Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Neprůstřelný

21.11.2010  |  zdroj: Víkend  |  124× přečteno      vytisknout článek

novotnyUmí mluvit řečí pidžin, ve světě se díky němu přepisovaly učebnice a jeho spolupracovníci si občas berou dovolenou, aby vyrazili do kmenových válek. Už patnáct let žije napůl v budějovickém paneláku a napůl v tropickém pralese. "Na Nové Guineji se může stát cokoli," říká význačný český entomolog Vojtěch Novotný.

Na fotografii se svým oblíbeným ptákem zoborožcem vypadá profesor Vojtěch Novotný jako nějaký dobromyslný pralesní skřítek. Ale pozor, je to významný český entomolog, díky němuž se ve světě přepisovaly učebnice. Snímek je z Papuy-Nové Guineje, kde Vojtěch Novotný vede výzkumnou stanici. Tráví tam šest měsíců v roce. Napsal o tom vtipnou knihu Papuánské (polo)pravdy, nyní ve druhém, rozšířeném, vydání. Když se dobrý autor rozkročí mezi poněkud nudným Českem a tichomořským ostrovem, kde "skutečnost je až příliš barvitá", získá zábavný a překvapivý nadhled. Třeba nad vlastní malárií. Nebo nad vírou Papuánců, že nástup kreditních karet je předzvěstí příchodu Antikrista.

Vojtěch Novotný vystudoval biologii na Palackého univerzitě v Olomouci. Dlouho se zajímal o tropickou biologii, a tak ho před patnácti lety jedna z cest zavedla na Novou Guineu. Původně to měla být krátkodobá výzkumná stáž, ale protáhla se napřed na dvanáct měsíců, a teď tam už badatel "kroutí" patnáctý rok. "Ta země vás vtáhne do svých tenat," usmívá se a přiznává, že kdo ji jednou okusil, ten už se domů mentálně nikdy úplně nevrátí a pořád ho to potáhne zpátky.

Ostrov Nová Guinea je pro biology rájem. Hostí totiž dvacetinu všech světových druhů rostlin a živočichů. Mezi nimi je obrovské množství druhů hmyzu. Právě na něj a na rostliny, se kterými je život hmyzu spjat, se soustředí tým na Novotného výzkumné stanici Binatang Research Center u města Madang na východě ostrova. Ze vzdálených a těžko přístupných míst v pralese, kam se dá dostat jen malými letadly nebo po několikadenním pochodu s domorodými nosiči, přinášejí vzorky a na základně je zpracovávají. Tým je mezinárodní, zaměstnává novoguinejské laboranty a zve studenty a doktorandy, mimo jiné z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde Novotný přednáší tropickou ekologii.

Univerzitní profesor a pracovník Entomologického ústavu Akademie věd popisuje ve své knize "tajemství" vlastního výzkumu na Nové Guineji takto: "Na našem projektu, spočívajícím v detailním výzkumu k ničemu nepoužitelného hmyzu konzumujícího listy neužitečných druhů stromů, pracuje několik Novoguinejců. I po letech pro ně zůstává záhadou, proč jsme se tu objevili, postavili stanici a léta intenzivně pracovali na projektu tak absurdním, jenž po všem tom úsilí produkuje ročně dva krychlové metry kartonových krabic s napíchanými brouky a dalším vesměs ošklivým hmyzem."

Miluju osobnosti, které dovedou propagovat vědu. Moc jsem se na to setkání těšila.

Kokomo neboli zoborožec

Když jsme na univerzitě v Českých Budějovicích usedali s Vojtěchem Novotným k rozhovoru, měla jsem v duchu před očima fotku vědce s exotickým mazlíčkem z dalekého pralesa. Stojí na ní mezi dvěma kmeny banánovníku a pták s obrovským zobanem mu široce rozkročen sedí na předloktí. Oba hledí do objektivu, vědec hrdě, pták Kokomo záhadně, nevyzpytatelným oranžovým okem.

Jak daleko jsou ta místa, kde cvakl fotoaparát, od zastrčené jihočeské fakultní zasedačky! Český vedoucí je ale se svými lidmi spojen neviditelnou nití. "Skoro každý den řeším na dálku nějaké drobnosti," říká, když se uvelebí v nízkém křesle. V kostkované košili a manšestrácích působí ležérně, ale způsob, jak se co chvíli rozjede k vyprávění, aby po pár slovech začal větu ještě jinak, prozrazuje vědce, zvyklého, že na přesnosti záleží.

"Kokoma máme od mláděte," říká. "Je to nejstarší zvířecí obyvatel naší stanice." Papuánský zoborožec je hlučný pták novoguinejských pralesů. Věčně je odněkud slyšet tlukot jeho křídel a křik. A má podivné majetnické zvyky: Když samička hnízdí, zazdí ji blátem a nechá jen otvor, kudy ji krmí. "V papuánské řeči pidžin je Kokomo prostě zoborožec. Jako kdyby se pes jmenoval Pes," vysvětluje vědec. "A co je typické, musíte se mít na pozoru, je totiž schopen vyklovnout vám oko." Pravý "domácí mazlíček" pro národ, který nejde pro ránu daleko.

Papuánskou horkokrevnost ilustrují v Novotného knize neodolatelné příběhy. Třeba ten o inspekci detašované laboratoře ve vesnici Mu. Autobus s autorem tehdy unikl ozbrojenému přepadení jen díky tomu, že lupičům z nejbojovnějšího kmene Chimbu došla munice. "Jeden z důvodů, proč je tak příjemné žít na Nové Guineji, je právě to, že maskovaní mladíci třímají obvykle nějaké harampádí s naprosto nemožnými balistickými parametry, místo aby měli kalašnikov, jak je zvykem ve všech ostatních zemích světa," komentuje tu příhodu autor a vzpomíná, jak se cestou všichni utěšovali, že policie aspoň srovná vesnici lupičů se zemí. "K čemuž nakonec asi i dojde," uzavírá lakonicky.

S úsměvem Angličana

Jednou večer byl Vojtěch Novotný zrovna v Čechách, seděl v hospodě, a tu se díky mobilu dověděl, že výzkumný tým z jejich horské výzkumné stanice Simbu Bioresearch právě přepadl sousední laboratoř Skylab, podporovanou zase Světovým fondem na ochranu přírody, a zcela ji zničil, takže na místě, kde byla nedávno slavnostně otevřena, už je zase holá pláň. Vesnice Mu se ocitla na pokraji kmenové války.

"Obával jsem se, že pokud by mezi laboratořemi ve vesnici Mu vypukla válka podle místního obyčeje, byl by to v daném roce pravděpodobně i mezinárodně jeden z nejkrvavějších konfliktů mezi dvěma týmy publikačně činných biologů," píše. Naštěstí to spravil dar na usmířenou v podobě velkého vepře a reputace "vzorového objektu rozvojové pomoci" byla zachráněna.
Nakonec ale stejně museli laboratoř odstěhovat, aby nepadla za oběť znesvářeným kmenům.

"Mi laik kilim wanpela tasol...," cituje Vojtěch Novotný dopis na hlavičkovém papíře výzkumného centra, který odeslal jeden z jeho manažerů nepřátelům. "Zabiju jen jednoho."

A tak jsem se nemohla nezeptat: "Jak moc v té knize přeháníte?" Vyšlo najevo, že vůbec, ba právě naopak. Jako obdivovatel Velké Británie se prý snaží o to, co jeho vzory za Kanálem označují jako understatment, čili střízlivé, dramatičnost mírně snižující líčení situací.
"Řekl bych, že novoguinejská skutečnost je často barvitá až příliš, rozhodně se nemusí přibarvovat nebo dotahovat její dramatičnost," říká. Knížku začal dávat dohromady až po několika letech zkušeností z Nové Guineje. Podle vlastních slov napsal "zobecněný cestopis".
Běžné cestopisy se prý utápějí v popisu, jakým autobusem autor jel a co viděl na bazaru. Ale pro Novotného je přesně tohle zajímavým podkladem pro úvahy, které se mu dobře dělají o zemi, kde už strávil dlouhý čas a žije obyčejným životem, obklopen místními lidmi. Autor Papuánských (polo)pravd tam rozhodně nepřebývá ve věži ze slonoviny.

Paraziti a sláva

"Nová Guinea nenechá nikoho lhostejným," říká Vojtěch Novotný. "Ne každému vyhovuje, ale je zajímavá. Už když vybíráme studenty, snažíme se odhadnout, komu to prostředí bude vyhovovat a kdo může mít problémy." Základnou už prošlo dvanáct doktorandů, kteří přijíždějí na Novou Guineu na rok, a dalších jedenadvacet mladých lidí z bakalářského a magisterského studia prošlo jednoměsíčními terénními kurzy.

Rodiče se o ně nebojí? divím se. "Všechno, co je zajímavé, bývá spojeno s nějakým rizikem," oponuje Novotný. "Naše civilizace je naivní, když se snaží zajistit, aby naše existence byla ve všem všudy bezpečná a předpověditelná. Toho se docílit dá, ale člověk si pak musí nechat ujít řadu potenciálně zajímavých věcí, které úplně bezpečné nejsou."

V té chvíli mě napadne věta z jeho knihy: "Když člověk zapomene na to, jak mu rodiče vtloukali do hlavy, že by měl být pořád čistý a že není slušné mít parazity, může tady prožít velice příjemný život." Vojtěch Novotný připouští, že na Nové Guineji jsou rizika zdravotní, bezpečnostní, "může se tam stát téměř cokoli", ale pro studenty to přece není jen nějaká turistika. Komu se jeho výzkum v rámci doktorského studia podaří, ten se dočká mezinárodního zájmu. "Studenti jsou dospělí lidé," zdůrazňuje profesor, "ať se tedy rozhodnou sami. Důležité je, aby se jim dostalo vysvětlení, jaká jsou rizika."

V biologii je to prý všeobecně problém. Celá řada západních univerzit už odmítá pro své studenty pořádat terénní kurzy tropické biologie či medicíny, protože to znamená poslat je do tropů, a univerzity se obávají, jaká by byla reakce, kdyby se jim něco stalo. Takže je nikam nepustí. "To rozhodně není přístup Jihočeské univerzity," zdůrazňuje Vojtěch Novotný.

Přepsané učebnice

Ambicí každého vědce je, aby se jeho výzkum nakonec dostal do učebnic, protože tak ovlivňuje studenty a způsob, jakým se v oboru uvažuje. Vojtěchu Novotnému a jeho týmu se přesně tohle daří. Nejčastěji je světové vědecké časopisy citují v souvislosti s otázkou, kolik druhů živočichů žije na Zemi.

"Celkový počet neznáme, ale víme, že vědecky jich je popsáno jen malé procento," vysvětluje. Hlavní neznámou je hmyz. Pro každého biologa jsou tropy vzrušující tím, jak obrovský počet druhů tam žije.

"Když jsme začínali s naším výzkumem na Nové Guineji, nejčastěji se odhadovalo, že je hmyzu třicet milionů druhů," vypočítává Novotný. "To číslo ale znělo hodně podezřele, protože kdyby bylo správné, znamenalo by to, že pětadevadesát procent druhů vůbec neznáme. Přitom hned jak vejdete do tropického pralesa, na první pohled zjistíte, že tolik jich být nemůže. Takže jsme se rozhodli postupně nastřádat dost informací o novoguinejských druzích." Do mezinárodní diskuse vstoupili odhadem, že druhů jsou čtyři až šest milionů. Biologická obec ho přijala a často ho cituje. "Ta diskuse ale bude rozhodnuta teprve, až se všechny druhy popíší a bude jasné, kolik jich je," říká Vojtěch Novotný.

Evropa u Británie

Paralelní existence ve dvou tak vzdálených zemích mu prý vyhovuje. "Každá z nich má své výhody i nevýhody, a člověk mezi nimi přepíná. Po těch letech už nejedete do neznáma," pochvaluje si. S každou změnou provede kompletní výměnu lidí, s nimiž přijde do styku, přátel i nepřátel. "Na Novou Guineu jsem přijel jako biolog se zájmem o přírodu, ale nakonec mě tam drží hlavně lidé," odpovídá na moji otázku, na co se těší, když v Českých Budějovicích balí kufry a myslí na Madang.

A jak že vypadá Česko z té dálky? "Česko má ve zvyku uvažovat v krátkých vzdálenostech a úzkých souvislostech. To je jeho problém," řekne po krátkém přemýšlení. "Například pro Australany, ale nejen pro ně, je přirozené uvažovat globálně, zatímco v Česku úvahy často končí půtkami s Rakušany a Němci."

Když se ho na Nové Guineji někdo zeptá, odkud je, s Českem by neuspěl. Obvykle říká, že je z Evropy. "Když chce někdo vědět, kde je ta Evropa, říkám, že to je země vedle Velké Británie, a to si zařadit dovedou. Vždyť britská královna je formálně hlavou jejich země a její narozeniny jsou tu státním svátkem," usmívá se biolog.

Zpátky domů ho prý vždycky láká "všeobecná pohoda" plynoucí z toho, že se tu víceméně nemůže nikomu nic stát. Maximálně nedodržíte nějaký termín nebo špatně vyplníte složenku. "Pravděpodobnost, že se Jihočeská univerzita sebere a půjde vypálit českou Akademii věd, je tady malá," soudí zaměstnanec obou institucí. Málo dynamické české podmínky ho prý vždycky po půlroce začnou nudit a nemůže se dočkat, až bude na Nové Guineji, v zemi s dosud živou tradicí kmenových válek.

Ale pokrok nezastavíš. Při pomyšlení na budoucí příchod televizního signálu na novoguinejský venkov Vojtěch Novotný ve své knize napsal: "Zatímco dnes si někteří moji novoguinejští spolupracovníci občas vyberou dovolenou, aby se osobně zúčastnili kmenové války, v budoucnu očekávám spíše dovolené kvůli sledování Hvězdných válek."

Vzápětí po našem rozhovoru odjel přednášet na Borneo a odtamtud na Novou Guineu. Takže si ho klidně můžete představovat se zoborožcem Kokomem na předloktí.

Vojtěch Novotný
(* 1964)

Vystudoval biologii na Palackého univerzitě v Olomouci. V současné době přednáší tropickou ekologii na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a vede Oddělení ekologie a ochrany přírody Entomologického ústavu Akademie věd ČR. Zabývá se ekologií, hlavně vztahem mezi hmyzem a rostlinami v tropických pralesích. Výsledky jeho bádání, zveřejněné v prestižních časopisech včetně Nature a Science, významně ovlivnily diskusi o počtu druhů hmyzu na Zemi. Příznivý ohlas vyvolala jeho kniha Papuánské (polo)pravdy (2004), "zobecněný cestopis", v němž se projevil jako vtipný glosátor poměrů na druhém největším ostrově světa. Kniha se dočkala vydání v angličtině.

AUTOR: Naďa Klevisová


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist