Projekt spolupráce ekologů a automobilky Peugeot

Oč jde?

Projekt Uhlíkový rezervoár běží už 10. rokem. Jeho posláním je zalesnit, přesněji řečeno obnovit, deštný prales v Amazonii. Vysazují se zde původní stromy na místech, kde došlo k vypálení či vykácení deštného pralesa. Do dnešního dne bylo zalesněno více než 2000 hektarů.

Amazonský tropický deštný prales, který je také nazýván zelenými plícemi Země, pokrývá téměř celou oblast Amazonie. Je jedním z nejvýznamnějších a zároveň největších kyslíkových zdrojů naší planety. Současná situace deštných pralesů je ovšem více než zarážející. Za posledních třicet let bylo vykáceno téměř 17 % celkové plochy pralesa.

Zásadní vliv na odlesňování v Amazonii má těžba dřeva, ale i prudký nárůst populace v Brazílii, a s tím spojený růst životní úrovně. Lesy jsou vypalovány a káceny nejen pro dřevo, ale i pro nové pastviny pro dobytek. V Amazonii však nehovoříme pouze o stromech. Tuto nespoutanou divočinu obývá obrovský počet živých tvorů, kteří jsou také ohroženi. Žije zde velké množství druhů ryb, více než tisíc druhů ptáků, několik desítek druhů opic a značné množství rostlin.

První krok

Projekt začal tím, že se vytvořila na zvoleném místě "rezervace", k níž se přistavěly cesty, kanalizace a budovy. Uvnitř pralesa tak vznikla unikátní lesní školka. Následovalo přizvání řady odborníků. Tak mohla začít náročná produkce sazenic. Asi největším úkolem bylo využití původních druhů rostlin. Ty se vyvíjely uvnitř stinného a vlhkého pralesa. Teď však měly být vysázeny na místech otevřených s přímým dopadem Slunce. To znamenalo nemalý problém.

Chtělo to nápad

V počátcích se vše nedařilo podle představ odborníků. Celé území bylo zarostlou pastvinou, která se měla proměnit v les. Porosty travin vědci zkoušeli likvidovat přirozenými způsoby. Používaly se například krycí rostliny nebo se pro zamezení růstu travin pokrývala půda stovkami tun dřevěných pilin. Všechno však bylo marné. Pak přišel obrat. Stačil k tomu jednoduchý nápad. Na pastviny byl znovu přivezen dobytek. Ten byl pomocí elektrických ohrad směřován vždy na území, která byla třeba vyčistit. Bujné traviny se tak daly na ústup.

Jaké rostliny byly použity?

Aby mohli organizátoři projektu splnit, co slíbili, museli nejdříve zajistit vhodné rostliny, které splní daný záměr. K vysázení se musely použít původní stromy tak, aby se následně rozšířila nejenom flóra, ale i fauna pralesa. V rámci projektu bylo vysázeno více než 50 původních druhů rostlin, například: Lapačo (Tabebuia), Jatobá - brazilská třešeň (Hymenea courbaril), Taxon Inga edulis (zmrzlinová fazole), Simarouba lékařská (Simarouba amara), Mahagon, druh Swietenia macrophylla, Chorisia speciosa, Kaučukovník (Hevea brasiliensis) atd.

Výsledek stojí za to

Po deseti letech projektu spotřebovaly vysázené rostliny 51 000 tun CO2, zachycují 2mil. tun uhlíku nebo 7,32 mil. tun CO2 ročně. Plyn CO2 se podílí na tvorbě skleníkového efektu. Právě jeho eliminace patří k hlavním úkolům Uhlíkového rezervoáru.

Díky tomuto projektu můžeme vidět příkladnou spolupráci dvou stran, do té doby s naprosto odlišnými názory - automobilky a ekologů. Automobily Peugeot dnes patří díky neustálým inovacím, úsporné výrobě i důslednému snižování emisí k předním výrobcům ekologicky šetrných vozů. Peugeot vloni v Budapešti prezentoval ekologické projekty vedoucí ke snižování spotřeby a emisí motorových vozidel. Od roku 2011 plánuje automobilka masovou hybridizaci modelových řad, které umožní snížení spotřeby a emisí až o 15 %.

"Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání." Hans Christian Andersen

"Příroda je vychytralá síla, která pomocí několika rafinovaně umístěných oblastí dokáže pro svůj záměr zachování rodu získat i toho, kdo o zachování rodu vůbec neuvažoval." Jiří Suchý

ZDROJ: www.inovace.cz