Zemědělce čekají energetické časy

Naše krajina v posledních letech během léta nápadně žloutne. Ať chceme, nebo ne, pěstování obnovitelné energie na poli je cool, se všemi klady a zápory.

Myšlenka to vlastně není vůbec špatná. Celá naše planeta krouží kolem žhnoucí hvězdy, která vyvrhuje ohromující záplavu energie, tak proč se na ní tak trochu nepřiživit? Stačí se jenom v příhodném okamžiku zmocnit rostlinné biomasy nabité slunečním zářením a důvtipně ji zužitkovat. Dnes už je k dispozici celá řada více či méně propracovaných technologií, které zpracovávají rozličné formy biomasy celé řady rostlin, od maličkých, ale přesto zdatných řas přes jednoleté i vytrvalé byliny až po závratně rychle rostoucí dřeviny.

Prvotní nadšení pro energetické plodiny odstartovalo jejich velkorysé šíření všude po světě. S komerčním úspěchem se záhy dostavila environmentální kocovina, protože zelenou energii odjakživa doprovází celá řada rizik.

Je jasné, že energetické plodiny, po nichž se chce, aby byly nenáročné, odolné a hlavně extrémně rychle rostly, asi nebudou k okolnímu prostředí nejpřívětivější. Ve skutečnosti jde často o nejtvrdší invazní rostliny, které není snadné udržet na řetězu. Veliké plochy několika málo druhů energetických rostlin plus infrastruktura nutná k jejich obhospodařování nevylepší pestrost krajiny a místní přírody.

Situace kolem energie z polí se ale neustále vyvíjí a prakticky každý den se objevují nové nápady, které si berou poučení z minulých průšvihů. Například, nedávná panika kolem ohrožení zásob jídla v důsledku pěstování či zpracování biomasy jasně předvedla, že není příliš politicky prozíravé vyrábět energii z potravin, i když vlastně o nic vážného nešlo.

Molekulární laboratoře intenzivně pracují na nových genetických modifikacích, které v nejbližší době poskytnou nové typy rostlin, zaručující nižší spotřebu vody, nižší náklady a přitom vyšší výnosy energie. Zvolna se začíná mluvit o čtvrté generaci biopaliv, která by měla přinést doposud nevyužité chemické procesy a geneticky upravené rostliny. Není to nic exotického, mezi nadějné uhlovodíkové nebo též petrolejové rostliny patří i pryšec skočcový (Euphorbia lathyris), populární i u nás díky pověře, že odpuzuje krtky a hryzce.

Bylo vždy velmi bláhové si myslet, že by energoplodiny mohly plně uspokojit veškeré energetické nároky planety. Nejspíš se nikdy nestaneme civilizací fungující výhradně na rostlinách, přesto se ale přinejmenším v blízké budoucnosti bude energie z polí a plantáží hřát na výsluní ekonomického zájmu.

AUTOR: Stanislav Mihulka
biolog, Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity