Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Jak se dělá přírodní pohroma

18.03.2012  |  zdroj: Víkend  |  178× přečteno      vytisknout článek

sopkaPočet studií konstatujících, že katastrof dlouhodobě nepřibývá a jejich síla neroste, je většina - veřejnost to ale většinou vidí jinak. "Když to krvácí, je úspěch jistý."

Tajfuny, zemětřesení, povodně, sopky, neúroda - nemine den, abychom se nedozvěděli o katastrofě. I když někteří odborníci varují, že počet přírodních pohrom rychle roste, podle jiných jde o záměrně pěstovaný klam.

Počet přírodních katastrof v uplynulých dekádách dramaticky vzrostl, tvrdí Debarati Guha Sapirová, ředitelka bruselského Střediska pro výzkum epidemiologie katastrof (CRED). "Roste zejména podíl těch, které mají na svědomí změny klimatu."

Někteří badatelé dokonce tvrdí, že oteplování má vliv i na zemětřesení a sopečnou činnost. Třeba vulkanoložka Carolina Pagliová z univerzity v Leedsu konstatuje: "Tání ledovců může mít vliv na produkci magmatu v hlubinách země. Výsledkem mohou být například častější a ničivější erupce na Islandu, na Aljašce a v Antarktidě."

Okresní neštěstí

Jaká je vůbec definice přírodní katastrofy? Mezinárodní databáze Em-Dat, kterou CRED provozuje, za pohromu považuje událost, při níž je splněna některá z těchto podmínek: zahyne 10 a více osob, následky je postiženo nejméně 100 osob, postižená země vyhlásí stav nouze nebo požádá o mezinárodní pomoc.

Pohromami, kterými lidstvo pronásleduje matka příroda, se zabývá i Ilan Noy, profesor ekonomie na Havajské univerzitě. Ten graficky znázornil vývoj počtu katastrof od roku 1970 do současnosti. Jsou na něm dvě křivky: první ukazuje celkový počet všech zaznamenaných katastrof, druhá znázorňuje pouze katastrofy velkého rozsahu (měřeno počtem obětí k počtu obyvatel postižené země). První čára opravdu hrozivým způsobem míří vzhůru - druhá se ale dlouhodobě drží na přibližně stejné úrovni.

Podobně vypadají i grafy vytvořené jinými vědeckými pracovišti. Důvod nepochybně spočívá ve stále dokonalejších možnostech komunikace spojených s mediálním zájmem o neštěstí všeho druhu. Pozornosti světa tak neuniknou zprávy, které by dřív nedošly dál než do okresního města.
Svou roli ale hraje také postoj k přírodním katastrofám v rozvojových zemích zasažených populační explozí. Zemětřesení si roku 2010 na Haiti vyžádalo čtvrt milionu mrtvých, zatímco stejně silný otřes v Chile měl "jen" 500 obětí. Z tohoto zorného úhlu tedy ani nemusí růst počet katastrof, aby rostl počet obětí a ekonomické škody - stačí, když roste počet obyvatelstva zemí, kde chudoba, mentalita, korupce a ubohá úroveň infrastruktury znemožňují se živlu účinně postavit.

Nepoučitelní

Ilan Noy k tomu říká: "Země s vyšším národním důchodem na osobu, vyšší vzdělaností a lépe fungujícími institucemi mají hned dvojí výhodu. Nejen že umí na krizové situace lépe, bezprostředně reagovat, ale také celkový dopad pohromy na národní hospodářství je menší."

Noy jako příklad uvádí Japonsko, které jde z katastrofy do katastrofy, a přesto stále patří k nejbohatším zemím světa. Roger Pielke, profesor environmentálních studií na Coloradské univerzitě, v listu Sunday Times tvrdí: "Vše nasvědčuje tomu, že případný nárůst finančních ztrát způsobených přírodními katastrofami jde na vrub sociálních změn. Vědci se velmi snaží najít příčinu v globálním oteplování, ale navzdory této snaze žádný důkaz nepřinesli.

Představa, že katastrofy jsou čím dál horší kvůli klimatickým změnám, je zcestná."
Lidé dnes osidlují místa, kterým se naši moudřejší předkové vyhýbali, používají nevhodné technologie, nebo dokonce provozují aktivity, které vznik katastrof usnadňují. Při troše smůly pak je na pohromu rychle zaděláno. Ve státech USA postihovaných tornády si obyvatelé rychle rostoucích příměstských sídlišť stále dokola staví domy za použití technologií, které rotujícímu sloupci vzduchu spolehlivě podlehnou hned při prvním dotyku.

Nebo si stačí vzpomenout na české povodně. Výstavba v záplavových územích, zlikvidované lužní lesy, nevhodné meliorace, rozorané meze... to všechno jsou příčiny, na které se zapomnělo hned, jak velká voda odešla.

Válka grafů

Dalším významným zkreslujícím faktorem je inflace. Například pojišťovna Munich-Re oznámila, že loňský rok ji přírodní pohromy stály rekordních 105 miliard dolarů. Vypadá to impozantně - dokud si nevzpomeneme, jakou hodnotu měl dolar před půlstoletím a jakou má dnes. Není ostatně bez zajímavosti, že Munich-Re přesto vykázala zisk ve výši 700 milionů USD, což na "rok rekordních katastrof" vůbec není špatné.

Munich-Re se v prosazování názoru, že katastrof přibývá, angažuje dlouho a vytrvale - právě z její dílny pochází působivý graf ukazující plynulý nárůst počtu pohrom od roku 1980 až do současnosti. Je často citován klimatickými alarmisty, i navzdory tomu, že nepochází od vědecké instituce, ale od podnikatelského subjektu, který je na strachu přímo závislý. Ale i pracovníci Munich-Re připomínají, že vznikl především na základě dat z rozvojových zemí, kde mají na výši škod vliv urbanizace, populační růst a další vlivy, jež nemají s klimatem nic společného.

Na rozdíl od Munich-Re meteorolog a klimatolog Roger Pielke zahrnul do svého výpočtu škod způsobených hurikány v USA od roku 1900 inflační vlivy. Rázem bylo po nárůstu: z rostoucí křivky se opět stala téměř rovná čára.

Katastrofická hitparáda

Počet studií konstatujících, že katastrof dlouhodobě nepřibývá a jejich síla neroste, je většina - veřejnost to ale většinou vidí jinak. "Když to krvácí, je úspěch jistý." Staré heslo americké revolverové žurnalistiky se v češtině sice tak pěkně nerýmuje (If it bleeds, it leeds), i tak ale vystihuje, co čtenáři chtějí. Katastrofy tuto potřebu dobře naplňují - a proto i "pár" mrtvých spolehlivě odsune na vedlejší pozici událost mnohem významnější.
Katastrofy mají v médiích i své žebříčky "úspěšnosti". Nominací serveru EarthSky do Top Five za loňský rok se může pochlubit třeba japonské zemětřesení a tsunami, sucho a hladomor ve východní Africe nebo (u nás nepříliš známá) tropická bouře Washi na Filipínách.

"Pozoroval jsem houf kameramanů při záplavách na Mississippi roku 1999," píše Patrick Cockburn z listu The Independent. "Stáli v husté řadě a všichni měli objektivy namířené na solidně postavený dům, který se pomalu hroutil do vody. Vůbec je nezajímalo, že o kousek dál hráči běžně navštěvují kasino v lodi zakotvené na vzduté řece. Vytvořit reportáž o přírodní katastrofě je v podstatě velmi snadné a vděčné."

AUTOR: Jan A. Novák


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist