviště Teplárenského sdružení České republiky, zdůrazňuje potřebu inovací:

"Teplárenství, jako tradiční obor, zásadní prostor pro růst v Česku nemá, protože většina možností již byla využita. Je potřeba se přizpůsobovat novým podmínkám a postupně modernizovat, aby se podařilo udržet příznivou cenu tepla a zvýšit komfort pro zákazníky."

František Švrček, náměstek generálního ředitele pro strategii výroby společnosti Dalkia Česká republika, vsází na masivnější nástup kogenerace po vzoru Dánska:

"Česká republika patří mezi země s rozvinutým teplárenstvím. Zdálo by se, že už sám tento fakt omezuje jeho další rozvoj. Že tomu tak nemusí být, nás přesvědčují příklady severských zemí, např. Dánska.

Hlavní nástroje dánské energetické koncepce jsou kombinovaná výroba elektřiny a tepla a dodávka užitečného tepla teplárenskými sítěmi. Podíl elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla se za posledních 20 let zvýšil na 50 % celkové výroby elektřiny a více než 80 % tepla dodávaného v rámci soustav dálkového vytápění pochází z kombinované výroby.

Přitom v 70. letech minulého století mělo Dánsko jen 30 % domácností vytápěných dálkově. Dánský příklad je důkazem, že při respektování místních podmínek existuje významný potenciál pro další rozvoj teplárenství i v ČR".

Nejprve je však nutné vyřešit řadu problémů, se kterými se teplárenství u nás potýká.

"V teplárenství jsme na konci dlouhodobého investičního cyklu a současně jsme tlačeni do zásadní modernizace požadavky na snížení emisí, které budeme muset v krátké době plnit," konstatuje Martin Hájek a František Švrček doplňuje:

"Vážným problémem pro teplárenství jsou náklady na nákup emisních povolenek, pokud se Evropské komisi podaří zvýšit jejich cenu. Těmito náklady nejsou zatíženi výrobci, kteří provozují zdroje s příkonem pod 20 MWt. Dochází k umělému zvýšení nákladů velkých tepláren a k jejich znevýhodnění v konkurenci malých kotelen, navíc bez ohledu na nepříznivé dopady na životní prostředí ve městech."

Seznam potřebných nápravných opatření je podle vyjádření obou citovaných specialistů velmi dlouhý a stále narůstá. "Řadu problémů v energetice hrneme v Česku již dlouhá léta před sebou. Týká se to surovinové politiky, energetické politiky, odpadového hospodářství a tak bych mohl pokračovat," konstatuje Martin Hájek, František Švrček pak znovu poukazuje na rizikovost investic a navíc apeluje na zdravý rozum a respektování fyziky:

"Jakékoli rozhodnutí, legislativa nebo regulační zásah do oboru by měly respektovat fyzikální zákony a ekonomické souvislosti. Takové rozhodnutí je zdůvodnitelné a může zůstat dlouhodobě platné. Pokoušíme-li se fyziku nebo ekonomiku ohýbat tak, aby to vyhovovalo našemu pohledu na svět, většinou se to vymstí".


Energeticky intenzivní průmysl je přímo ohrožen cenami elektřiny, které jsou jedny z nejvyšších v EU. Zásadním problémem je výše platby na obnovitelné zdroje a neexistence úlev, které pro průmysl mají ostatní evropské průmyslové státy.
Karel Šimeček,
Precheza Přerov, předseda SVSE a 1. místopředseda AEM


Uvítali bychom zkrácení schvalovacích lhůt v procesu výstavby vedení přenosové soustavy a to jak v tuzemsku, tak i v celé Evropě.

Miroslav Vrba,
člen představenstva ČEPS


Ke zlepšení podmínek pro jadernou energetiku v Evropě by určitě přispěl návrat politiků Německa, Itálie a dalších zemí k reálnému vnímání tzv. mixu energetických zdrojů včetně jaderných.

Miroslav Fiala,
předseda představenstva a generální ředitel ŠKODA JS


Opatření, která teplárenství za posledních pět let pomohla, bylo jako šafránu, spíš to byl jeden kopanec za druhým. Do budoucna pozitivní vývoj zatím nevidím. Neustále hasíme další a další požáry, na nic moc jiného není čas.

Martin Hájek,
ředitel výkonného pracoviště Teplárenského sdružení ČR

AUTOR: Marcela Zimová
AUTOR: Michael Málek
ZDROJ: Energetika

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí