Češi zaplatí miliardy kvůli změnám klimatu

Ministerstvo odhaduje český příspěvek do pěti miliard ročně. Ekologové tipují dvojnásobek.

V regionu Magadi na jihu Keni uhynulo následkem extrémních such v posledních deseti letech přes sedmdesát procent dobytka. Ten je přitom hlavním zdrojem obživy pro místní Masaje. Změna klimatu však není jen problémem subsaharské Afriky. Podle ekologů by se například v příštích desetiletích mohly důležité asijské toky Ganga či Indus stát kvůli tání a zmenšování himálajských ledovců pouze sezonními řekami. Na jejich vláze jsou přitom závislé stamiliony lidí.

Proto se bude Česká republika společně s ostatními vyspělými státy světa podílet na pomoci nejpostiženějším zemím vypořádat se se změnami klimatu. Na víkendovém summitu OSN ke změnám podnebí v jihoafrickém Durbanu se totiž Česko a další státy zavázaly zřídit fond, z kterého by se financovaly projekty pomáhající nejvíce postiženým regionům. Do roku 2020 do něj chtějí nastřádat sto miliard dolarů. "Státy jako Keňa, vzhledem k velmi malé produkci skleníkových plynů, nesou za klimatické změny minimální zodpovědnost. Následky však pociťují mnohem více než obyvatelé Evropy," vysvětluje důvod vzniku fondu Petr Patočka z analytického centra Glopolis, které se na propočtu podílelo.

Odhady se radikálně liší

Češi by podle propočtu tuzemských rozvojových a ekologických organizací měli v příštích letech přispívat do fondu částkou až deset miliard korun ročně. Ministerstvo životního prostředí však toto číslo považuje za přehnané. "Při předběžné kalkulaci vycházel pro ČR nejvyšší možný scénář na pět miliard korun. Nelze ovšem nyní objektivně říci, zda se závazek ČR bude pohybovat v řádech stovek milionů, či může dosáhnout až jednotek miliard korun," uvedla mluvčí ministerstva životního prostředí Michaela Jendeková.

Propočty jsou totiž zatím spíše kvalifikovanými odhady, protože se zatím státy nedohodly na metodice výpočtu poplatku. Každopádně by jeho výše měla vycházet z množství produkovaných emisí dané země, ale také odrážet její bohatství. Zohlednit by se mohl hrubý domácí produkt vyspělého státu či počet lidí, kteří si ročně vydělají více než deset tisíc dolarů.

Češi tak budou platit i za svou budovatelskou minulost. Velkou část druhé poloviny minulého století totiž produkovali hodně skleníkových plynů, což bude pravděpodobně jedním z dalších kritérií finančních odvodů. Stát se však bude snažit svůj příspěvek snížit s odkazem na výrazné snížení emisí na začátku devadesátých let. Ve hře je také zapojení soukromého sektoru, který by státnímu závazku mohl ulehčit - konkrétní podmínky však zatím nejsou známy.

Vznikne nová smlouva

Společný postup zemí při snižování emisí v budoucnu upraví nová mezinárodní smlouva, na jejímž vzniku se státy na summitu dohodly. Do diskusí o její podobě se zapojili i významní znečišťovatelé USA a Čína, kteří dosud stáli při snahách snížit emise stranou. Prozatím se státy domluvily na prodloužení Kjótského protokolu, který doposud snižování emisí upravoval.

Důkazem vrtkavosti mezinárodních smluv je ovšem reakce Kanady, která se Kjótského protokolu zřekla. Vyhne se tak sankcím za překročení povoleného množství emisí v hodnotě přes třináct miliard dolarů.

Peníze pro Afriku
Je třeba obměnit plodiny za druhy, které obstojí v nových klimatických podmínkách.

Vzniknou pobřežní mokřady a přímořské mangrovníkové lesy, které ochrání pole u pobřeží před zasolením.

Postaví se desetitisíce kilometrů hrází na mořských březích.

Místní komunity se musí naučit udržovat mokřady, které zajistí dostatek nezávadné pitné vody a ochrání oblast před povodněmi.

Zdravotnictví je nutné připravit na velké kalamity nemocí, jako je malárie nebo horečka dengue.

AUTOR: Miroslav Kynčl
AUTOR-WEB: www.ihned.cz