Proč dnes nic nevydrží aneb co je to kurvítko

Znáte to. Koupíte si skvělý, ještě lepší, inovovaný produkt (pětkrát předražený, což není napsáno ani petitem na spodní straně krabice), a bác ho, těsně po ukončení záruční lhůty či ihned druhý den po sežrání účtenky psem se věc rozsype.

Zatímco v minulosti měla řada výrobků slušnou trvanlivost, dneska je tomu všelijak.

Je nade vší pochybnost, že každý výrobek obsahuje takzvané "kurvítko" (za tento zcela výstižný výraz bych rád poděkoval Neviditelnému psu Ondřeje Neffa), tedy skrytou, často i neviditelnou součástku, která si hlídá, zda máte účtenku nebo nevypršela záruční doba. A pak spustí.

Pokud by šlo jen o poťouchlost výrobců, mohlo by se s tím něco dělat, třeba šmejdy nekupovat. Jenže dnes je přítomnost kurvítka často vyžadována i legislativně. V poslední době se nemohu zbavit dojmu, že se snad ani jiné předpisy nevydávají. Mám pár skvělých příkladů. Považuji to za vrcholný úspěch lobbingu, kam se hrabou daňové výjimky.

Teploměry, které neměří

Zatímco prvorepublikový rtuťový teploměr měří stále stejně přesně, dva nové, zdravotně "nezávadné" kousky naplněné slitinou, sice stříbrnou, jakýchsi tekutých kovů nevydržely ani jeden den. Jelikož jsem tušil, že kurvítko může fungovat téměř ihned (účtenku za drobnosti si neberu), koupil jsem rovnou dva kusy. První kus se nedal sklepat, čímž sice dokonale splnil funkci trvanlivého přístroje uchovávajícího maximální dosaženou teplotu na věky věkův, ale proto jsem si ho nekoupil. Letěl do koše. Ten druhý se ihned po vyndání z futrálku nebezpečně rozpadl a bezpečný kov se vylil na podlahu. Na rozdíl od rtuti, která je nesmáčivá a dá se zamést obyčejným smetákem nebo nabrat kusem kancelářského papíru, tahle stříbrná věc se chovala jako ufon z Marsu. Nechávala po sobě černou šmouhu. Zlatá rýsovací tuš, ta šla vždycky seškrábat žiletkou, tohle odolávalo i kyselině. Jo, žiletky, ty už taky najdete jen v truhle po dědečkovi, a ne v obchodě. Příště si teploměr odnesu pod kabát em z nemocnice, snad mě přitom nechytí.

Jinou veselou legislativní inovací jsou kompaktní zářivky plněné rtutí. Mně sice tahle věc nesmí přes práh, neboť s růstem počtu součástek integrovaného předřadníku nepochybně kvadraticky roste počet zabudovaných kurvítek a exponenciálně klesá spolehlivost. Ale přece jen mě zarazilo, když obyčejná svíčka vydávala více světla něž "plnohodnotná náhrada 60W žárovky". To jsem koukal, vlastně nekoukal, protože na chodbě bez oken nebylo nic vidět. Ještěže mám plný sklep těch zlých tepelných koulí plněných prázdnotou.

Poločas rozpadu mobilů

Ovšem kapitolou samy pro sebe jsou mobilní telefony. Pamatuji se, že ty první kusy sloužily k telefonování a vydržely docela dlouho. Dneska, obdobně jako jiná spotřební elektronika, se vyznačují poločasem rozpadu, který zdatně šlape na paty obohacenému uranu v nadkritickém množství. Ostatně můj starý gramofon by vydržel dodnes, kdyby jeho dřevěnou bednu nesežral chráněný červotoč.

Navíc se ta moderní hejblata nedají spravit, jelikož se musí používat bezolovnatá pájka, která má poněkud vyšší bod tání, takže elektroniku spíše upečete, než opravíte. Konečně chápu, proč lékařské přístroje mají výjimku a olovnatá pájka tam nevadí. Rapidní nárůst statistik úmrtnosti by mohl řadu lidí znepokojit.

Bez těch předpisů by spotřební věci vydržely asi tak desetkrát déle. Pravda, byl by to šok pro HDP, ale desetina odpadů a pokles potřeby primárních surovin mně přijde jako lepší ochrana životního prostředí než ušetření pěti procent z desetinásobku. Není tedy na čase kurvítka z legislativy vyloučit?

AUTOR: Lubomír Lízal

člen rady ČNB
Věnuje se ekonomii transformace, aplikované mikroekonomii, strukturám trhů a správě a řízení podniků. Nově je členem bankovní rady ČNB, působí na CERGE-EI. Byl členem Národní ekonomické rady vlády.