Fyzikálně - chemické principy recyklace rozpouštědel

Rozpouštědla mají význam ve všech odvětvích hospodářství. Maximálního využití nacházejí v různých odvětvích zpracovatelského průmyslu, zejména v chemické výrobě. Bohužel jsou četná rozpouštědla škodlivá a kromě toho také drahá. Proto se stále více využívá zpětné získávání rozpouštědel. Mnohá rozpouštědla se kvůli znečištění životního prostředí a kvůli jejich ceně na konci životního cyklu regenerují. Tento problém se týká i laboratoří (např. školních).

Pro zpětné získávání rozpouštědel existuje více postupů. Rozpouštědla mají nízký bod varu. Proto se může jejich oddělování, z odpadů obsahujících rozpouštědla, uskutečnit destilací.

Destilace je fyzikální metoda, při níž odpadní vodu s rozpouštědlem zahřejeme a následně kondenzujeme rozpouštědlo (látky se tedy oddělují na základě různých bodů varu).

Velmi rozšířená je pro tento účel destilace s vodní parou (stripování z anglického to strip = stahovat). Tato destilace se může použít pro rozpouštědla, která nejsou rozpustná ve vodě. Přitom se přehřátá vodní pára fouká do směsi kapalin. Při stripování probíhá odpařování při teplotě pod normální teplotou varu.

Dalším způsobem zpětného získávání rozpouštědel je rektifikace. Dochází při ní k účinnějšímu rozdělení směsi kapalin než při destilaci. Rektifikaci si lze představit jako sériové zapojení mnoha jednotlivých destilačních stupňů nad sebou. Těkavější složky se v rektifikační koloně odpařují na více místech a méně těkavé na více místech kondenzují. Souvislost: rektifikací se oddělují jednotlivé frakce ropy při jejím zpracování.

Za zmínku stojí také možnost odpařování rozpouštědel ve vakuových odparkách s jednostupňovou nebo přímou destilací probíhající ve vakuu.

ZDROJ: www.ucitsesnadno.cz, kráceno