Senát má výhrady k evropskému nařízení proti invazním druhům

Snahu Bruselu bojovat proti nepůvodním invazním druhům rostlin i živočichů v Evropě povede k podle senátorů k nárůstu administrativy. K návrhu nového unijního nařízení se proto stavěli spíše skepticky. Jeho přímé odmítnutí, které požadoval Jaroslav Kubera (ODS), ale po téměř dvouhodinové debatě neschválili.

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) upozornil, že Evropský parlament a rada budou schvalovat jinou verzi návrhu než tu, kterou senátoři projednávali. Ujišťoval je ale, že jejich výhrady budou do českého postoje ke konečné podobě nařízení zapracovány.

Senátoři poukazovali například na to, že nařízení se zaměřuje především na 50 invazních nepůvodních druhů majících význam pro EU, ale současně dodává, že těchto 50 druhů představuje pouze půl procenta z celkového počtu invazních nepůvodních druhů v unii.

Invazní druh je druh na daném území nepůvodní, který se na něm nekontrolovaně šíří. Přitom agresivně vytlačuje původní druhy, které mají podobnou funkci v přírodě jako on. Některé se dovážejí záměrně, například pro okrasné účely nebo zájmový chov, jiné se dostávají do EU jako "černí pasažéři" například s jiným zbožím. Příkladem jsou bolševník nebo plzák španělský.

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) již dříve napočítala přes 10.000 druhů, které představují nebezpečí jak pro druhovou různorodost, tak i pro lidské zdraví. Celkové hospodářské škody způsobované invazními nepůvodními druhy vyčíslila agentura na 12 miliard eur ročně, tedy asi 330 miliard korun.

Senátoři také poukázali na to, že v jednotlivých členských státech EU a v jejich regionech je situace týkající se invazních nepůvodních druhů značně rozdílná. Proto považují za zásadní, aby zůstala zachována potřebná míra flexibility pro jednotlivé regiony s cílem účinně zasahovat proti těmto druhům.

Návrh evropského nařízení klade důraz především na prevenci, kterou je podle Evropské komise třeba doplnit systémem včasného varování. Návrh má také co nejvíce zvýšit účinnost současných systémů a plně využít existující prostředky a opatření. Členské státy by také měly mít možnost samy přijímat opatření vůči všem druhům, které nejsou zařazeny do seznamu invazních nepůvodních druhů.