zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Obnovitelné zdroje energie podle evropských plánů

05.01.2014
Energie
Obnovitelné zdroje energie podle evropských plánů

Horečná výstavba obnovitelných zdrojů energie v Evropských zemích neznačí to, že by se zelená energie stala konečně konkurenceschopnou...

Vychází z rozhodnutí Evropské unie bojovat s globálním oteplováním a je součástí jednoho ze tří pilířů ambiciózní unijní energetické politiky. Stanovuje k tomu takzvaná "20-20-20". Tedy snížit do roku 2020 emise plynů CO2 o 20 procent, stejně tak o 20 procent zvýšit energetickou účinnost a zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energií v celkové spotřebě v EU na 20 procent. Problémem je, že jednotlivá nařízení, která by k nim měla vést, si leckdy protiřečí.

Strategie - co do čísel vyrobené elektřiny - funguje. Podle čísel Eurostatu se v letech 2000 až 2011 zvýšilo množství vyrobené energie ze slunce 15krát, u větru je to téměř 10krát, celkově pak prakticky o 70 procent.

Některé státy potřebovaly pro výstavbu obnovitelných zdrojů ve velkém měřítku pošťouchnutí z Evropské unie, některým stačily jejich přírodní podmínky, a obnovitelné zdroje měly již dávno před bruselskými směrnicemi. Například Švédsko či Finsko mají díky obrovským lesům tradičně velký podíl spalování biomasy, Švédsko k tomu přidává ještě vodní elektrárny. Podobně hornaté a zásadně protijaderné Rakousko vyrábí drtivou část své elektřiny v hydroelektrárnách, které jsou příznačné i pro Balkán.

Jinde přišel boom obnovitelných zdrojů až s evropskými plány. Dánské či Německé pobřeží Severního moře je tak poseto desítkami tisíc větrných elektráren - dohromady je jejich výkon srovnatelný s 35 bloky současného Temelína. Instalovaný výkon solárních elektráren zase zaznamenal rapidní růst ve slunečných zemích, jakými jsou Španělsko či Itálie.

Snaha a povinnost států navýšit podíl obnovitelných zdrojů však bohužel vedla k překotnému růstu často bez důkladného plánování. A to ať už co do volby jednotlivých zdrojů, kdy se například ne příliš slunné Česko a Německo zařadily na světovou špičku v oblasti nových fotovoltaických elektráren, nebo co do finančních dopadů.

Německo tak například zaplatí na podpoře obnovitelných zdrojů v roce 2013 okolo 20 miliard eur, Česko přes 40 miliard korun. Kromě ekonomických dopadů na domácnosti snižuje drahá elektřina konkurenceschopnost celého evropského průmyslu a čím dál více států začíná přemýšlet, jak velkým spotřebitelům ulevit. Země západní Evropy přenesly drtivou většinu nákladů na domácnosti, v Česku na sebe bere stále větší podíl vláda.

V Česku stoupl od roku 1990 podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na konečné hrubé spotřebě ze 2 na 10 procent. Největší nárůst zaznamenalo Dánsko, které za 21 let zvýšilo svůj podíl o 35 procentních bodů na 38,8 procenta.

Zdroj: Eurostat

Německo zaplatí v příspěvcích na obnovitelné zdroje 13krát více než Česko, vyrobí z nich ale až 20krát více elektřiny.

+ 19 %

Program na snižování emisí nemusí vždy plnit svůj účel. Nutnost platit za povolenku nebo investovat do moderních technologií může u některých firem přispět k rozhodnutí o přesunu výroby. I kvůli tomu tak z gobálního hlediska emise CO2 rostou. Objem emisí oxidu uhličitého například v letech 2011 a 2012 meziročně vzrostl podle údajů společnosti BP o 1,9 procenta. I proto například oxfordský profesor Dieter Helm navrhuje neměřit emise na straně výroby, ale na straně spotřeby, a zahrnout tak do systému i jejich dovoz. Zatímco tak například Velká Británie avizuje dlouhodobý pokles vypuštěných emisí, podle Helmových propočtů stoupla spotřeba emisí v dováženém zboží v letech 1990 až 2005 až o pětinu.

Uhlíková daň

Mnoho států kritizuje systém ETS hlavně za to, že je to čistě evropské řešení. A evropský průmysl je tak méně konkurenceschopný vůči zemím, které systém emisních povolenek nepoužívají. Jeho možnou alternativou je uhlíková daň, která by byla uvalena jak na produkci emisí v EU, tak částečně i ve světě. Počítá se přitom s tím, že by dovozci museli při exportu zaplatit daň i za importované zboží. Kritici poukazují na to, že systém zavání protekcionismem a tarify by mohly být napadnuty i kvůli porušování pravidel Světové obchodní organizace. Zastánci daně naopak argumentují, že nejde o zvýhodňování domácího průmyslu, který daň platí také. Naopak to státy, jako je Čína či Indie, donutí podobný systém začít používat také.

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí