zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Vrací se kočka divoká po 60 letech do české přírody?

17.05.2014
Příroda
Chráněná území
Vrací se kočka divoká po 60 letech do české přírody?

Kočka divoká, která z české krajiny v minulosti vymizela, se patrně vrátila. Šest desetiletí po posledním spolehlivě prokázaném výskytu vědci v Beskydech a na Šumavě získali fotografie, které ukazují na návrat těchto vzácných zvířat.

Snímky z fotopastí dnes společně publikovali odborníci z Univerzity Karlovy, Správy Národního parku a CHKO Šumava a Hnutí DUHA Olomouc [1]. Zvířata na nich po přezkoumání věrně odpovídají kočce divoké; k naprosté jistotě by ovšem byly nutné genetické testy.

Kočka divoká se podobá mourovaté domácí kočce, ale je mohutnější, má silnější huňatý ocas a odlišné pruhování.

Na Šumavě byla kočka už v roce 2011 zachycena fotopastí při výzkumu savců, který vede zoolog správy národního parku Luděk Bufka. Loni Hnutí DUHA pořídilo podobný snímek v Beskydech. Fotografie řadu měsíců prověřovali domácí i zahraniční odborníci, aby potvrdili, zda skutečně jde o vzácné kočky divoké. Výsledky jsou shrnuty v podrobné studii v posledním čísle časopisu Lynx, který vydává Národní muzeum [2].

Divoké kočky v dávné minulosti žily v naší krajině - dodnes se vyskytují například na Slovensku, v Německu a Rakousku. Ze značné části českého území vymizely už asi před 200 lety.

Kromě přímého lovu jim uškodila také přeměna listnatých a smíšených lesů na smrkové monokultury. Kočky divoké totiž žijí hlavně v dubových a bukových lesích se starými stromy, kde najdou dostatek úkrytů i potravy. Poslední spolehlivě doložený kus byl zastřelen v Krušných horách v roce 1952. V posledních desetiletích se začaly objevovat zprávy o pozorování kočky divoké, žádný případ však nebyl spolehlivě prokázán.

Pro úspěšný návrat kočky divoké do české přírody je důležité:

  • listnaté lesy těžit takzvaným výběrným způsobem, tedy po jednotlivých stromech nebo malých skupinách, nikoli plošně;
  • aby majitelé při kácení v lesích ponechávali část starých stromů nevytěženou;
  • v polích a loukách obnovovat remízky, kudy kočky mohou putovat naší krajinou.

Michal Bojda z Hnutí DUHA Olomouc řekl:

"Je to první spolehlivě doložené pozorování koček divokých u nás po šedesáti letech. Určitě nejsme sami, kdo má velkou radost, že se do Beskyd a na Šumavu kočky divoké postupně vracejí. Po vlcích a rysech je to další vzácná šelma, kterou tu můžeme potkat. Abychom se z divokých koček mohli těšit trvale, bude potřeba vyčlenit vhodně vybraná místa v naší krajině pro divokou přírodu. Více starých stromů v lesích, ochrana listnatých lesů a pestřejší krajina pomůže také návratu dalších vzácných druhů zvířat."

Jana Pospíšková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy řekla:

"Kočka divoká, předek našich domácích mazlíčků, je tajuplná plachá šelma, která v přírodě snadno uniká pozornosti. Její podobnost s domácí kočkou a to, že se mohou mezi sebou úspěšně křížit, ztěžuje terénní výzkum. Možná i z toho důvodu o nich víme tak málo. Její návrat do Česka je důvodem k radosti."

"Ukazuje se, že díky dobrému stavu biotopů v sousedních státech nebo jejich lepší ochraně se chráněné šelmy mohou šířit i k nám. Záleží už jen na nás, jak se k jejímu návratu postavíme. Kočka divoká preferuje listnaté lesy v nížinách, neboť ve vysokém sněhu nemůže lovit svoji oblíbenou kořist, tedy různé hlodavce. Kromě potravy nutně potřebuje možnost schovat se do hustého křoví, dutiny stromu, pod vývrat nebo do skalní pukliny. Čím pestřejší a přirozenější krajina je, tím větší jsou i šance, že se zde kočkám bude dařit."

Luděk Bufka ze Správy Národního parku Šumava řekl:

"Kočka divoká, jako vzácný původní druh naší fauny, rozhodně zasluhuje pozornost, a to jak z hlediska výzkumu, tak ochrany. Pokračujeme i nadále v monitoringu, abychom zachytili eventuelní další výskyt. Jedním z cílů je spolehlivé potvrzení výskytu druhu pomocí genetických metod."

František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, řekl:

"To, že se se podařilo prokázat výskyt kočky divoké na Šumavě a v Beskydech, je bezpochyby dobrá zpráva. Teď jde o to, abychom s divokými zvířaty dokázali žít. Pokud se podaří, není to jen výpověď o schopnosti vlků, rysů, orlů, sokolů a koček divokých žít poblíž člověka, ale o nás samých."

Kontakty:

Michal Bojda, Hnutí DUHA Olomouc, michal.bojda@hnutiduha.cz 734 233 993

Jana Pospíšková, PřF UK Praha, jana.pospiskova@email.cz, 721 568 673

Luděk Bufka, Správa NP a CHKO Šumava, ludek.bufka@npsumava.cz 731 530 246

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí