zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Ropy je údajně dostatek. Nastává geopolitická revoluce.

14.05.2014
Ropy je údajně dostatek. Nastává geopolitická revoluce.

Zapomeňte na konec světových zásob ropy a Blízký východ. Vítězi jsou USA, Kanada a Izrael. Poraženými státy v Perském zálivu a Rusko. V minulých několika letech se totiž začala odehrávat geopolitická energetická revoluce. A bude utvářet 21. století. Nenastane kvůli solární ani větrné energii. Přichází totiž věk hojnosti fosilních paliv. Navíc se centrum globálních energetických zásob přesune z Blízkého východu do... Severní Ameriky.

Podle některých odhadů mají USA větší zásoby ropy než Saúdská Arábie, Irák a Írán dohromady. A zásoby Kanady jsou údajně ještě vyšší než USA. Ze studie amerického Vládního kontrolního úřadu (Government Accountibilty Office), zveřejněné letos květnu, totiž vyplývá, že až tři biliony barelů břidlicové ropy se nacházejí jen v jednom z jejích potenciálních nalezišť v USA. Pokud by se v této lokalitě potvrdila jen polovina ropy, USA by měly tolik jejích zásob jako všechna v současnosti známá místa na světě dohromady, kde se těží.

Nová naleziště

Zdá se tedy, že díky novým nalezištím a technologiím v dohledné době fosilním palivům žádný konec nehrozí. Náhle jsou totiž dostupné zdroje, o kterých jsme dříve nevěděli - od ropných písků v kanadské Albertě přes obrovská naleziště břidlicového plynu v USA až po obrovské zásoby ropy v pobřežních brazilských vodách, které by ze země měly udělat v roce 2020 čtvrtého největšího producenta na světě.

Díky novým nalezištím a technologiím v dohledné době fosilním palivům žádný konec nehrozí

Velká nová naleziště ropy a plynu jsou dle měsíčníku Foreign Policy kromě zmíněných tří zemí také v Ghaně, v Izraeli a na Kypru, ve Francouzské Guyaně, Somálsku, Norsku, Tanzanii a Mozambiku a ve Venezuele.

Díky novým nalezištím fosilních paliv vzniknou v globální ekonomice noví vítězové. Ropa je jedním z důvodů brazilského hospodářského růstu a břidlicový plyn by mohl pomoci oživit ekonomiku USA po jejím poklesu následkem finanční krize po roce 2008. Největšími vítězi se však zdají USA a Kanada.

Vítězové

Existují však i další země na západní polokouli s obrovskými zásobami ropy. Dle některých odhadů má v současnosti Venezuela víc ropy než Saúdská Arábie. A nová naleziště ropy v pobřežních brazilských vodách učinila i z této země jednoho z nejvýznamnějších hráčů na světovém ropném trhu.

Čína patří k dalším vítězům, nikoli však stejně velkým. Má totiž mít po USA nejvíc zásob břidlicového ropy na světě - zhruba polovinu těch amerických. To ji řadí do kategorie Saúdské Arábie. Vzhledem k předpokládanému růstu čínské ekonomiky však tyto zásoby břidlicové ropy pouze sníží, nikoli ukončí její dovoz energetických surovin.

Jedním z hlavních producentů ropy a plynu v novém geopolitickém energetickém řádu by se mohl stát i Izrael. A to díky obrovským zásobám zemního plynu a až 250 miliardám barelů vytěžitelné břidlicové ropy. Izrael by se mohl připojit k arabským státům s bohatými zásobami energetických surovin a společně s nimi být jedním z jejich největších producentů na světě.

Uvedené změny nenastanou přes noc, ale odehrávají se rychleji, než si mnozí uvědomují. Například USA těží v novém nalezišti v Severní Dakotě denně téměř 0,5 milionu barelů ropy. A jejich těžba zemního plynu narostla natolik, že již změnila mezinárodní obchod s touto energetickou surovinou. Další změny na sebe nenechají dlouho čekat.

Poražení

USA, Kanada a Izrael se pravděpodobně stanou největšími vítězi v již se odehrávajícím posunu k novému geopolitickému energetickému uspořádání. Největšími poraženými pak zřejmě budou ropné státy v Perském zálivu a Rusko.

Země ze zálivu však nebudou tratit ekonomicky. Nadále totiž budou získávat ropu nejlevněji na světě, a proto jejich ropná pole budou nejvíc vynášet, a to při jakékoli ceně ropy. Rusko naopak čekají horší časy. Jeho těžba ropy a plynu je dražší, a proto ruský zisk pravděpodobně poklesne.

Odhlédneme-li od ekonomického dopadu, státy v Perském zálivu a Rusko ztratí mnoho ze svých politických výhod, které jim nyní přináší jejich energetické bohatství. Budou méně schopné omezovat nabídku a manipulovat s cenami, než tomu bylo v minulosti. Ropa a plyn se stanou méně vzácnými, jestliže se jejich nabídka zvýší a bude je dodávat víc zemí.

Zůstává jen zásadní otázka: Jak na novou dobu hojnosti ropy zareaguje politika klimatických změn?

Ovšem pozor!! Reakce jednoho bloggera:Nevím, nevím, píšete o zdokonalení technologie těžby, ale ono to tak triviální jako fotovoltaika nikdy není a nebude. Trochu to sleduji, tak se pokusím se vysvětlit proč. Předně se nejedná o nová naleziště ropy a plynu, naopak nová ( relativně ) je technologie horizontálních vrtů plus frakování. Že je ropa v Severní Dakotě a Montaně (Bakken oil field), se vědělo už desetiletí, ale z horniny typu břidlice nebylo ekonomické ji těžit. Tady je třeba vědět pár technikálií o hornině - o saturaci horniny organickou složkou (TOC), plus o permeabilitě a porozitě dané horniny. Resumé z toho je, že existuje x ložisek (basins) v Severní Americe, s různými parametry i s různou silou horniny, namátkou Bakken, Eagleford, Permian, Marcellus, Utica, Niobrara etc., každá se v něčem podobá, v něčem liší, takže předpoklad, že vynaleznu jednu dokonalou frakovací tekutinu, která bude fungovat všude stejně skvěle je prostě iluzorní a pošetilé. Proto to přirovnání k fotovoltaice moc nepasuje... Operátoři všude experimentují jak s počtem frakovacích vln, tak s množstvím vtlačené tekutiny, se složením tekutiny, eventuálně i náhradou tekutiny plynem C02, či gelem. Učí se s každou věží a navzájem si z důvodu konkurenceschopnosti detaily o tekutině, použitém tlaku etc. přiliš nesdělují... Buď jak buď, technologie frakovací je používaná už skoro 10 let - někdy od roku 2003 tuším a od té doby se sice zdokonaluje, ale ceny služeb frac crew, tj. těch firem, které se frakem zabývají setrvale roste. Těžit plyn v USA za současných cen nekonvenčním způsobem se už vůbec nevyplatí, a těžba ropy v největším nalezišti Bakken začíná doléhat na výkupní cenu ropy v oblasti - pohybuje se zde s diskontem o 5-10 dolarů niže (!!)oproti referenční texaské lehké ropě. Suma sumárum, tato nekonveční těžba odstraňuje riziko dry hole, máte 100% úspěšnost vrtu s různou návratností ROR i celkovou výtěžností EUR, což je případ konvenční těžby, kde tzv. wildcatting vrt má procento úspěšnosti sotva 20%, zato však daleko větší EUR - tj. celkově daleko větší vytěžené množství ropy nebo plynu jedním vrtem. EUR u nekonvenčí těžby je v řádech statisíců boe, zatímco u konvenčního vrtu desetkrát i stokrát víc, produkují třeba i po 40-50 letech, takže návratnost kapitálu je úplně někde jinde. Proto je pravda, co uvádí Ji-B - nekonvenční těžba se vyplatí ( break-even price) řádově od 55-60 dolarů, plyn cca od 3,5 za mmbtu (podle podílu kapalných složek), zatímco konvenční těžba, když máte kliku, dobré geology a počáteční kapitál, máte finding and development costs na úrovni do deseti (10!) dolarů za barel. Ve výsledku bych proto řekl, že budoucnost není v USA, už vůbec ne v kanadských ropných píscích (kerogenu), budoucnost je v zdokonalení 3D seismiky a interpretace v oblastech typu šelf a deepwater na západním a východním pobřeží Afriky, v Kurdistánu, v Severním ledovém oceánu při ruském pobřeží, Indonésii ve vnitrozemí Afriky a generálně ve Venezuele. Amerika se možná během 5 let stane na importech ropy nezávislou, nyní produkuje přes 8 mil. a spotřebuje cca 15 mil. bbl denně, ale nekonvenční vrty se daleko rychleji vyčerpávají, cca během 10 let, přičemž mají vysokou počáteční produkci (IP rate), ale během 3 měsíců klesne produkce klidně o 2-3%... Takže USA dle mého bude vyvážet bude maximálně plyn - terminály už se přešaltovávají a první mají být spuštěny v roce 2015.

Zdroj: http://ceskapozice.lidovky.cz/, upraveno

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí