Polodivoká Asturie

Před třinácti staletími se na hornatém severu Pyrenejského poloostrova zrodilo španělské království, přesto Asturie každého milovníka Španělska překvapí. Je totiž jiná.

Tomuhle vodopádu se říká pramen manželství, " říká s úsměvem průvodkyně Joana. Nejspíš proto, že je, jak alespoň tvrdí, šťastně rozvedená. Blahodárné účinky pramene na spokojené soužití patrně sama nevyzkoušela - a ani většina turistů. Ti míří do skalní svatyně přímo nad vodopádem.

Poutní místo u Covadonga ukrývá hrob Dona Pelaya, jenž dokázal zastavit rozpínavost Arabů. Tradiční titul asturského prince proto užívá španělský panovník dodnes.

Paní Fernanda vyrábí sýr

Některé vrcholky pohoří Picos de Europa se vypínají přes dva kilometry vysoko. Mlha bohužel klesá níž a níž. V nebezpečném stoupání, v ostrých zatáčkách a serpentinách se řidič Manolo orientuje jen díky své letité zkušenosti a zvukům kravských zvonců. Otrlá zvířata totiž v chladném počasí vyhledávají teplo asfaltové silnice a jen líně uhýbají před klaksony autobusů s turisty a aut se zvláštním povolením. Hory kravám patří a výroba sýrů patří zase k Asturii už od nepaměti. A k tomu je zapotřebí kvalitní mléko.

"Támhle za tím kopcem má salaš paní Fernanda," řekne mimoděk Manolo a ukazuje prstem kamsi do dálky. Po pár set metrech se z mlhy vynoří několik oveček a za nimi jednoduché kamenné stavení.

Rodina paní Fernandy už bezmála sto let vyrábí tvrdý sýr Gamoneu. Ten se spolu s měkkým zrajícím Cabrales pyšní v Asturii nejdelší tradicí. Každý rok Fernanda tráví tady v horách dlouhých sedm měsíců, tak jako kdysi její otec i děd. Poslední roky ale sama jen se svou neteří Rosou. Vlastní synové o rodinnou tradici zájem nemají. Těžký život daleko od civilizace, bez televize a internetu, je neláká.

"Není to lehká práce, ale teď už tady máme alespoň teplou vodu, záchod, a dokonce sprchu. To dříve nebylo, žili jsme tady půl roku bez elektřiny, tak si umíte představit, v jakých podmínkách. Přesto nevím, kdo bude v mé práci pokračovat," říká s povzdechem žena.

MEZITITULEK: Evropské normy kontra tisíciletá tradice

Slunce se sklání k obzoru, zvuk zvonců je slyšet stále víc. Pastevečtí psi ženou ovce a kozy k večernímu dojení. Pro Fernandu to znamení popadnout konve a kbelíky, zamířit k ohradě a ručně skoro stohlavé stádo podojit.

Na výrobu Gamoneu se používá směs tří druhů mléka, ovčího, kozího i kravského. K večernímu se přidá potřebné množství z ranního dojení a nechá se několik hodin v teple ustát.

Celý tento proces už probíhá v další z omšelých chatrčí. Fernanda se ale přede dveřmi přezouvá, nasazuje si rukavice, a dokonce i roušku na ústa. A záhy přichází šok. To, co až dosud připomínalo atmosféru starých časů kdesi na Balkáně, překazí interiér výrobny.

Vypadá jako chirurgický sál. Nerezové nádobí, bílé kachlíky na stěnách, lesknoucí se podlaha. Rosa, rovněž zahalená od hlavy až k patě sterilním pláštěm, ponoří do vany s mlékem teploměr a elektronickou sondou zjišťuje, zda splňuje i ostatní předepsané parametry.

Pravidla Evropské unie jsou neúprosná. I proto zůstalo v asturských horách už jen posledních šest rodin, které Gamoneu vyrábí.

Ze sraženého mléka se oddělí syrovátka a zbylou jemně granulovanou hmotu musí Fernanda s Rosou pracně natlačit do kulatých forem bez dna.

Původní, dřevěné se už používat nesmějí, nahradily je, jak jinak, plastové. Sýr se pak několik týdnů pozvolna suší v kouři malé udírny, pravidelně otáčí a prosoluje.

Návrat do civilizace čeká obě ženy až za dva měsíce a dolů do údolí poženou i celé stádo. Znovu se do hor vrátí až na jaře.

"Asturcóni se vždy chovali polodivokým způsobem," říká Severíno García. "Žijí ve velkých výbězích hlavně v horách. Pro chovatele byla ekonomická stránka vždy důležitá. Odráží to zkrátka chudý život na venkově," poučuje dál ředitel Ekomusea pony Asturcón, jediného svého druhu ve Španělsku.

A jak by ne, vždyť právě zdejší hory jsou domovem jednoho z nejstarších a nejmenších plemen světa.

O legendární síle koní, z nichž prý každý unese dva další, psal i řecký geograf Estrabón a popisoval, jak Astuřané obětují bohu války vybrané koně: "Uprostřed tance a divošských náboženských rituálů pili krev a žrali koňská srdce věříce, že tím získají vlastnosti a sílu neohrožených zvířat."

Poníci se v minulém století ocitli na samém pokraji vyhubení. V sedmdesátých letech přežívalo údajně posledních čtyřicet kusů. Smutná bilance přiměla nakonec skupinu ekologů založit Asociaci chovatelů Asturcón ACPRA s cílem tato zvířata zachránit a rozšířit jejich chov. V současnosti dokonce přibývá i farem, kde se tohle plemeno chová.

"Dnes jsou pro ně ve volné přírodě největším nepřítelem smečky vlků," tvrdí Severíno a vysvětluje, jak zvířata při jejich útoku reagují: "Koně se houfují do kruhu hlavami vně, nejvíce ohrožena jsou hříbata, a tak je dospělí jedinci chrání vlastními těly tím, že je ukrývají právě uprostřed toho kruhu." To tvrdí každý, kdo se v Asturii narodil. Sidra je už více než dva tisíce let součástí tradiční asturské gastronomie.

"Bez sidry se neobejde žádná party, piknik v přírodě, schůzka se spolupracovníky ani rodinný oběd. Vzít s sebou na setkání láhev sidry znamená otevírat srdce i ústa," přesvědčuje Diana, jedna z majitelek sidrerie.

Sidra je lehce alkoholický jablečný "mošt", na jehož výrobu se používá směs z několika druhů jablek různé kyselosti. Dříve je lidé umyté a vypeckované lisovali ručně, mlácením palicemi, posléze namáhavou práci převzaly lisy. Šťáva z podzimní sklizně se ukládá do sudů a zůstane v nich až do jara, pak se obvykle spotřebuje. Na rozdíl od vína se totiž vlastnosti sidry dlouhým uložením nelepší.

"Sudy musí být z tvrdého dřeva, nejlépe dubového. Každý z těch našich má obsah asi 20 tisíc litrů, jsou z poloviny minulého století, zdůrazňuje Diana a s úsměvem dodá "a ještě nejméně padesát let musí vydržet." Důvod je nasnadě. Není nikdo, kdo by je vyráběl, bednářské řemeslo už zkrátka vymřelo.

MEZITITULEK: Umění nalévat

V jablečném extraktu je po fermentaci málo plynu. Kyslík se aktivuje teprve naléváním. Stejně jako v minulosti se tak musí dít pod tlakem, jinak je chuť sidry "mrtvá".

V jedné ruce drží Diana tác se čtyřmi skleničkami, druhou vytahuje špunt z přední stěny obřího sudu. Z něj okamžitě tryská tenkým proudem nažloutlá tekutina, kterou se zručností cirkusového eskamotéra chytá nataženou pravicí do skleniček.

Správnému nalévání sidry se Astuřané učí už od dětství, a v přístavním městě Gijón dokonce každý rok pořádají soutěž v tomto tradičním "umění".

"Při nalévání hraje hlavní roli vzdálenost mezi lahví a sklenicí. Ta by měla být nejméně metr, a tak je potřeba natáhnout ruku nad hlavu co nejvýše a skleničku naopak držet co nejníže, nejlépe až u kolen," vysvětluje José Fernando, jeden z organizátorů.

Kromě toho je potřeba ji správně naklonit tak, aby se proud sidry ,rozbil' o stěnu skleničky v blízkosti jejího okraje". Tím získá nápoj bublinky, čím více je napěněný, tím je chuť výraznější. Zkušenost v nalévání se tak pozná i v množství "vybryndané" tekutiny na zemi, případně ve kbelíku, který zpravidla bývá součástí servírování. Tak "a la salud". Na zdraví!

"UŽ MÁME ALESPOŇ ZÁCHOD, SPRCHU A TEPLOU VODU."
Fernanda, farmářka

MEZITITULEK: JAK SE TAM DOSTAT

LETECKY
Z Prahy s Iberií s přestupem v Barceloně na letiště Asturias v Ranónu, 43 km od Ovieda a 39 od Gijónu.

MEZITITULEK: KDE SE UBYTOVAT

CASA RURAL
Oblíbené ubytování je na rodinných usedlostech, tzv. casa rural. V Cangas de Onís doporučujeme apartmány Aldea del Puente v historickém centru na Urbanización Caxidi.

MEZITITULEK: TIP NA VÝLET

MUSEO DEL JURASICO DE ASTURIAS
Muzeum dinosaurů není v Asturii náhodou, protože právě tady se stopy pravěkých tvorů dochovaly. Muzeum je v Colunga, otevřeno je v hlavní sezóně denně 10.30-20, základní vstupné činí 7 eur.

MEZITITULEK: TIP PRO VÁS

SÝRY V JESKYNI
O výrobě cabraleského sýra se dozvíte v jeskyni Cueva El Cares (v hlavní sezoně denně, základní vstupné 2,10 eura). Tato ukázková výrobna v oblasti Barrio Cares u Arenas vás mimo jiné naučí, jak rozlišit pravý Cabrales od imitací.

MEZITITULEK: UŽITEČNÉ WEBOVÉ STRÁNKY

www.asturias.es Stránky o dění v Asturii - ve španělštině
www.museojurasicoasturias.com Stránky muzea dinosaurů
www.asturiasguide.com Průvodce v angličtině
www.infoasturias.com Průvodce v angličtině

MEZITITULEK: MAJADA DE ESPINERES

FIESTA KONÍ ASTURCÓN
Fiesta del asturcón se každoročně koná ve vysokohorském sedle Majada de Espineres v Sardedě.

18
SOBOTA
SRPEN

AUTOR: Kamila Šimková Broulová