Talentovaný pan Bárta

Ministru dopravy Vítu Bártovi se podařila neuvěřitelná věc: v průběhu několika málo dnů dokázal srazit výdaje na stavbu tuzemských silnic a dálnic o šest miliard korun. Přišel, viděl, zvítězil.

Je to zázrak, jehož základem jsou dlouholeté zkušenosti z byznysu a schopnost tvrdého a nelítostného vyjednávání? Nebo jde o návrh typu "made by Potěmkin," který vytvořily firmy čistě účelově a doufají, že k jeho realizaci nikdy nebude muset dojít?

Fakticky vzato, vůbec nejde o úspory. Na celkové oznámené částce se snížení cen stavebních prací (a tedy marží stavebníků) podílí jen minimálně. Celý zbytek je výhradně o omezení výstavby, což ovšem vůbec není na škodu.

Firmy v podstatě navrhly jen to, co napadne každého, kdo někdy vyjel autem za hranice. Sjezd ke každé vesnici je českým unikátem, stejně jako nadzemní i podzemní přechody nejen pro krysy. Protihluková obrana nemusí mít nutně betonový základ a cyklostezky nebuduje v rozpočtové krizi žádná země světa. Prostě když nejsou peníze, staví se jen to nejnutnější.

Až potud mají škrty reálný základ. Jenže v České republice neexistuje nic, co by se dalo vyřešit jednoduše a rychle selským rozumem. Teď přijdou na řadu právníci, kteří posoudí možnost změny smluv, stavební úřady, které musí schválit změnu projektové dokumentace a další a další úřady, instituce a odborníci počínaje zuřivými ekologisty a konče naštvanými starosty. Letošní rozpočet z oné úspory nebude mít nic (pokud se stavby nepozastaví jako celek), ten příští jen s velkým otazníkem a ještě větší vírou v zázrak.

Bárta působí dojmem, že chce donutit celý systém financování dálnic ke změně. Teď jde jen o to, jestli je to opravdu tak. A pokud ano, jak dlouho mu snaha vydrží a co z toho nakonec bude.

AUTOR: Julie Hrstková
AUTOR-WEB: www.ihned.cz