Způsob zavádění biopaliv je brutální

IVAN OTTIS, ČLEN PŘEDSTAVENSTVA UNIPETROLU A GENERÁLNÍ ŘEDITEL PARAMA:

Málokterý petrolejářský manažer má za sebou tak vytrvalou kariéru v oboru jako dnes šedesátiletý člen představenstva Unipetrolu Ivan Ottis. Muž, který kromě toho zastává nejvyšší funkce v pardubické rafinerii Paramo a profesní České asociaci petrolejářského průmyslu a obchodu, se nikdy netajil kritickým postojem k českému způsobu zavádění biopaliv.

"Přidávání biosložek do nafty a benzinu je hodně nákladná záležitost, se kterou by měl finančně pomáhat i stát," marně hájil zájmy rafinerií od doby, kdy se u nás s přípravou a pak schvalováním příslušných zákonů začínalo.


HN: Může se firma jako Unipetrol biopalivům nějak vyhnout?

Nemůže a ani nechce. Hledáme už proto strategického partnera pro dodávky biopaliv.


HN: Kdy a kdo to bude?

Chtěli bychom už letos. Počítáme s nějakým českým podnikem. A to jak pro metylestery, jež se přidávají jako složka do nafty, tak i pro producenty biolihu, jenž se mísí do benzinu.


HN: Takže to mohou být největší výrobci metylesterů Setuza nebo Agropodnik Jihlava?

Oslovíme všechny firmy s dostatečnou kapacitou a spolehlivou technologií.


HN: Včetně vstupu do některých firem - nebo jen uzavírání dlouhodobých smluv?

Určitě jsou otevřené všechny možnosti. Jak dlouhodobé smlouvy, tak vstup do nějakého podniku nebo vytvoření společné firmy.


HN: Používání biopaliv je v Česku nařízeno zákonem, a také Evropská komise zatím nezrušila plán zavádět je ve stále větší míře. Petrolejáři biopaliva ovšem nevítají. Jaké jsou hlavní důvody vaší kritiky?

Biopaliva představují zvýšené náklady, přinášejí technologické, logistické i kvalitativní komplikace. Na druhé straně ropa jednou opravdu dojde, a zřejmě za pár desetiletí bude nutné najít náhradní zdroj paliv. Ale nezdá se mi, že by první generace biopaliv dnes byla řešením. Jejich výroba z obilí nebo řepky není až tak ekonomická, často ani není ekologická.


HN: A biopaliva takzvané druhé generace - jež mají vést k mnohem výraznějšímu snížení škodlivých emisí? A budou vyráběna z odpadů nebo zbytků dřeva, takže nebudou ubírat suroviny pro výrobu potravin?

Podívejte, zatím je to ve stadiu prvních provozních pokusů. Řekl bych, že až budoucnost ukáže, je-li to perspektivnější cesta.

MEZITITULEK: Biopalivům chybí podpora


HN: Nicméně biopaliva mají i své příznivce a také v Česku jsou už několik měsíců realitou. Co vám na způsobu jejich zavedení konkrétně vadí?

Označil bych český postup až za brutální formu zavádění biopaliv. Je tu jen povinnost a extrémní pokuta za její nesplnění - zatím přimíchávat do benzinu a nafty dvě procenta biosložky. A žádná dotační podpora.


HN: Jenže třeba podpora formou úlevy na spotřební dani je sporná. Politici se jí obávali například po zkušenosti s obrovskými podvody s lehkými topnými oleji.

Ta aféra určitě sehrála významnou roli. Ale je přece potřeba více disciplíny, nemůžeme se na možnosti podobných podvodů jen vymlouvat, když to jinde funguje.


HN: Jaký tedy máte recept na používání biopaliv v Česku?

Vzít si třeba příklad z Německa. To znamená zavést povinně například ta dvě procenta, ale další procenta už podpořit třeba snížením spotřební daně. A zavést možnost přenesení části této povinnosti na třetí strany - v praxi tedy výrobce vysokokoncentrovaných a čistých biopaliv. A jak nám bylo ministerstvy slíbeno - zhodnotit po čase výsledky bioprogramu a případně upravit další plány.


HN: Takže vlastně něco ubrat z té povinnosti výrobců a distributorů?

Tyto dohody by určitě nebyly zadarmo. A je přece jedno, kdo biopaliva dodá na trh, abychom splnili cíle Evropské unie a zlepšili tak naše ovzduší.


HN: Bráníte se biopalivům i proto, že pro vás znamenají vyšší provozní náklady?

Samozřejmě. Jen u Parama to letos bude asi 30 milionů korun. A pokud má podíl biosložky stoupnout ze současných dvou procent zanedlouho na 4,5 procenta, tak to bude asi sto milionů. To je zhruba roční zisk z posledních let.


HN: Na kolik přijde nutnost používat biopaliva celý Unipetrol?

Letos to odhadujeme na půl miliardy korun.

MEZITITULEK: Bez dovozu lihu to nejde


HN: Berete biopaliva, především biolíh, i z dovozu?

Pochopitelně, kvůli ceně. Hlavně z Pákistánu a Brazílie. Ona slavná základní povinnost - péče řádného hospodáře - nás k tomu jednoznačně nutí.


HN: Pokud by stát biopaliva daňově podpořil, mohli byste brát víc dodávek od tuzemských firem. Řada z nich, hlavně biolihovary, nyní úplně stojí, protože konkurence z dovozu je levnější. Jenže snaha ji vyšachovat z trhu by neprošla přes Brusel.

Jistě bychom pravidla ani trh neobcházeli. Ale mohli bychom cítit řekněme výraznou morální povinnost české dodavatele neopomíjet. Pakliže by byla biopaliva dotována z domácího rozpočtu.


HN: Evropská unie si dala ambiciózní cíl nahradit biopalivy do roku 2020 deset procent paliv fosilních. Mezikrokem má být podíl 5,75 procenta biopaliv už v roce 2010. Je to cíl realistický?

Za určitých okolností ano. Zákon zatím umožňuje přidávat biosložky do pěti procent. Pokud se tento podíl nezvýší, tak může být tento cíl splněn výrazným rozšířením čistých a vysokokoncentrovaných biopaliv.


HN: Bruselská podpora biopaliv je nyní tvrdě kritizována. Hlavně proto, že prý biopaliva způsobují nedostatek potravin a tím jejich zdražování. Souhlasíte s takovou kritikou?

Pokud si zemědělec může vybrat a prodávat obilí nebo řepku za dobrou cenu na biopalivo, tak stejnou cenu asi bude požadovat po potravinářích. Ale to není jediný vliv na ceny potravin. Například teď prudce vyletěly ceny rýže. A to nemá s biopalivy nic společného.


HN: Souhlasíte s tím, že za celosvětovým růstem cen obilí, řepky nebo kukuřice jsou možná v největší míře spekulativní nákupy?

S výrazným vlivem spekulací souhlasím. Do jaké míry je to ale vliv největší, to nedokážu posoudit. V každém případě si myslím, že tyhle nákupy jsou hlavní příčinou růstu cen ropy. Komodity se jeví investorům jako nejvýhodnější a ropa je přitom první v řadě.

MEZITITULEK: Všem stejným metrem?


HN: Stát chce nyní zvýšit zásoby pohonných hmot - z dosavadních 90 dnů až na 120. Správa státních hmotných rezerv uvažuje o tom, že náklady na zvýšení zásob už neponese stát, ale výrobci a dovozci paliv. Na kolik by vás to přišlo?

Znamenalo by to pro všechny celkové náklady kolem pěti až šesti miliard a byly by rozděleny podle podílu na trhu. Unipetrol má v jednotlivých komoditách 30 až 40 procent. A to už by bylo hodně znát, mít tyhle peníze jen bezúročně uloženy v zásobách. Naším požadavkem je, aby tato povinnost byla uložena skutečně všem, kdo vyrábějí nebo dovážejí.


HN: Zdražovali byste proto?

Každý výrobce se vedle snahy o snížení nákladů jinde snaží takovéto náklady promítnout do cen. Ale do jaké míry, to rozhoduje trh.


HN: V otázce hmotných rezerv jste ve sporu se státním podnikem Čepro. Co mu vytýkáte?

Přes naše protesty jsou státní hmotné rezervy při prodeji na trhu v rámci jejich obměny vyjmuty z povinnosti přidávat do nich biosložky. Každý jejich operátor tak získává nezaslouženou konkurenční výhodu nižšími náklady.


HN: Hmotné rezervy jsou státní organizací, Čepro státním podnikem - taková spolupráce může mít svoji logiku.

To samozřejmě má. A také chápeme důvody, které to motivovaly. Jenže i státní podniky mohou mít jen stejné soutěžní podmínky jako ostatní účastníci trhu.

MEZITITULEK: Ropu zdražují spekulanti


HN: Ropa hýbe v současné době světem víc než kdy jindy, co znamená pro Unipetrol její nynější výrazné zdražování. Je to pro vás výhoda?

Dokud rostou s cenou ropy i ceny produktů na rotterdamské burze, a to se i děje, tak zdražení našich nákladů kompenzujeme i vyšší cenou na výstupu z rafinerií.


HN: To by znamenalo i zdražení u pump. Jak si vysvětlujete, že motoristé to na cenách benzinu a nafty pociťují více až teď, když ropa zdražuje ve světě už celý letošní rok?

To je samozřejmě díky kurzu koruny k dolaru. Silná koruna kompenzuje až polovinu zdražení ropy. A produkty z rafinerií tvoří ani ne polovinu ceny paliva u pumpy, zbytek jsou daně, přepravní náklady a marže pumpařů. Bohužel, ropa stoupá dál a posilování koruny zpomaluje.


HN: Troufl byste si odhadnout, kolik bude stát nafta a benzin u čerpacích stanic u nás v létě?

To se uvidí podle ceny ropy a kurzu koruny. Ale ohledně nějakého jejího viditelného zlevňování jsem skeptický. Podívejte, já jsem loni na podzim tipoval, že do roka bude ropa za sto dolarů. Tenkrát mi to moc lidí nevěřilo. A ono to přišlo dokonce mnohem dřív. Říká se, že důvodem je rostoucí poptávka v asijských zemích, pokles dolaru a snaha producentů ropy zachovat si zisky v domácích měnách. Podle mě jde především o spekulativní obchody investorů. Přesouvají peníze do jistějších věcí, než jsou akcie - tedy hlavně do komodit, a mezi nimi je na prvním místě ropa.


HN: A k tomu odhadu letní ceny paliv?

Číslo si netroufnu odhadovat. Obávám se, že cena může být vyšší než dnes, ale to vše záleží právě na tom, co udělá v dalších měsících ropa. A jak se to projeví v kotaci paliv na burze, kde se dnes například tuna nafty obchoduje za nějakých 1100 dolarů. Každý pohyb o sto dolarů znamená nějakých korunu padesát u pumpy.

MEZITITULEK: Vyrobíme víc nafty


HN: K těmhle vlivům se stále více přidává i obrovský růst poptávky po naftě. Přitom tuzemské rafinerie byly z minulosti stavěny spíš na produkci benzinu. Investovali jste v Unipetrolu do modernizace v Litvínově a zčásti i Kralup. Projeví se to větší orientací právě na výrobu nafty?

Samozřejmě se jednalo o posílení výroby nafty. Rafinerie v Kralupech je konfigurována spíše na benzin, ale rafinerie v Litvínově a pardubickém Paramu na motorovou naftu. Investice 600 milionů korun při loňské odstávce v Litvínově byla právě tímto směrem zaměřena.


HN: Posilování koruny pomáhá držet nižší pumpařské ceny, pomáhá i rafineriím?

Nepomáhá. Naopak. Je pravda, že se zlevňuje nákup jinak drahé ropy. Ale kurz na druhé straně zlevňuje i produkty. Takže se to vyrovnává. Ale problém je v tom, že rafinerské marže se nastavují v dolarech a z té marže platíme všechny náklady na logistiku, energie, mzdy, údržbu a další v korunách nebo eurech. Takže v Paramu jsme v roce 2006 potřebovali pro pokrytí všech nákladů rafinerie marži 3,5 dolaru za barel, nyní už je to přes pět dolarů.


MEZITITULEK: Ivan Ottis (60)

Je členem nejvyššího vedení Unipetrolu, generálním ředitelem Parama Pardubice a představitelem sdružení největších petrolejářských firem v Česku - České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu.

Ottis vystudoval chemické inženýrství na tehdejší Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích. Na začátku devadesátých let řídil obchod a marketing v rafinérské divizi Kaučuku Kralupy, později vedl celou divizi.

V roce 1995 se stal generálním ředitelem České rafinérské, která provozuje dvě největší rafinérie v zemi - v Litvínově a Kralupech. Po osmi letech přestoupil do dcery Unipetrolu - Unipetrolu Rafinérie a posléze do Unipetrolem ovládaného Parama. Ivan Ottis je bezdětný, ke koníčkům počítá především sport, hlavně tenis a turistiku.