Jak to vypadá pod brněnským Zelňákem?

“Staré tržiště”, jak ho uvádí listina z 26. června 1293, která vymezovala hranice mezi svatopetrskou a svatojakubskou farností, je možná nejstarší název dnešního Zelného trhu. Už ve středověku se však tomuto náměstí, pro jeho polohu na svažitém terénu petrovského kopce, říkalo Horní trh. Společně s Rybným trhem (Dominikánské nám.) a Dolním trhem (nám. Svobody) byl jedním z nejdůležitějších brněnských tržišť. Horním trhem procházela spojnice mezi městskými branami Brněnskou a Židovskou a po jeho severní straně ho protínala osa bran Brněnské a Měnínské. Jeho plocha byla postupně obestavěna měšťanskými domy v nepravidelných uličních čarách. Ustupující domy, nároží a kouty, ústí ulic a uliček různých šířek jsou pro toto tržiště charakteristické dodnes.

 
Schema objevených sklepů pod Zelným trhem

Vzhledem k tomu, že tržiště byla samotným centrem obchodního ruchu, vznikala zde stále větší potřeba skladovacích prostor. Obyčejné zboží zůstávalo při jarmarcích přes noc přímo na tržištích pod dozorem městské stráže, zboží vzácnější se pro větší bezpečnost ukládalo v radních domech nebo v objektech k tomu určeným. Pro zboží, které podléhalo rychleji zkáze, pak byly budovány prostory přímo pod domy kolem tržišť i v přilehlém okolí. Vstupovalo se do nich schodištěm jednak z domů, ale i přímo z ulice či náměstí. Dokladem toho jsou dochované půlkruhovité, většinou kamenné portálky, osazené s větším či menším odstupem od průčelní zdi tak, že rameno schodů bylo z části pod budovou a zbytek zasahoval do uličního prostoru. Před vstupem do sklepa vznikla jakási šachta překrytá přístřeškem s padacími dveřmi, které umožňovaly jednodušší manipulaci se zbožím.

Od 15. století, s přibývajícím množstvím skladovaného zboží, tyto sklepy, které zatím většinou vznikaly pod domy a dvory nebo v prostorách sousedů, přestaly zcela respektovat původní parcelaci a uliční čáry. Vznikaly rozsáhlé sklepní prostory budované hornickou metodou, vyrážející paprskovitým způsobem pod veřejný majetek města, tzn. pod náměstí i ulice, a to i v několika patrech nad sebou. Sloužily jako lednice k uskladnění potravin a nápojů a často dosahovaly značných rozměrů, různých hloubek a spletitých dispozic. Velikost těchto prostor určoval vždy účel, ke kterému byly budovány. Dodatečné rozšiřování nebo zazdívání a zavážení sklepů svědčilo o úspěšnosti v obchodní činnosti tehdejších měšťanů. Některá sklepení byla tak rozsáhlá, že bylo možné do nich vjíždět s celým povozem.

Sklepní labyrint pod Zelným trhem

Podzemními prostorami byl Zelný trh a přilehlé ulice v minulosti doslova “prošpikován”. Menší i větší prostory v různých úrovních, chodby propojující jednotlivá patra, sklepy četných pivnic, taveren, hostinců i krčem, štoly, přivádějící vodu do kašny, i stoky, zbavující tržiště nečistot, vytvořily pod povrchem tohoto náměstí skutečný podzemní labyrint. Stále nové objevy a nálezy v této lokalitě jen svědčí o tom, že to, co se nám v podobě jednotlivých sklepů zachovalo do dnešních dnů, je pouhou částí toho, co zde v průběhu staletí vznikalo.

Jeden z takových labyrintů byl vytvořen pod severní stranou spodní části náměstí. Blok domů, který zde stával, měl bohatou historickou minulost, avšak při jeho radikální přestavbě, provedené počátkem tohoto století, byly všechny staré budovy odstraněny a z celého bloku nezůstalo na povrchu vůbec nic.

Sklepní labyrint pod Zelným trhem

Nejníže položený sklep je gotického původu a zasahuje až pod tramvajovou kolej v Masarykově ulici. V jeho nejnižší části se nachází pravděpodobně pozůstatek základů původního věžového domu. Tento prostor, který zřejmě později sloužil jako lednice, byl dodatečně ještě prohlouben a jeho dno je nyní v hloubce 13 m pod dlažbou. V současnosti je zaplaven vodou. Největší sklep je dlouhý téměř 23 m a jeho výška se pohybuje od 3,5 do 4 m. Je renesančního původu s barokními dozdívkami. Ostatní prostory vznikly v období baroka a klasicismu a stavebně byly upravovány až do současnosti. Největší a nejvíce devastující úpravy však proběhly v roce 1987. Tehdy začala dlažba na Zelném trhu vykazovat znatelné poruchy a na několika místech se objevily propadliny, což nebylo způsobeno porušením kleneb sklepů pod dlažbou, ale poruchou a následnou havárií vodovodního řadu. Proudy vody ve sprašovitém podloží vytvořily pod dlážděním kaverny, které se začaly propadat. Sklepní prostory, tehdy částečně zasypané, během několika hodin zaplavila voda. Za této situace proběhl stavebněhistorický průzkum podzemí, který doporučil záchranu sklepů a navrhl jejich využití. Bohužel tento projekt nebyl respektován, a tak všechny sklepy pod náměstím byly opatřeny tzv. lícovou skořepinou, což prakticky znamenalo zničení těchto historických prostor. Stěny, chodby i klenby včetně podlah byly obloženy ocelovou výztuží, která byla následně opatřena nástřikem betonovou směsí v tloušťce 10–15 cm (tzv. torkretem), takže se tento labyrint stal jakýmsi betonovým bunkrem. Nicméně i přes necitlivé statické zajištění působí tento prostor velmi sugestivně a v budoucnu snad svoje využití najde.

Sklepní labyrint pod Zelným trhem

Městská tržnice z roku 1950 se nachází na místě, kde původně stály čtyři domy. Prvním z nich bývala městská zbrojnice a sloužila až do roku 1775, kdy byl městský ozbrojený sbor zrušen. Tento dům měl rozsáhlé podzemní prostory ve dvou úrovních nad sebou. Zasahovaly pravděpodobně i pod sousední objekty a zřejmě zapříčinily i havárii domu č. 15. Tento původně jednopatrový středověký dům byl zbořen kolem roku 1693. Když na jaře roku 1941 došlo k poškození vodovodu, provlhly základy průčelí, které se za několik dní zřítilo, avšak dům zůstal stát. Vedení města tehdy neuváženě nařídilo demolici obou sousedních domů, včetně zbrojnice. Vzhledem k tomu, že uliční čára tržnice ustoupila, ocitly se původní sklepní prostory uprostřed náměstí.

V současnosti jsou sklepy opraveny a podle nové koncepce využití podzemí budou připojeny na komplex sklepů pod Zelným trhem. Stejně jako podzemní prostory přístupné z domu č. 13 – Malého špalíčku.

Sklepení pod bývalým domem č. 17

Kupecký a trhovecký život si také nelze představit bez nejrůznějších hostinských zařízení, kde se obchody domlouvaly, uzavíraly a popřípadě i zapíjely. Zelný trh nabízel takových restaurací a taveren hned několik a většinou se jednalo o podniky velmi známé a vyhlášené. Jedním z nich byl i Hannakův sklep v domě č. 6, založený roku 1843. Po dvanácti schodech sestupovali jeho četní návštěvníci do dlouhého klenutého sklepa, kde se sedávalo u stolů ve dvou řadách s uličkou uprostřed. Hostinský byl ve výčepu a paní hostinská obsluhovala bufet, proslulý specialitami studené kuchyně.

Ve 20. století sloužily sklepy domu č. 5 jako sklad zeleniny a potřebám nájemníků. Pravděpodobně neopatrností uživatelů tyto podzemní prostory v roce 1975 vyhořely. Požár narušil maltu mezi cihlami, která se začala drolit a vypadávat ze spár. Cihelné zdivo požáru odolalo, jeho povrch však pokryl velký nános sazí. Krátce nato byly sklepy zatopeny při poruše nedalekého vodovodního řadu. Voda vyplavila narušené zbytky malty a sklepení se nacházelo v havarijním stavu. Začátkem osmdesátých let došlo naštěstí k statickému zajištění zděných konstrukcí i kleneb, a tím i k záchraně těchto prostor. Původně samostatná sklepení všech tří domů v jižní části náměstí byla na počátku devadesátých let minulého století vzájemně propojena a tvoří jeden velký sklepní komplex. Architektonická úprava pro potřeby restaurace a pivnice U Pandura vytvořila z těchto téměř ztracených míst zajímavé historické prostory a velmi příkladnou ukázku využití středověkých sklepení v současné době.

Sklepení restaurace U pandura

V létě roku 1690 rozhodla městská rada hlavního města Markrabství moravského zřídit na Horním náměstí novou kašnu jako stálý zdroj vody pro potřeby obyvatel. Měla nahradit původní již nevyhovující renesanční kašnu s orlem z roku 1597. Smlouva byla uzavřena s tehdy čtyřiatřicetiletým rakouským architektem Janem Bernhardem Fischerem z Erlachu, který se zavázal postavit kašnu z tvrdého nepropustného eggenburského kamene včetně kamenické a sochařské výzdoby. Dominantou Parnasu se stal trojboký skalní útvar s jeskyní uprostřed, z níž Hérakles vyvádí v řetězech spoutaného trojhlavého psa Kerbera, strážce podsvětí. Po bocích jeskyně sedí tři ženské postavy představující dávné říše – Babylonii, Řecko a Persii. Na vrcholku kompozice stojí postava Evropy jako symbol Svaté říše římské. Kolem skalního útvaru je na stupňovitém základu umístěna nádrž kašny ve tvaru šesticípé růžice, z níž kamenní delfíni tryskají vodu.

Prostory pod kašnou Parnas

Vodu do kašny přiváděla západní štola z vodojemu na Petrově. Procházela Starobrněnskou ulicí přes ulici Peroutkovou kolem sousoší Nejsvětější Trojice mírným spádem pod dno kašny. Jižní štola byla odpadní a odváděla vodu z kašny ve směru k Redutě, kde se později napojovala na městskou kanalizační stoku. Přímo pod osou kašny se obě chodby kříží a tvoří malý prostor, kde jsou v současné době vedeny přípoje fontán. Přívodní zděný kanál byl až do roku 2002 zasypán. Tehdy byl prováděn průzkum podzemí Zelného trhu a dochovaná část bývalé vodovodní štoly byla opět vyčištěna. Končí však bohužel pouze v úrovni sousoší Nejsvětější Trojice, neboť její další část byla zničena do té míry, že ji nebylo možné obnovit. Chodby a prostory pod kašnou jsou v poměrně dobrém stavu, pouze bláto a nečistoty komplikují odtok vody do odpadní chodby. Ta je pak, zvláště v letních měsících, rejdištěm stovek a tisíců hlodavců, kteří v jejích prostorách nacházejí množství potravy v podobě odpadků od místních zelinářů.

ZDROJ:www.brno.cz