zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Státní správa je pro mě jako noční můra

22.03.2014
Politika
Státní správa je pro mě jako noční můra

Richard Brabec, ministr životního prostředí (ANO)

Když bývalý generální ředitel jedné z chemiček Andreje Babiše nastoupil na pozici ministra životního prostředí, vyměnil náměstky i celé vedení Státního fondu životního prostředí, který pro ministerstvo rozděluje evropské dotace. "Fond byl rozvrácený personálně i morálně, neexistovalo tam vedení," říká Richard Brabec, který se musí vypořádat s hrozícími ztrátami eurodotací.

OTÁZKA: HN: V jakém stavu jste převzal ministerstvo?

Ve zbědovaném. Za prvé kvůli stavu Operačního programu Životní prostředí. To je veleprůšvih. Každý den, který ztratíme, se nabalují ztráty v řádech desítek milionů korun. V tom se dělalo strašlivě málo.

OTÁZKA: HN: A druhý důvod?

Ten s tím prvním úzce souvisí. Klíčový Státní fond životního prostředí jsem převzal v totálním rozvalu, personálním i morálním. Protože v podstatě neexistovalo vedení, neustále se tam měnili lidi. Do toho jely tisíce projektů. Máte pevnou zeď a tou je 31. prosinec 2015, což je definitivní termín pro poslední fakturu za uplynulé období. Prostor ke zdi se zkracuje a vy hrnete sedm tisíc běžících projektů, a další stále přibývají. Každý manažer měl na sobě sto padesát projektů, logicky nemohl vůbec tušit, co se v řadě z nich děje. Někdo z vedení o tom průšvihu musel vědět, a zjevně se rozhodl nechat to osudu.

OTÁZKA: HN: Dají se ty běžící projekty ještě dokončit?

Celá řada z nich je v zásadě mrtvá. Roky spaly, nebyly ke vzbuzení. Takových jsou stovky. Žadatel třeba dostal rozhodnutí o poskytnutí dotace, ale nevysoutěžil to, nebo projekt vázne třeba na antimonopolním úřadě. Není tam už možné časově investici dotáhnout. To se týká hlavně vodovodů a kanalizací. Realizace trvá průměrně dva a půl roku, když nepočítám, že někdo podá v průběhu žalobu. Problém je, že takové projekty se neukončovaly, tak jsme v jednotlivých letech ztráceli přidělené peníze. Loni jsme jako Česko přišli o deset miliard, z toho na MŽP připadá šest.

OTÁZKA: HN: Proč je zrovna na životním prostředí situace nejhorší?

Je to kombinace manažerského selhání a velkého počtu projektů. Operační program Životní prostředí měl přiděleno 5 miliard eur, z toho desítky miliard korun šly právě na kanalizace a vodovody. Obce byly nadšené, všichni do toho šli, nikdo ale už průběžně nehlídal, v jaké jsou projekty fázi. Namísto toho pořád slibovali, že je to v pohodě, vysílali klamné signály, že se nic neděje a skluz se dá dohonit.

OTÁZKA: HN: Kdo jsou oni?

Bývalé vedení fondu i ministerstva, které buď nemělo informace, pak to byla jejich manažerská chyba, protože si je měli z fondu vytáhnout. Nebo ze státního fondu podávali klamavé zprávy.

OTÁZKA: HN: O jakých projektech se bavíme? Těch, které neměly šanci na podporu dosáhnout, nebo se zasekly procesně?

Ve skupině spících projektů jsou namixované všechny. Převažuje ovšem kombinace toho, že nikdo z fondu natvrdo netlačil, aby investory přiměl k jasnému rozhodnutí. Buď do tohoto data dáte jasné záruky a splníte kritéria, nebo bude konec. To se nedělo a výsledek je skandální. Letos reálně hrozí ztráta 14 miliard, příští rok minimálně dalších pět až sedm. A to se bavíme jen o ztrátě alokace, ne o korekcích, které mohou přijít po kontrolách.

OTÁZKA: HN: Co konkrétně se tak nepostaví?

Především vodovody a kanalizace. Má to logiku: jsou nejdelší a nejsložitější. Protahuje to samozřejmě řada objektivních faktorů a budou platit i za nás - neovlivníme antimonopolní úřad nebo to, jestli se někdo zblázní a projekt zažaluje. Co se ovlivnit dá, a nedělo se to, je, že se věci neřídily na dennodenní bázi. Teď děláme denně svodky, jak projekty pokračují. Státní fond má být fabrika na projekty, nic jiného. Pro mě je státní správa noční můra. Je neuvěřitelné, co se tady děje, když jsem přišel z reálného světa.

OTÁZKA: HN: Co se na ministerstvu děje?

Vedl jsem fabriku podobně velkou, jako je ministerstvo. Rozdíl je, že tady se musíte řídit zákonem o veřejných zakázkách, máte jinou úroveň lidí. Ve fabrice se můžete pohybovat operativněji, jedno ale je stejné: ryba smrdí od hlavy. Když nezavelíte a bojíte se rozhodnout, vaši lidé se budou bát úplně stejně. Když za minulého vedení přišla na ministerstvo žádost o rozhodnutí od resortních organizací, papíry se silážovaly, až z nich tekla hnědá šťáva. Říkali si: jestli je to důležité, přijdou znovu. A když ne, tak to nepotřebovali. Jsem tu 40 dní, ale ještě dlouho mě tu budou nějaké věci překvapovat.

OTÁZKA: HN: Například?

Když jsem přišel, měl kabinet ministra 27 zaměstnanců. Jako ředitel fabriky jsem měl jednu sekretářku a jednu asistentku právníka, která dělala na půlúvazek tiskovou mluvčí. Tady jsou lidi, kteří nosí dalším lidem papíry, aby je ti další přinesli vám. Proč nepopojde ty tři metry? Už to není jeho kompetence, někde na té cestě přibude podpis a tím nahrává alibismu nerozhodnout.

OTÁZKA: HN: Plýtvání penězi jste kritizoval i u vypisovaných zakázek...

Asi si vybavíte zakázku na spodní prádlo s bobrem a kormoránem. Pro soukromou firmu hezká marketingová akce, pro státní správu šílenost. A jim tady se to líbilo. Byli pyšní, že by vyhodili sto tisíc. Za tohle by mě Andrej Babiš zabil. Dělal jsem pro něj sedm let a vím, co by následovalo. Nás by to ani nenapadlo. Předchozí náměstci a ředitelé netušili, z čeho náš rozpočet sestává. Nepřipadalo jim praštěné chtít takhle utratit peníze daňových poplatníků - taky už tu nikdo z nich nepracuje.

OTÁZKA: HN: Nahradil jste je, jak jste už zmínil, lidmi z byznysu.

Chtěl jsem si přivést normální lidi, kteří zažili normální svět. Tenhle normální není, to je svět totální rozežranosti. Shromáždil jsem si nadvakrát všechny zaměstnance ministerstva. Poprosil jsem je, ať to neberou jako vyhrožování, ale že na trhu práce fouká studený vítr. Dávno je pryč doba, kdy státní správa byla poslední štace. Nároky budou jiné, ale zároveň se tady už lidi nebudou bát. Panovalo tu zbožštění vedení, izolace.

OTÁZKA: HN: Jakou roli chcete, aby ministerstvo za vás hrálo? Kdybyste měl najít svoji pozici mezi výrazně zelenou érou Martina Bursíka a proprůmyslovou érou ODS?

Existuje pojem, který byl pro Václava Klause a jeho skupinu sprostým slovem, a to je udržitelný rozvoj. Ministerstvo je tu od toho, aby říkalo, že z těchto variant jsou tyto vhodnější. Hezky je to vidět na klimaticko-energetickém balíčku, který se projednává v EU.

OTÁZKA: HN: Tam jste se s ministrem průmyslu Janem Mládkem shodli na míře omezení emisí uhlíku. Neměl byste být ekologicky ambicióznější než šéf průmyslu?

Bavili jsme se o tom s premiérem a snažili se najít pozici vlády. Naši odborníci mají názor na to, jakou ambici má Česko mít a jakou může mít, aby nepodvazovalo ekonomický rozvoj. Stavme si vysoké cíle, ale ministr by neměl vydírat ve vládě, že to chce tak, a ne jinak. Je to pragmatický, ne fundamentalistický přístup. Jde o to, co je reálně možné.

OTÁZKA: HN: Do konce příštího roku musíte nachystat novelu vyhodnocení vlivů na životní prostředí - EIA. Co se bude měnit?

Stojíme před časově brutálním úkolem. Bez fungující novely EIA nám reálně hrozí, že budeme mít zastaveno čerpání všech operačních programů. Česko ztratilo dva roky tím, že vymýšlelo různé kočkopsy. My Češi jsme mistři světa ve vymýšlení kliček, jak něco ošulit. Bohužel se na to tak musíme dívat i při přípravě nového zákona. Musíme najít kompromis, který nebude blokovat stavby a nebude dávat příliš možností někomu, kdo je chce zneužít. Nesmí ale brát možnosti těm, kteří mají reálné právo se bránit. Kompromis je strašně křehký. Nejde jen odněkud okopírovat zákon.

OTÁZKA: HN: Míříme k principu, kdy se nastaví jasná, například časová, pravidla pro ty, kdo budou projekty napadat?

Ano, na jedné straně bude snaha jasně stanovit lhůty, včetně správních a soudních, dokdy musí být reálně rozhodnuto. Musíme také jasně vymezit skupiny, které budou mít právo do procesu zasahovat. Aby se do akce, která je v Aši, nemohl nabourat občan z druhé strany země, protože - při vší úctě - jeho se to netýká. Určitě tam patří majitelé okolních pozemků a nevládní organizace a bude vydefinováno které.

OTÁZKA: HN: Dá se říci, jak by se lhůty měly zkrátit?

Zpracování velké studie zabere pět až sedm měsíců, se správními lhůtami rok. Kdyby pak někdo podal na projekt žalobu v územním i stavebním řízení, přidalo by se maximálně šest měsíců. Dnes je to bez lhůt, projekt leží a je to mrtvola. Průměrná doba od zahájení záměru je u dopravních staveb 12 let. To je strašné, nedá se nic stavět. Budeme se snažit v rámci EIA stanovit, že práva na obranu před úřední zvůlí nejsou omezena, ale zároveň to nebude trvat plus minus 300 let. Nebude lehké přesvědčit všechny: jedni budou tvrdit, že se mají vyjadřovat všichni na zeměkouli, a druzí, že jsou lhůty pořád dlouhé. A někde mezi tím vede proveditelná cesta.


Kdybych přišel s nápadem na spodní prádlo s kormoránem a bobrem za peníze daňových poplatníků, Andrej Babiš by mě zabil.
Richard Brabec
ministr životního prostředí

AUTOR: Kateřina Surmanová
AUTOR: Petr Lukáč
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí