zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Stanovisko o vlivu záměrů na lokality soustavy Natura 2000

02.04.2014
Příroda
Stanovisko o vlivu záměrů na lokality soustavy Natura 2000

Předlkládání návrhu záměru ke stanovisku orgánu ochrany přírody zda může uvedený negativní vliv mít.

Z ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (§ 45i odst. 1) vyplývá povinnost pro každého, kdo zamýšlí uskutečnit záměr, který by mohl samostatně nebo ve spojení s jinými významné ovlivnit příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, předložit návrh tohoto záměru ke stanovisku orgánu ochrany přírody zda může uvedený negativní vliv mít. Ustanovení § 45i odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. je ve vazbě na čl. 6 a 7 směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin naplněním prvního kroku postupu, jehož cílem je pomocí předběžné kontroly zajistit, aby plán nebo projekt, který s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, byl povolen, pouze pokud nebude mít nepříznivý vliv na celistvost lokality. Citovaná směrnice stanoví totiž povinnost obecné ochrany (evropsky významných lokalit), která spočívá ve vyloučení poškozování, jakož i vyrušování, která by mohla mít významný vliv z hlediska cílů směrnice. Činnosti obsažené v záměrech nebo koncepcích, které mohou mít vliv na životní prostředí, nesmí být povoleny bez předběžného posouzení jejich vlivů na životní prostředí.


Předmětem posouzení a následného stanoviska orgánu ochrany přírody je přitom záměr v podobě (parametrech), ve kterých byl orgánu ochrany přírody předložen. Toto stanovisko nemůže být vydáno jako souhlasné (resp. vylučující vliv) s podmínkami, že k zamýšlené činnosti bude v budoucnu vydán (konkrétní) správní akt podle zákona č. 114/1992 Sb., např. výjimka z tzv. druhové ochrany podle § 56 tohoto zákona. Orgán ochrany přírody není oprávněn ve stanovisku předjímat výsledek následného správního řízení, který může být v konečné podobě odlišný od pohledu orgánu ochrany přírody ve fázi prvotního posouzení záměru podle § 45i odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. Má-li orgán ochrany přírody pochybnosti o vlivu předloženého záměru, nemůže tyto pochybnosti řešit prostřednictvím podmínek, ale je povinen vliv ve stanovisku nevyloučit a takový záměr či koncepce je poté předmětem posouzení podle zákona č. 114/1992 Sb. a zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.


Postup, kdy orgán ochrany přírody podmíní vyloučení významného vlivu na příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost EVL nebo PO vydáním dalších povolujících rozhodnutí, by byl v rozporu s článkem 6 odst. 3 směrnice o stanovištích, neboť by nebylo odstraněno nebezpečí, že plán nebo projekt, který s určitou lokalitou nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, může ohrozit cíle ochrany této lokality a musí tedy na něj být pohlíženo jako na plán nebo projekt, který bude mít pravděpodobně významný vliv na tuto lokalitu. Posouzení zmíněného nebezpečí musí být provedeno zejména ve světle zvláštních vlastností a podmínek životního prostředí lokality dotčené takovým plánem nebo projektem, tj. v následném procesu podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, v rámci něhož bude zpracováno i tzv. naturové posouzení.

Autor: Mgr. Eva Mazancová

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí