Energetika muže na Bosporu

Ve světovém měřítku se Turecko řadí mezi nejrychleji rostoucí energetické trhy a nabízí tak jednu z nejvýhodnějších příležitostí pro investory. Dokládají to nejen záměry výstavby nových elektráren, ale také privatizace, rekonstrukce a rehabilitace stávajících zařízení.

Spotřeba primárních energetických zdrojů se v posledních letech mnohonásobně zvýšila a ročně roste o 7 až 9%. Jedinými významnějšími domácími energetickými zdroji jsou lignit (v lednu 2013 byly potvrzeny zásoby lignitu v Anatolské provincii Konya v objemu 1,8 mld. tun), uhlí a voda. Vlastní produkce ropy a zemního plynu je z hlediska spotřeby zanedbatelná, pokryje 1,7% národní potřeby (760 mil m3). Do Turecka je dováženo více než 90% spotřeby surové ropy (dominantně z Ruska), u plynu je závislost na importu prakticky stoprocentní (více jak 60% z Ruska, následuje Ázerbájdžán cca 12%, Irán cca 11%, LNG z Alžírska a Nigérie). Domácí produkce plynu se pohybuje kolem cca 1,5 mld./m3. Roční spotřeba plynu v Turecku však dosahuje cca 50 mld./m3. Odhad domácí spotřeby plynu počítá s objemem cca 80mld/m3 v roce 2030. Dovoz plynu je pro Turecko a uchování ekonomické stability zásadní. Z tohoto pohledu má velký potenciál těžba břidlicového plynu. Turecko našlo ložiska břidlicového plynu ve třech provinciích střední Anatólie, tedy mimo dosud zkoumané oblasti jihovýchodu a západu země. Odhady uvádí cca 5,8 bil. m3 plynu). Výdaje Turecka na dovoz primárních energetických surovin se zvýšily z 9 mld. USD v roce 2002 na 55,9 mld. USD v roce 2013 a velkou měrou prohlubuje negativní platební bilanci země (61,5mld. USD).

Primárním cílem Turecka je v tomto sektoru koncepce vlastní energetické bezpečnosti. Za tímto účelem Turecko sleduje tyto cíle:

• Diverzifikace tras dodávek energie,
• Zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie, jaderná energie patří do skladby zdrojů,
• Zvýšení energetické účinnosti,
• Přispění k energetické bezpečnosti Evropy.

Turecko musí v dalších letech investovat do nových energetických zdrojů a modernizace přenosové soustavy, pokud si chce udržet tempo ekonomického růstu. Výstavba nových kapacit by měla být financována zčásti ze státního rozpočtu a zčásti s využitím soukromých investic. Turecká vláda již vytváří výhodné podmínky pro investory ve formě investičních pobídek. Soustřeďuje se zejména na obnovitelné zdroje energie. Cíle do roku 2023 v energetice jsou následující:

• 125.000 MW instalovaného výkonu (od 54.423 MW v roce 2010)
• Zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na 30%
• Výstavba 60.717 km v přenosové soustavě (z 49.104 km v roce 2010)
• Dosažení 58.460 MVA síťové distribuční kapacity
• Snížení ztrát elektrické energie na 5% a rozšíření používání inteligentních sítí
• Zásobníky plynu s kapacitou 5 mld. plynu (2,6 mld. m3 již v provozu od r. 2010)
• Vytvoření energetické burzy
• Výstavba 4 jaderných reaktorů s výkonem 5000 MW (Akuyu, Rosatom)
• Výstavba elektráren s kapacitou 18.500 MW v uhelných pánvích
• Plné využití vodní energie
• Zvýšení větrné energie na 20.000 MW (z 1694 MW v roce 2010)
• Elektrárny využívající geotermální energii s kapacitou 600 MW, 3000 MW solární

energie.

Privatizace

V roce 2013 byla zprivatizována tepelná elektrárna Kangal (instalovaný výkon 475 MW). Současný vlastník Konya seker získal elektrárnu za 985 mil. USD. Státní energetická společnost Electricity Generation Corporation (EÜAŞ) disponuje zdroji s instalovaným výkonem 25000 MW. Společnost připravuje privatizaci energetických zdrojů o celkovém výkonu 16 000MW. Privatizovat se má také Ankarská distribuční plynová síť. Připravuje se výběrové řízení na výstavbu tepelné elektrárny (5 000 MW) v oblasti Karapinar. realizoval se prodej vodních elektráren státní firmy EÜAS (Göksu, Berdan, Hasanlar a Kisik) za cca 162,4 mil. USD. Probíhá privatizace dalších 29 podniků, jejichž prodej byl již vládou schválen. Stát očekává příjmy z této privatizace ve výši 4,2 mld. USD.

Výroba elektřiny

Instalovaná kapacita elektrické energie byla na začátku roku 2014 navýšena na cca 64 tis. MW. Produkce elektrické energie v r. 2013 dosáhla 239,3 mld. kWh. Spotřeba elektřiny v roce 2013 v Turecku činila 245,5 mld. kWh (cca 4,1% růst v meziročním srovnání). V letošním roce se očekává spotřeba v objemu 256 mld. kWh. Turecko v loňském roce importovalo cca 5 mld. kWh z ČR, Bulharska, Dánska a Řecka za cca 335 mil. USD.

Budoucí turecký energetický mix zahrnuje rovněž jádro. První elektřinu by mohlo TR produkovat zhruba od r. 2018 z jaderné elektrárny Akkuyu u Mersinu (na bázi BOT - konsorcium Rosatom/Atomstrojexport/Inter RAO JES). Ruská strana poskytne stoprocentní krytí nákladů, které jsou vyčísleny na 20 mld. USD. Zahájení stavby se předpokládá v r. 2015. Turecká vláda plánuje zahájení výstavby dalších dvou jaderných elektráren již do r. 2023. První z nich by měla být postavena v Sinopu u Černého moře (za cca 22 mld. USD) s výkonem 4.500 MW. V tendru z května 2013 zvítězilo japonsko-francouzské konsorcium Mitsubishi Heavy Industry, Itochu - GDF Suez. I tato elektrárna bude postavena v konceptu BOT. První blok by měl být uveden do provozu v r. 2023, poslední pak v r. 2028. Lokalita třetí jaderné elektrárny zatím nebyla oznámena, nicméně tato elektrárna má být jíž z většiny financována z tureckých veřejných prostředků.

Ropovody a plynovody

Soustava ropovodů a plynovodů se bude v kontextu vládní energetické strategie a Programu výstavby tranzitních ropovodů a plynovodů v následujících letech rozvíjet. Nejvýznamnější částí současné soustavy tureckých ropovodů je ropovod BTC (Baku - Tbilisi-Ceyhan), který spojuje kaspickou oblast se Středozemním mořem. Tento ropovod přepravuje denně cca 1 mil. barelů/den. Přibližně 2/3 kapacity směřuje do Evropy. Další důležitou přepravní trasou je ropovod vedoucí z iráckého Kirkúku do Ceyhanu (Kirkúk-Yumurtalik). Přepravní kapacita tohoto ropovodu je cca 1,6 mil. barelů denně, ta však dnes není 100% využita (pozn. GK: Ankara s Bagdádem se na začátku roku 2014 dohodla na dodávkách cca 300 tis barelů/den).

V kategorii připravovaných projektů figuruje ropovod Samsun-Ceyhan, který by měl podstatně snížit lodní dopravu ropy přes Bosporskou úžinu. Tento projekt v současnosti ustrnul pro neshody mezi italskou společností ENI a tureckou administrativou (pozn GK: problém se dotýká aktivit italské společnosti na Kypru). V soustavě plynovodů importujících plyn z okolních zemí figurují plynovody Blue Stream, transportující ruský zemní plyn podmořským potrubím do tureckého Samsunu. Jeho max. kapacita je 16 mld. m3/rok. Plynovod East line dopravuje plyn z Íránu v objemu cca 10 mld m3/rok. Ázerbájdžánský plyn proudí do Turecka plynovodem Baku -Tbilisi-Erzurum, který byl zprovozněn současně s ropovodem BTC. Tento plynovod dopravuje plyn z ložiska Sah Deniz. Do soustavy plynovodů patří dále Turecko-řecký interkonektor, jehož roční kapacita je 11,5 mld.m3. Plynovod přepravuje plyn z ázerbájdžánských polí Shah Deniz. Zásobování Turecka a současně další tranzit plynu do Evropy by měl zajistit Transanatolský plynovod (TANAP). Tímto potrubím se bude přepravovat plyn z ázerbájdžánského naleziště Shah Deniz II. dále do Evropy. Jedná se o 2000 km dlouhý plynovod, plánovaná kapacita je 16 mld. m3/rok, kapacitu bude možno dále navýšit až na 30mld. m3/rok. Pro turecký trh je vyhrazen objem ve výši 6mld. m3/rok. Tato trasa by měla být uvedena do provozu v roce 2018.

ZDROJ: businessinfo.cz, kráceno