zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

I když Evropa vypne celý svůj průmysl, klima to stejně nezachrání

17.01.2014
Firemní ekologie
Klimatické změny
Politika
I když Evropa vypne celý svůj průmysl, klima to stejně nezachrání

Rozhovor - Fatih Birol, hlavní ekonom energetické agentury IEA

Rok 2014 bude pro evropskou energetiku stěžejní. V dnešní době se energetickým společnostem nevyplatí investovat do nových zdrojů a průmysl i zákazníci trpí vysokými cenami elektřiny. Což ovlivňuje naši konkurenceschopnost. V rozhovoru pro Hospodářské noviny to říká hlavní ekonom Mezinárodní energetické agentury (IEA) Fatih Birol. Ten historicky vůbec poprvé přijel do Prahy prezentovat Světový energetický výhled 2013 připravený IEA. Podle něj hrozí, že již v roce 2020 bude mít Evropa nejdražší elektřinu na světě a do roku 2035 se tento rozdíl ještě navýší. Pokud s tím chce Evropa něco udělat, musí se podle Birola rozhodnout ještě v letošním roce, který bude zlomový.

OTÁZKA: HN: Do Prahy jste přijel představit nový energetický výhled na další dekády. S jakými problémy se bude muset evropská energetika v nejbližších letech vypořádat?

Evropa dnes čelí v oblasti energetiky historickému momentu. Věřím, že z globálního pohledu nebylo vytváření konzistentní energetické politiky nikdy tak zásadní pro budoucí prosperitu celé Evropy, jako je tomu dnes. A to z následujících důvodů. Zaprvé, v zemích, jako jsou Spojené státy, Čína a další, dochází k vývoji, který ohrožuje evropskou konkurenceschopnost. A zadruhé, v rámci Evropy je na oblasti energetiky mnoho rozdílných, někdy protichůdných, pohledů. Proto je pro Evropu důležité, aby si vybrala ta správná řešení. A pokud tak neučiní, bude to mít závažné strukturální dopady na evropskou ekonomiku. Ne letos, ne příští rok. Ale v následujících dekádách.

OTÁZKA: HN: Mluvíte o různých pohledech na energetiku v rámci Evropy, ale jen jednom společném řešení. Můžeme dnes v energetice mluvit o nějaké jednotě evropských zemí?

Zatím nemůžeme. Můžu vám k tomu uvést několik příkladů. Jedním z největších evropských problémů je dnes vysoká cena zemního plynu. Ta je až třikrát vyšší, než kolik platí zákazníci v USA. Takový rozdíl nevidíte na světě u žádné jiné komodity, natož tak strategicky důležité, jako je zemní plyn. Na druhou stranu, během deseti let končí zhruba dvě třetiny dlouhodobých kontraktů na plyn. A pokud by Evropa hovořila jedním hlasem, mohla by si s největšími dodavateli vyjednat mnohem lepší ceny. Ale to se neděje. Druhý příklad je otázka jádra, kdy má každá země vlastní názor a plány. Dnes Evropa čelí vysokým cenám, za které z velké části vděčíme i postupnému loučení se s jádrem. Myslím, že by bylo mnohem lepší, kdyby v Evropě byla nějaká větší věcná diskuse o jádru. Ale ta chybí. A třetí příklad - ještě nedošlo k úplné integraci přenosových soustav. To by také zvýšilo efektivitu. EU tak přichází o šanci, jen kdyby mluvila jednotně, hlavně při jednání s externími trhy.

OTÁZKA: HN: Proč si myslíte, že ta jednota chybí?

Jsou oblasti, kde má Evropa jednotný hlas, nebo alespoň společný tón doplňovaný dalšími melodiemi. Například zahraniční politika je v mnoha oblastech stejná. Ale energetika je vnímána jako lokální či národní problém. A vlády se jí odmítají vzdát a pochopit, co by jim jeden trh a přístup mohly přinést. EU je přitom obrovský trh a státy by z toho, kdyby jednaly jako jeden celek, měly obrovské zisky. Věřím, že nová Evropská komise se bude o jednotnou energetickou politiku snažit a bude, řekněme, pragmatičtější. Pokud ne, může to být pro EU drahé.

OTÁZKA: HN: Státy se ale často ohánějí argumenty energetické bezpečnosti a podobně.

Někdy jsou tyto obavy oprávněné, někdy naopak slouží jen jako alibi, aby se politici vyhnuli nutným reformám. Naopak, harmonizace v rámci celé EU by bezpečnosti pomohla.

OTÁZKA: HN: Některé národní koncepce jsou často zcela protichůdné, některé státy sázejí na jádro a jejich soused na obnovitelné zdroje. Je vůbec možné tyto přístupy sjednotit?

Pokud by existovaly komplexní plány a cíle, tak ano. Nemůžete očekávat, že všechny země budou mít stejný energetický mix, každá má přece jiné zdroje. Ale celkové strategie je možné sladit. A nevylučuje to vůbec energetické plány a strategie šetrné ke globálnímu klimatu.

OTÁZKA: HN: Když se ale bavíme o jednotě v otázkách evropské energetiky, zdá se, že rozdíly jsou spíše dány ideologií a pohledy na obnovitelné zdroje. Jak sjednotíte různé ideologie?

Je jasným faktem, že spotřeba energie a její výroba má dopady na životní prostředí, dochází k vypouštění emisí oxidu uhličitého, a tím i ke globálnímu oteplování. Ale Evropa musí být opatrná. Je skvělé, že chce jít svým bojem s globálním oteplováním příkladem celému světu. Nicméně to, co může Evropa udělat samotná, je velmi limitováno a nemělo by to ohrožovat ekonomickou prosperitu.

Klimatický boj jedině s Čínou a USA

OTÁZKA: HN: Měla by tedy s bojem s emisemi CO2 úplně přestat?

Řeknu vám jedno číslo, které jsem do Prahy přijel odprezentovat. Jedna z hlavních debat v Evropě je dnes o tom, o kolik by se měly do roku 2035 snížit emise CO2. Některé země jsou pro třicet procent, některé pro čtyřicet, a některé dokonce pro padesát procent. V IEA jsme letos vypočítali, že i když by hned od 8. ledna přestala existovat veškerá ekonomická aktivita v Evropě a zhasla by všechna světla, zavřely se všechny továrny, tak ani v takovém případě by to ani za dvacet let nemělo vůbec žádný dopad na globální teplotu. Takže i přes stoprocentní omezení CO2 emisí v Evropské unii stoupne za dalších 20 let teplota o 3,6 stupně. A proč to říkám? Pokud do svých plánů nezahrnete další hlavní hráče jako USA a Čínu, tak cokoliv, co Evropa dělá, nemá žádný výraznější dopad na klimatickou změnu. Takže pokud chce Evropa snižovat emise CO2, tak jen s USA a Čínou. Jinak bude trpět evropská ekonomika.

OTÁZKA: HN: Čím bude další růst teploty zapříčiněn, rostoucí ekonomikou Číny nebo Indie?

I když Evropa za dvacet let nevypustí ani tunu CO2, ostatní země budou pokračovat ve svých trajektoriích a nic se jednoduše nezmění. A pokud nezačnou dělat nic podobného tomu, co dnes dělá Evropa, emise porostou. A i proto si Evropa musí uvědomit, že není největším znečišťovatelem. Jsou tu jiní a větší a s nimi se musí spojit. Evropané si musí uvědomit, že svět nemůžou zachránit sami. A snahy o ochranu klimatu mohou být někdy levnější, někdy ale mohou být velmi drahé. A platí to zatím jen EU, což velmi znevýhodňuje konkurenceschopnost její ekonomiky.

OTÁZKA: HN: Byly tedy stovky miliard eur investované do obnovitelných zdrojů nesmysl?

Některé obnovitelné zdroje dávají smysl. Ale některé jsou obrovsky dotované. Každý rok jde v Evropě na podporu obnovitelných zdrojů přes 60 miliard eur. A to zatěžuje jak spotřebitele, tak vlády. Domácnostem i firmám se snižují příjmy, průmysl navíc ztrácí svoji konkurenceschopnost v porovnání s dalšími zeměmi. A pokud ztratí svoji pozici, bude těžké ji znovu získat. Hlavně u energeticky náročných výrob. Je tu obrovská soutěživost a další státy jim pomáhají. A jak říkám, rok 2014 bude v této otázce stěžejní. V Evropě jsou již příklady firem, které zvažují uzavření výroby či její přesun tam, kde jsou příhodnější podmínky. A to dnes neplatí jen pro rozvojové země, ale i pro USA. Tam si velmi užívají svou levnou energii, několik evropských firem již zavírá své provozy a plánuje přesun do Severní Ameriky. Je to výhodné hlavně pro petrochemické podniky a pro ocelárny a podobně.

OTÁZKA: HN: A co Čína a Indie? Tam se dá očekávat růst a jsou jedni z největších znečišťovatelů. Ty snižují emise?

Čína se snaží o výstavbu obnovitelných zdrojů, primárně vodních elektráren a částečně i solárních a větrných parků. A již tam vznikají první projekty, které se obejdou bez velkých dotací a ekonomicky dávají smysl. Ale většina projektů stále potřebuje štědré dotace. Vlády by globálně jednoduše neměly zdroje podporovat. Měly by vznikat jen ty, které jsou ekonomicky obhajitelné.

OTÁZKA: HN: To by ale globálně zabilo obnovitelné zdroje.

Měly by problémy. Ale musí se naučit žít dlouhodobě bez neustálé štědré podpory. Pro jejich rozjezd možná bylo nutné jim pomoci. Ale pokud jsou nějaké technologie či produkty neustále závislé pouze na vládní podpoře, měli byste to celé přehodnotit.

OTÁZKA: HN: Nebyla EU tím, kdo pomohl s tím rozjezdem a nyní ho bude dvacet let splácet?

Možná. V EU také mnoho vlád začíná přehodnocovat své štědré dotační programy. A nepřekvapilo by mne, kdyby to dopadlo na projekty, které by bez podpory neměly šanci vzniknout. Ale jsou tu naopak i perspektivnější projekty.

OTÁZKA: HN: Co říkáte na vlnu rozvoje obnovitelných zdrojů v Evropě, hlavně pak v Německu?

Myslím si, že Německo čeká po uzavírání jaderných elektráren mnoho náročných výzev. Je velmi důležité, aby se nová německá vláda více zaměřila na dopady cen elektřiny na německou ekonomiku a souběžně i na to, jak obnovitelné zdroje vůbec plní svůj účel, tedy chrání klima. Nezapomínejme na to, že minulý rok v Německu došlo kvůli útlumu jádra k velkému růstu spotřeby uhlí. Tedy asi nejšpinavějšího zdroje. To budou pro novou vládu problémy, které bude muset vyřešit.

Energetika je v začarovaném kruhu

OTÁZKA: HN: Mluvil jste o nutnosti toho, aby nové zdroje byly ekonomicky soběstačné. Částečně i kvůli dotovaným obnovitelným zdrojům nyní čelíme situaci, kdy se nevyplatí stavět prakticky žádnou novou elektrárnu. Nebudou tedy přece jen nutné nějaké podpory?

Velké energetické společnosti čelí velkým problémům. Proč? Protože spotřeba neroste tak, jak by chtěly, a zároveň se navyšuje výroba z obnovitelných zdrojů, které se státy zavázaly stavět. Tím pádem se jim obrovským způsobem snížila marže. Je to ale ještě horší. Nejen že se jim tak dnes nevyplatí stavět nové elektrárny, jim se nevyplatí ani provozovat některé již postavené. Jednoduše na nich prodělávají peníze. A dostáváme se do začarovaného kruhu. Jelikož nemůžou tyto firmy generovat zisky, nemohou ani investovat. A to je dnes v Evropě obrovská otázka, jak z tohoto ven. Bezprecedentní otázka. Pokud se Evropa nedohodne a situaci nevyřeší, tak společnosti, které na svých elektrárnách negenerují zisky, nebudou investovat a na trhu nemusí být dost zdrojů. Ohrožení investic ale nepřijde dnes či zítra. Jsme na špičce ledovce. Problém se prohloubí. Vezměte si, že dvě třetiny evropské infrastruktury jsou staré a potřebují obnovu během následujících dvaceti let.

OTÁZKA: HN: Můžeme tak vůbec ještě hovořit o trhu? Vždyť kromě podpory obnovitelných zdrojů se hovoří o kapacitních platbách pro plyn či o zárukách pro jadernou energii.

Myslím, že stále můžeme mluvit o trzích. A ty se zuby nehty snaží přežít. Obecně je v Evropě špatná ekonomická situace a tržby v energetice klesají. A vlády do toho navíc mají mnoho závazků - v otázce obnovitelných zdrojů a dalších věcí. To trhům také neprospívá.

OTÁZKA: HN: Říkáte, že budou potřeba nové investice. Jakým směrem se tedy má Evropa vydat? Jádro? Plyn?

To si mohou země rozhodnout samy. Jediná relevantní otázka je, jestli bude jejich strategie dávat ekonomický smysl. Některým státům se může vyplatit plyn, některým jaderná elektrárna. Ale musí to být pragmatická volba, ne volba založená na tom, že Evropa samojediná zachrání celý svět.

OTÁZKA: HN: A co břidličný plyn?

Abych byl upřímný, nemyslím si, že by mohl břidličný plyn nějakým významným způsobem zahýbat evropským trhem. Zaprvé, do roku 2020 se pravděpodobně nic nestihne. Poté možná začne nějaký plyn proudit z Polska či Ukrajiny, nicméně to nebude nic světoborného. Ale co Evropa může udělat, je využít břidličné revoluce ve Spojených státech. Ta dává Evropě nástroj pro lepší vyjednávání výhodnějších cen s hlavními dodavateli plynu, jak jsem již zmiňoval. Dříve býval na evropské ulici jen jeden krám, kde se dalo koupit mléko. Dnes je na ní krámů víc a Evropané si tak mohou vybrat, který prodává mléko levněji a v lepší kvalitě. Tuto možnost dal EU export břidličného plynu z USA. Ale Evropa musí tuto kartu využít rozumně a být při tom jednotná.


Fatih Birol (55)

- hlavní ekonom Mezinárodní energetické agentury (IEA)

- vystudoval obory energetika a ekonomie postupně na Istanbulské a Vídeňské univerzitě

- před svým příchodem do Mezinárodní energetické agentury pracoval do roku 1995 v sídle Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) ve Vídni

- v současné době je považován za světového experta na energetiku, časopis Forbes ho zařadil mezi 7 nejmocnějších lidí z hlediska vlivu na světovou energetickou scénu

- je předsedou dozorčí rady Světového ekonomického fóra v Davosu a sloužil jako člen skupiny na vysoké úrovni pro udržitelnou energii generálního tajemníka OSN

AUTOR: Petr Lukáč
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí