Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Jaderná energetika: Renesance nebo resuscitace?

27.11.2009  |  zdroj: HN  |  121× přečteno      vytisknout článek

Zdá se, že nadšení pro jadernou energii opět roste. Po více než dvaceti letech stagnace, nenaplněných očekávání a občas i důkladných rozčarování předvídají osobnosti jaderného průmyslu její návrat na výsluní.

Stalo se módou mluvit o renesanci jaderné energetiky, což zahrnuje také očekávané zdvojnásobení či dokonce ztrojnásobení současného instalovaného výkonu jaderných bloků do roku 2050, rozšíření jaderných elektráren do nových zemí zejména Středního Východu a jihovýchodní Asie, komerční využití reaktorů nové generace a nových technologií pro přepracování vyhořelého jaderného paliva.

Oživení zájmu o jadernou energii pramení z potřeby nalézt alternativy k drahé ropě a zemnímu plynu právě tak jako z představy jaderné energie jako snadno použitelného nástroje pro rychlé a dramatické snížení emisí CO2. Energetická bezpečnost a ochrana klimatu, to jsou dva hlavní body konstantně zmiňované jako neotřesitelné argumenty pro další využívání jaderné energie. Jenže masivní rozvoj jaderné energetiky není předem danou záležitostí. Již tradiční úzká místa trápící toto průmyslové odvětví - investiční náklady, bezpečnost, nakládání s odpady a vyhořelým palivem a možnost vojenského zneužití - stále omezují jeho všeobecné rozšíření. Pragmatický přístup k jaderné energetice by měl vycházet nikoli z nadějí a očekávání, ale z poctivých odpovědí na stále otevřené otázky.

Situace v roce 2008 a 2009

Rok 2008 byl pro jadernou energetiku poněkud paradoxní. Odhady dalšího růstu odvětví opět narostly, nicméně poprvé od roku 1955 nebyla k síti připojena žádná nová jaderná elektrárna. Byla zahájena výstavba deseti nových jaderných bloků v Číně, v Rusku a v Jižní Koreji, což představuje nejvyšší počet od roku 1985. V roce 2008 jádro dodalo do sítě 2 598 TWh, zhruba 14 % světové spotřeby elektrické energie. Došlo tedy k dalšímu poklesu podílu jaderné elektřiny na světové spotřebě. Koncem července 2009 bylo ve 30 zemích (plus na Tchaj-wanu) v provozu 436 energetických reaktorů s výkonem 370 GWe. Ve výstavbě je dalších 52 energetických reaktorů.

V roce 2009 byla zahájena výstavba 5 reaktorů v Číně a jednoho v Rusku. Indie po mnoha letech úspěšně završila vyjednávání Zárukové dohody s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE), což umožnilo Skupině jaderných dodavatelů uvolnit restrikce v obchodování s jadernými položkami. To následně dovolí Indii urychlit plánovaný velkorysý rozvoj jaderné energetiky. Rusko oznámilo záměr mít v roce 2020 nejméně 52, optimálně 59 GW instalovaného výkonu v jaderných elektrárnách, proti současnému stavu jde o ambiciózní navýšení o 30 až 37 GW, což představuje spuštění nejméně 25 nových bloků.

Bílá kniha vydaná ve Velké Británii zdůrazňuje význam udržení jaderných elektráren jako nízkoemisního zdroje v energetickém mixu pro dosažení cílů v oblasti ochrany klimatu a zároveň pro zajištění energetické bezpečnosti země a rozumných cen elektřiny pro obyvatele. Některé evropské energetické koncerny již deklarovaly zájem postavit a provozovat ve Velké Británii nové bloky.

Itálie pracuje na obnovení právního rámce a celé infrastruktury potřebné pro návrat k mírovému jadernému programu, který opustila v osmdesátých letech minulého století, kdy bylo postupně odstaveno všech šest provozovaných bloků. Zákon rušící moratorium na výstavbu nových jaderných elektráren, které v Itálii platilo od roku 1987, schválil italský parlament v listopadu 2008 a záhy poté byla uzavřena dohoda o spolupráci při výstavbě nových bloků mezi vládami Itálie a Francie. Výsledkem by mělo být připojení čtyř jaderných bloků k síti do roku 2020.

V Rumunsku došlo k dohodě a podpisu partnerských smluv o financování výstavby bloků Cernavoda 3 a 4. V Bulharsku podobné dohody upravují financování pro obnovení výstavby bloků Belene 1 a 2. Ve Finsku společnost Teollisuuden Voima Oyj požádala vládu o souhlas s výstavbou bloku Olkiluoto 4, další dvě žádosti o souhlas s výstavbou nových bloků připravují jiné elektrárenské společnosti. Ve Švýcarsku společnosti Atel, Axpo a BKW FMB Energy podaly žádosti o povolení výstavby nových bloků v Niederamtu, Beznau a Gösgenu. Na Slovensku ukončila společnost Slovenské elektrárne sérii výběrových řízení dodavatelů pro dostavbu bloků Mochovce 3 a 4.

Ve Spojených státech obdržel státní dozor nad jadernou bezpečností (US NRC) dosud 26 žádostí o tzv. sdružené povolení k výstavbě nových bloků. Vydáním sdruženého povolení je zároveň povolován i provoz dokončeného bloku. Toto zjednodušení licenčního procesu má podle názoru vlády USA a Kongresu vést ke snížení rizika zmaření či prodražení investice v důsledku změny názoru politiků na jadernou energetiku či neopodstatněných změn v požadavcích dozoru v průběhu výstavby. Vláda USA od tohoto kroku očekává zvýšení zájmu finančních institucí vkládat prostředky do projektů jaderných elektráren. Dalším stimulačním opatřením zavedeným v USA již za Bushovy administrativy energetickým zákonem z roku 2005 je možnost státní záruky za půjčky na výstavbu nových bloků. Ministerstvo energetiky USA již obdrželo 19 žádostí o záruky v celkové výši 122 miliard USD, což řádově překračuje původně ze strany vlády uvažovanou částku 18,5 miliardy USD.

V ČR počítá návrh Státní energetické koncepce s postupným navýšením podílu jaderné energetiky na výrobě elektřiny ze současných 32 % na cca 50 % v roce 2050. Naplánována je výstavba bloků Temelín 3, 4. Bloky by měly být připojeny k síti okolo roku 2020, momentálně probíhá hodnocení vlivu projektu na životní prostředí a bylo vyhlášeno výběrové řízení na dodavatele technologie. Uvažuje se výstavbě bloku Dukovany 5, výhledově i o výstavbě v dalších možných lokalitách.

Zájem o zahájení mírového jaderného programu v zemích, které dosud jaderné elektrárny neprovozují, je vysoký. Za poslední dva roky registruje MAAE 55 členských států, které prostřednictvím žádostí o technickou spolupráci projevily jasně formulovaný, tu pouze načrtnutý, úmysl uvést jaderné bloky dříve či později do svého energetického mixu.

Prognózy dalšího vývoje

MAAE každoročně aktualizuje odhady dalšího vývoje jaderné energetiky. V roce 2008 MAAE své odhady navýšila, takže momentálně její spodní odhad instalované kapacity v jádře dosahuje 473 GW v roce 2030. Horní odhad pak 748 GW.

Mezinárodní energetická agentura (IEA) ve svém referenčním scénáři vývoje energetiky OECD rovněž zvýšila svůj odhad instalované kapacity v jádře v roce 2030 a to o 5 %. Přes toto zvýšení odhad IEA nedosahuje dolní hranice odhadu MAAE.

Jaderná agentura OECD (NEA) publikovala v roce 2008 rozsáhlou analýzu situace a výhledů jaderného sektoru ekonomiky s názvem Nuclear Energy Outlook. I zde jsou obsaženy odhady instalované kapacity v jádře až do roku 2050. Pro rok 2030 se odhad pohybuje v rozmezí 404 až 625 GW, mírně pod odhady MAAE. Pro rok 2050 je pak odhadované rozmezí 580 až 1 400 GW.

Úřad pro informace v energetice (US Energy Information Administration) rovněž v roce 2008 aktualizoval a zvýšil svůj odhad instalované kapacity v jádře v roce 2030 na 498 GW, tedy o něco výše než dolní mez odhadu MAAE.

Bude jaderná energetika konkurenceschopná?

Tato oblast je předmětem velkého zájmu. Rozhoduje totiž v rozhodující míře o přitažlivosti projektů nových jaderných bloků pro investory. Jaderné elektrárny jsou charakteristické vysokými investičními náklady. Palivová složka měrných výrobních nákladů je proti tomu v jaderných elektrárnách velmi nízká a navíc cena přírodního uranu v ní činí méně než 50 %.

Do roku 2006 se odhady potřebných investičních nákladů (overnight cost) na jednotku instalovaného výkonu pohybovaly mezi 1 200 a 2 150 USD/kW. V poslední době se rozpětí pohybuje mezi 1 500 a 6 000 USD/kW, došlo tedy k nárůstu dolních i horních odhadů, v některých studiích pro USA a Evropu i velmi významnému, rozpětí se rovněž zvýšilo.

Rozdíly mohou být způsobeny konkrétními podmínkami ve vybrané lokalitě. Země od země se liší cena práce i surovin a komponent, míra využití domácí pracovní síly a domácí výroby komponent může mít na náklady velmi významný vliv. Státní podpora, dotace a finanční záruky se rovněž velmi různí. Stejně tak se mohou lišit požadavky státního dozoru nad jadernou bezpečností a jejich předvídatelnost.

Na odhady nákladů má vliv rovněž smluvní zajištění výstavby. Dodávka na klíč je obecně dražší, dodavatel si většinou započte svá rizika do nákladů. Vliv mají i směnné kurzy, očekávaná inflace a jejich různé promítnutí do ceny komponent.

Náklady se liší i v závislosti na zvolené technologii jaderného reaktoru. Již ověřené projekty mohou stát méně než projekt, který je první svého druhu. Jedním z důležitých faktorů je i napětí na komoditních trzích a prudký nárůst cen oceli, cementu, energie a dalších vstupů.

Celkově lze konstatovat, že z ekonomického hlediska je výroba ve fosilních a jaderných elektrárnách srovnatelná. Výstavba paroplynových elektráren představuje značná rizika z hlediska závislosti na dovozu plynu s takřka jistým nárůstem jeho ceny, který se výrazným způsobem promítne do budoucích výrobních nákladů. Pro uhelné elektrárny jsou při používání domácích zdrojů paliva rizika zejména v nejasné koncepci omezování emisí skleníkových plynů. V případě jaderných elektráren jsou rizika dána především dlouhodobou nejistotou v politické podpoře a postojích veřejnosti, zejména ve vazbě na dlouhou dobu výstavby a ekonomickou návratnost.

Závěrem

Renesance jaderné energetiky se jistě nenastane přes noc. Nové projekty čelí řadě obtížných překážek. Častěji, než by se investorům líbilo, dochází k prodlužování předpokládané doby výstavby a k navyšování původních rozpočtů. Jejich rozhodování ovlivňují i dlouhé a těžko předvídatelné povolovací procedury, které se dost často v jednotlivých zemích liší. Nejužším místem však je a ještě dlouhou dobu bude rostoucí nedostatek kvalifikovaných a motivovaných specialistů, kteří budou schopni na patřičné úrovni zajistit bezpečnost jaderných bloků ve všech etapách jejich životního cyklu. A to je závazek přinejmenším na sto let. Je třeba, aby si to uvědomovali všichni, kteří o budoucnosti jaderné energetiky a její případné renesanci rozhodují.

AUTORKA: Dana Drábová
Autorka je předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist