Jako palivo poslouží i odpad z chemiček

Auta na vodík na českých silnicích moc často nepotkáte, vodíkovým autobusem se ale svézt můžete. Jezdí na pravidelné příměstské lince v Neratovicích. Autobus a jedinou českou čerpací stanici provozuje společnost ÚJV Řež, nyní s dopravní firmou Arriva.

"Vodík lze vyrábět elektrolytickým rozkladem vody i s pomocí energie z jaderných reaktorů," říká Aleš Doucek z ÚJV Řež. Věří, že po vybudování nové generace reaktorů bude možné získávat vodík za velmi dobrou cenu. Proto je podle něho třeba mít do té doby odzkoušeno, co vodíkové technologie dovedou. Čeští vědci průběžně sledují chování autobusu, a cestující si užívají tichý chod bez emisí.

Vodík se dnes vyrábí hlavně ze zemního plynu nebo ropy, takže vodíková doprava zatím fosilní paliva nešetří. Zajímavou alternativu pro získávání vodíku představuje odpad z chemiček. "Ve Spojených státech provozujeme výrobnu vodíku, kde jej získáváme z odpadů," říká Martin Fišer, ředitel českého zastoupení firmy United Hydrogen. A nejde o byznys, který by někdo dotoval. "Jedinou podporou, kterou dostáváme, je snížená daň na prodej vodíku získávaného jinak než z ropy a zemního plynu," říká Fišer. Americká výrobna vodíku je po šesti letech už druhým rokem v černých číslech. "Chtěli jsme podobnou vybudovat i v Česku. Jenže doba návratnosti se pohybuje mezi šesti až deseti lety. A tady nám majitelé chemických firem nedokázali závazně říci, že budou mít po tak dlouhou dobu stejný výrobní program," upozorňuje Fišer. Jednali třeba s koncernem PKN Orlen, kterému patří neratovická Spolana, nebo s Andrejem Babišem o chemičce Deza ve Valašském Meziříčí.

V Řeži nyní zase v souvislosti s vodíkem sázejí na fotovoltaiku a další obnovitelné zdroje. "Testujeme ukládaní elektrické energie získané ze solárních panelů do vodíku. Po čase lze z vodíku pomocí palivového článku zpětně vyrobit elektrickou energii," říká Doucek. Tím by se mohly vyrovnávat výkyvy v produkci energie, je také ale možné vytvořit energeticky soběstačný rodinný dům nebo jinou budovu.