Kalouskův poker? Hazard století

Když se Hospodářské noviny nedávno ptaly Miroslava Kalouska, proč nezveřejní maximální cenu, kterou je stát ochoten zaplatit vítězi tendru na likvidaci ekologických škod, prohlásil: "Ekologická zakázka je poker. Já licituji o to, aby stát ušetřil." Poslední dění ve vládě kolem ekozakázky jen potvrzuje, že náš ministr financí rád hraje zamlžené, riskantní hry - za státní peníze. A pokud ho tentokrát někdo nezastaví, nejenže státu nic neušetří, ale naopak mu pustí žilou.

Už sám fakt, že vláda projednává největší tendr v dějinách země v utajení, nabádá k nejvyšší ostražitosti. Především rychlé zveřejnění analýzy, na kolik přijde vyčištění zamořené půdy a lagun, by přispělo k projasněnosti tendru. Stát by přiznal barvu, jakou maximální cenu je ochoten zaplatit. Skutečnost, že tyto údaje ministři píší na šifrovacích strojích, jsou varováním, že část vlády možná hodlá soutěž zmanipulovat a že iniciativu přebírají finanční hráči a jejich lobbisté.

Tak kdo bude křovím, pánové?

Jak poznáme, že politici chystají podraz? Podle toho, že se jinak racionální muži začnou chovat nelogicky. Kalousek tvrdí, že kdyby limit zveřejnil, nic nebude nutit účastníky tendru, aby šli pod něj. Jenže pokud bychom měli soutěž, v níž zápasí skuteční konkurenti, není stanovení stropu na škodu. Firmy by dále tápaly ve tmě a musely by licitovat směrem dolů. A žádná by si nedovolila přijít s částkou ve výši limitu.

Jenže vláda hodlá zveřejnit analýzu skutečných nákladů na likvidaci škod v krátkém mezidobí po otevření obálek - a před rozhodnutím o vítězi. To ale jen nahrává tomu, aby se soutěžící firmy dohodly mezi sebou, kdo podá nejlepší nabídku a kdo bude dělat křoví. Vláda pak zveřejní svůj odhad pohybující se těsně nad vítěznou nabídkou. A všichni budou okouzleni, jak tendr dopadl ke všeobecné spokojenosti.

Podobná kartelová spiknutí se běžně odehrávají například u státních zakázek na stavbu koridorů nebo dálnic, kde se oligopol největších stavebních firem předem domluví, kdo bude vítězem. Ten pak obratem zaměstná poražené coby subdodavatele. O stovkách miliard, jež na tom tratí stát, si pak můžeme přečíst ve zprávách Nejvyššího kontrolního úřadu.

Co ale mluví pro velké spiknutí v ekotendru? Například skutečnost, že ministerstvo financí dvakrát vyloučilo konsorcium vedené Kellnerovou společností PPF. Zřejmě nechtěla hned zapadnout do rodících se dohod dalších tří uchazečů, jimž vévodí společnost Environmental Services, patřící finanční skupině J&T. A jestli nyní Kalousek tvrdí, že pokud antimonopolní úřad vrátí Kellnerovu skupinu do hry, už ji vyřazovat nehodlá, tak to může být signálem, že bratrstvo přijímá PPF do komplotu.

A teď vzhůru na Nečase

Existuje ještě vůbec šance, že by vláda pochybný tendr zrušila? Jako poradce k premiérovi nastoupil mladý ekonom Jan Pavel, který zpracoval analýzu, podle níž je ekologická zakázka v rozporu s ekonomickou logikou. Varuje, že v tak obrovském tendru může soutěžit jenom málo silných hráčů, což jej nutně prodraží. A to Pavel ještě nepočítal s variantou, že se hráči dohodnou mezi sebou. Z analýzy však hlavně vyplývá, že dosavadní systém dílčích zakázek byl efektivní. Téměř vždy byla vysoutěžená cena přinejmenším o třetinu nižší než cena předpokládaná.

Vyzbrojen těmito argumenty premiér stupňuje tlak na zrušení hazardérského tendru. Buď to dělá jen proto, aby byla ODS přizvána k hostině. Nebo to myslí vážně. Jestliže by však chtěl Kalouska porazit, musel by se vzepřít zájmům největších finančních skupin v zemi. K tomu se v minulosti odhodlal jediný premiér. Jmenoval se Vladimír Špidla. Víme, jak dopadl.

AUTOR: Jiří Leschtina
AUTOR-WEB: www.ihned.cz