Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Proč musel zemřít inženýr Diesel

30.05.2010  |  zdroj: Víkend  |  200× přečteno      vytisknout článek

dieselCo je to diesel, ví snad každý - bez naftového pohonu si současný svět ani nejde představit. Život muže, po kterém se jeden z nejrozšířenějších typů motorů jmenuje, ale dodnes zahaluje nejedno tajemství.

Největším z nich je jeho záhadné zmizení v Lamanšském průlivu.

V říjnu 1913 vytáhla posádka holandské rybářské lodi Coertsen z vod Severního moře podivný úlovek: tělo muže starého něco přes 50 let. Prohledali mu kapsy, dali stranou doklady i osobní drobnosti a znovu jej vrátili do mokrého hrobu - na malé plachetnici nebylo místo pro mrtvé. Mimoděk se tak postarali o jednu velkou záhadu historie.

Jenže v té době na řešení záhad nebyl čas. Do vypuknutí první světové války chyběly už jen měsíce a muž z hlubin v ní posmrtně sehrál významnou úlohu. Pokud ovšem byl tím, za koho jej považovali. Jisté je jen jedno: doklady nalezené u ­mrtvoly zněly na jméno Rudolf Christian Karl Diesel.

Sluneční motor

Rod Dieselů pocházel z bavorské rodiny, která se v 19. století usadila v Paříži. Tam se knihaři Theodoru Dieselovi a jeho ženě Elise narodil 18. března 1858 syn, který už od dětství udivoval technickými sklony, výtvarným i hudebním nadáním a skvělými výsledky ve škole - ale také nemluvnou, uzavřenou povahou a přecitlivělostí. Pohodu spořádané rodiny přerušila prusko-francouzská válka, během níž byli rodiče nuceni emigrovat do Anglie, zatímco syna poslali dostudovat do Německa. Střední průmyslovou školu dokončil v Augsburgu, k ní pak ještě přidal Královskou bavorskou polytechniku v Mnichově, kterou absolvoval roku 1880. Vrátil se do Paříže a tam se o tři roky později oženil. Ještě předtím přijal místo v podniku na výrobu chladicích zařízení, který patřil jednomu z jeho bývalých profesorů Carlu von Lindemu.

Von Linde už na univerzitě odhalil Dieselův mimořádný talent a poskytl mu podmínky pro vynalézání a konstrukci nových strojů. Brzy se orientoval především na vývoj tepelného stroje, který by měl vyšší účinnost než tehdy běžný parní pohon, jenž dokázal zužitkovat jen zhruba 10 procent energie ukryté v palivu. Diesel nejdřív zkoušel vodu nahradit čpavkem, který vře při nižší teplotě, při jedné z nehod ho ale tato těkavá látka málem připravila o život. Zareagoval tím, že podal patent na plynové granáty - a zaměřil svou pozornost jiným směrem: zkonstruuje jednoduchý, účinný tepelný stroj s přímým spalováním.

Mezitím se von Linde i se svým podnikem a Dieselem přestěhoval do Berlína a práce na novém motoru pokračovaly. Vynálezce zkoušel ledacos, včetně uhelného prachu a dnes populárního pohonu rostlinnými produkty nebo sluncem, kdy záření ohřívalo pracovní látku s nízkým bodem varu. Roku 1892 Diesel přihlásil patent na jednoduchý účinný naftový motor, který nepotřeboval elektrické zapalování a o rok později začal testovat prototyp. Pravidelného chodu bez explozí a s uspokojivou účinností se mu podařilo dosáhnout až po několika letech usilovné i nebezpečné práce. Na světě tak byl konečně motor, který mohl nahradit páru.

První Dieselovy motory byly velká a těžká monstra, která se hodila jen do továren. Další léta vylepšování však vedla k jejich zmenšení, a tak brzy začala nafta vytlačovat páru také z lodí a lokomotiv. A z ponorek. To už byla světová válka na spadnutí.

Zrození postrachu oceánů

Na přelomu 19. a 20. století měla za sebou válečná ponorka vývoj trvající víc než jedno století. Ustálila se tehdy do podoby ponorné lodi, tedy plavidla, které pluje převážně na hladině a pod vodu se uchyluje jen krátce při plnění bojových úkolů. Když je nad hladinou, pracuje spalovací motor a současně se dobíjí akumulátory. Ty přijdou na řadu v ponořeném stavu, protože elektromotor ke svému chodu nepotřebuje kyslík. Akumulátory ovšem nevydrží dlouho, a tak je třeba se vynořit a zase nastartovat tepelný motor.

Tehdejší ponorky pro plavbu na hladině používaly buď parní stroj, nebo petrolej či benzin. Všechny tyto pohonné hmoty ovšem způsobovaly problémy: parní ponorce trvalo až desítky minut, než uhasila kotle, utěsnila komíny a mohla se ponořit. Benzin a petrolej zase uvolňovaly výpary, které mohly otrávit posádku nebo způsobit výbuch. Bojová hodnota takového plavidla byla minimální.

Na rozdíl od Francie, USA a Ruska se proto Německo do stavby ponorek dlouho moc nehrnulo. To se ale rázem změnilo v okamžiku, kdy vznikl Dieselův motor. Byl jednoduchý, spolehlivý, účinný, s nízkou spotřebou paliva, které nevybuchovalo. Cesta k pověstným U-bootům děsícím nepřátele Německa v obou světových válkách se otevřela.

V té chvíli Rudolf Diesel nabyl na ceně. Její skutečnou výši si ale tehdy možná nedokázal do všech důsledků uvědomit ani on sám. V prvním desetiletí nového století už byl bohatým a ctěným mužem. Současně se mu ale nelíbilo, jak se Německo bezhlavě žene do konfliktu s Anglií, kde nalezli domov jeho rodiče, a Francií, kde se narodil.

Na počátku září roku 1913 dostal Diesel nevinně vyhlížející dopis od svého anglického přítele George Cerelse: bylo to pozvání k přátelské návštěvě. Diesel pozvání přijal a večer 29. září v Antverpách nastoupil na palubu parníku Dresden mířícího do Londýna. Nechal si odnést věci do své kajuty a vyslovil přání, aby ho vzbudili ráno ve čtvrt na sedm.

Ráno byla kajuta prázdná. Rudolfa Diesela už živého nikdo nespatřil. Na palubě údajně zůstal jen jeho klobouk a pečlivě složený kabát. Tisk obratem přišel s teorií o dobrovolném odchodu ze světa. K dispozici byl i motiv: údajná hráčská vášeň a dluhy. Nechyběly ale ani pochybnosti.

Pod falešnou identitou?

Existuje dost svědectví o tom, že před svou poslední cestou se Rudolf Diesel choval podivně. Náhle prý začal mít zájem o romány s detektivní či špionážní zápletkou, které nikdy předtím nevyhledával, a nejen to - sám podle vzoru jejich hrdinů jednal. Spálil své dokumenty a korespondenci, několikrát změnil trasu cesty z Německa do přístavu v Antverpách, na lodi se do knihy cestujících patrně zapsal pod jiným jménem, protože to jeho v ní nefigurovalo. To není jednání člověka, který se připravuje na dobrovolný odchod z tohoto světa. Tak se na­opak chová, kdo se bojí, že ho chce o život připravit někdo jiný.

Jako nejpravděpodobnější pachatel případné vraždy bývá označována německá tajná služba. Talentovaný vynálezce s mnoha strategicky cennými patenty měl hodnotu vyčíslitelnou počtem všech lodí, které v následujícím světovém konfliktu potopily německé U-booty. Na dně moře císaři jistě škodil méně než v britských službách.

V nedávné době se objevily i jiné spekulace. Podle nich Diesel se svými snahami postavit motor na slunce či rostlinný olej škodil tehdejším uhelným a ropným magnátům.

Pravděpodobnější se však jeví možnost, že Diesel v Lamanšském průlivu ve skutečnosti nezemřel. Podle jedné z verzí přijal nabídku Britů ke spolupráci a pod novou identitou dál pracoval na svých vynálezech. Inscenace sebevraždy pak mohla být dílem britské tajné služby. Nalezení a opětovné ztracení mrtvoly s vynálezcovými doklady v kapse do této teorie docela pěkně zapadá.

Nápadné je, že krátce po Dieselově zmizení proběhlo v Berlíně soudní přelíčení "pro zradu vojenských tajemství a úplatky" v Kruppově firmě. O jaká tajemství šlo, pochopitelně nikdo neuvedl, Krupp však byl jedním z těch, kdo Diesela financovali. Dost dobře tedy mohlo jít o únik informací týkajících se pohonu císařských ponorek a zmizení jejich nositele.

Foto archiv autora: Rudolf Diesel experimentoval se stroji poháněnými uhelným prachem, sluncem i rostlinnými produkty, osudným se mu však stal až vynález naftového motoru. Německé ponorky dosahovaly v první světové válce skvělých úspěchů i díky Dieselovým motorům.

Mezi řádky

Všechno, co plave, potápí se (pokud možno až na dno) nebo létá (pokud možno až do vesmíru), přitahovalo redaktora Honzu Nováka už v dětství. Ponorky mezi tím zaujímaly čestné místo a on pevně věřil, že "až bude velkej", jednu si postaví. Zatím si aspoň vystřihoval a sbíral všechno, co jiní o objektech jeho zájmu napsali. Ze stavby ponorky sice nějak sešlo... ale nakonec se přeci jen v jedné skutečné potopil, i když jen asi 20 metrů hluboko. Ovšem ten výstřižkový archiv ve sběru neskončil. Při psaní dalšího dílu seriálu Největší spory vědy a techniky o Rudolfu Dieselovi přišel nečekaně vhod.

AUTOR: Jan A. Novák


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist