Spalte to jinde!

Až v poslední lednový den letošního roku vydalo Ministerstvo životního prostředí (MŽP) nesouhlasné stanovisko k záměru Modernizace spalovny průmyslových odpadů, provozovna Pardubice.

Málokdy a málokde se lidé bouřili proti stavebnímu záměru tak silně a vytrvale jako na Pardubicku. Autor posudku EIA - vliv provedení záměru na životní prostředí, kterým je Ing. Josef Tomášek, CSc. uvádí, že do svého hodnocení zahrnul 2957 vyjádření občanských sdružení a veřejnosti. Shodují se ve svém nesouhlasu také s pardubickými radními a krajskými zastupiteli. Proběhla tři veřejná projednávání vlivu stavby na veřejné prostředí, naposledy v Senátu Parlamentu ČR. Petici proti spalovně podepsalo už na 50 tisíc lidí.

Nebezpečný odpad na Pardubicku přesto existuje a je třeba s ním >>něco<< udělat. Spaloven, kde je možné ho likvidovat, je v ČR pět, z toho část jich stojí v místech, která jsou z hlediska životního prostředí zatížená víc, než je Pardubicko. Nebezpečné odpady se sem vozí mj. z těch lokalit, kde se výstavbě vlastního zařízení dokázali vyhnout. Průměrná dopravní vzdálenost do těchto spaloven z Pardubic činí 189 kilometrů.

NOVÁ STARÁ STAVBA

Spalovna průmyslového odpadu v areálu podniku Synthesia, a. s. Pardubice - Semtín byla součástí biologické čistírny odpadních vod v této chemičce. Do provozu byla uvedena v roce 1995 a činnost ukončila počátkem roku 2004, protože nesplňovala emisní limity a majitel se do modernizace za stovky milionů korun nepustil. V roce 2006 koupila toto zařízení společnost AVE CZ (dceřiná společnost koncernu Energie AG Oberösterreich) a zpracovala záměr obnovit provoz této spalovny při zachování původního hodinového výkonu rekonstrukcí a dostavbou tak, aby plnila dnešní legislativní požadavky. V roce 2007 začalo projednávání vlivu této stavby na životní prostředí. Z původní představy o kapacitě 20 tisíc tun odpadů ročně společnost ustoupila na 15 800 tun ročně. Vyprodukované teplo by se využívalo v podniku Synthesia.

>>Spalovna nebude vypouštět žádné nadlimitní škodlivé látky a dioxiny do ovzduší. Bude vybavena nejnovějšími technologiemi a dokonalé měření všech škodlivin je součástí spalovacího komplexu,<< argumentuje ředitel marketingu AVE CZ Jaroslav Nálevka.

Podle investora, jehož mateřská společnost v Rakousku provozuje dvě velké spalovny komunálního a průmyslového odpadu (po 300 000 tunách ročně), není kapacita pardubické spalovny vůbec enormní. Další podobné spalovny v ČR mají průměrnou kapacitu 12 tisíc tun, maximálně do 20 tisíc tun ročně.

V EU je v provozu víc než 400 spaloven komunálního odpadu a několik desítek spaloven průmyslového odpadu.

ŠKODÍ MÁLO, ALE TO NESTAČÍ

Posudek EIA je veřejně přístupný. Prokousat se desítkami stránek není ale na rychlé čtení. Autor dokládá, že při snížení kapacity spalovny na 12 tisíc tun průmyslových odpadů ročně by vlivy na životní prostředí a zdraví občanů nebyly významné, a to po všech stránkách.

Některé obavy občanů, například z vysokého dopravního zatížení nebo z dovozu nebezpečných odpadů ze zahraničí posudek zcela vyvrátil. Proč tedy MŽP vydalo nesouhlasné stanovisko (až v hodině dvanácté ve smyslu správních lhůt) a proč nebylo do poslední chvíle zřejmé, jaké stanovisko vydá?

Lze říci, že nesouhlas občanů a místních úřadů sehrál tentokrát opravdu významnou roli. Zejména stanovisko Pardubického kraje, téhož, který přitom ve svém Plánu odpadového hospodářství spalovnu nevylučuje.

Výstavbu spalovny odmítly nejen Pardubice, ale například i Chrudim či Hradec Králové. Obávají se rizik z dalšího zatížení životního prostředí, již tak znečišťovaného chemickým průmyslem i dopravou.

Ministerstvo životního prostředí zvažovalo všechny aspekty dlouho a se záměrem společnosti AVE ČR nesouhlasí. >>Přesto upozorňujeme na nezbytnost řešení nakládání s nebezpečnými odpady v regionu,<< řekl v té souvislosti náměstek ministra životního prostředí Karel Bláha.

BUDE SE POKRAČOVAT?

Vedení regionálních samospráv zastává jednoznačný názor - jejich region takovou spalovnu nepotřebuje a že ji tedy není třeba obnovovat. Jinou lokalitu pro spalovnu, která by byla dál od obytné zástavby, firma AVE CZ nenavrhla. To by šlo totiž o zcela novou stavbu, zatímco současný záměr předpokládá přestavbu stávající spalovny. Stejně tak snížení kapacity na 12 tisíc tun ročně, a to úpravou provozních hodin, není záměrem firmy, ale zatím jen návrhem zpracovatele posudku EIA. Zařízení by však bylo i v takovém případě schopné spalovat větší množství odpadů, k čemuž by v budoucnu mohlo také dojít.

Ministerstvo životního prostředí se odvolává na to, že množství skutečně produkovaných nebezpečných odpadů v regionu je pohyblivé, různé zdroje uvádějí různé objemy. Nelze tedy doložit, že bude kapacita spalovny průmyslovým odpadem naplněna.

Pokud jde o staré ekologické zátěže, což je v podniku Synthesia i jinde na Pardubicku problém budoucnosti, v současné době se nedá prokázat, kolik nebezpečných odpadů a kdy bude muset být likvidováno a kdo to bude dělat. Na druhé straně jsou tato data podnikatelským rizikem investora: Dovoz odpadů ze zahraničí je v ČR striktně zakázán a k provozu zařízení mohou příslušné orgány odejmout tzv. integrované povolení, pokud nebude provozovatel dodržovat všechny limity a omezení související s ochranou životního prostředí.

Vydáním stanoviska MŽP proto kauza pardubické spalovny pravděpodobně nekončí. Výsledek řízení EIA lze napadnout i soudně a je ho tedy možné zpětně měnit. Odvolá se zřejmě firma AVE ČR, ale možná i někteří odpůrci spalovny, kteří chtějí celý projekt odmítnout jednou provždy.

AUTOR: MILENA GEUSSOVÁ