Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Léčení vodou - megalitické stavby - nové pojetí historie

15.10.2011  |  235× přečteno      vytisknout článek

megalitV době, kdy Aristoteles obeznámil svět fyziky s novým pojmem "Éter", byl tento fenomén již několik tisíciletí využíván...

Éter je součástí energie, která v každé kultuře měla své pojmenování. Taoisté ji nazývali "Čchi", Babyloňané "Ti", Indové "Ódžas", Japonci "Rei ki", Hebrejci "Ruach", Tibeťané "Šugs rlung", védské náboženství "Prána". 
O čtyři tisíce let později přidělil okultista Reichenbach prostorovému vyzařování životní energie jméno "Ód". V mnoha případech novodobé historie, byla energie živé hmoty vyzařující do okolí označována jako "Magnetismus".
 
V průběhu empirického výzkumu jsem dospěl k poznatku, že veškeré energie dávných civilizací lze dát do souvislosti s dosud neznámými vlastnostmi statické elektřiny, které dále vysvětluji nahttp://www.miroslavprovod.com
 
Následující tři články uvádím jako příklad tematického obsahu webových stránek.
 
 Jeruzalémský rybník
 
Budování megalitických staveb s regulací energie vyplynulo pravděpodobně z poznatku, že uzdravovací procesy prostřednictvím menhirů, dolmenů, kromlechů a hliněných valů mohly být využívány pouze nepravidelně. Povětrnostní podmínky vytvářely různé průtoky vodních toků a tím i změny v hodnotách energetických složek. Regulací vodního průtoku bylo umožněno udržovat požadovanou energetickou hladinu a velká hmota stavby zajišťovala její stabilitu.

Skutečnost, že ozdravné účinky vodních toků měly souvislost s jejich energetickou hodnotou, lze odvodit z provozu jeruzalémského rybníka. Rybník Bethesda v Jeruzalémě byl zčásti vytesán a částečně vystavěn ve vyschlém korytu potoka, které se naplňovalo vodou pouze za deště. Jeho rozměry byly asi 60x 80 m a byl 7 m hluboký. Rybník excentricky rozdělovala 6,5 m široká kamenná hráz, takže vznikl menší severní a o něco větší jižní rybník. Dvojitá nádrž byla na všech čtyřech stranách obklopena sloupovými halami, pátá hala byla postavena na dělící hrázi. Je předmětem dohadů kdo a kdy rybník postavil, ale předpokládá se, že byl pohanskou svatyní. Informace, která je zachycena na měděném plechu z třetí jeskyně v Kurmánu, naznačuje, jak známá byla tehdy tato svatyně, v níž docházelo k zázračným uzdravením. Důležitá a pozoruhodná je okolnost, že Janovo evangelium (J 5,2) zde prozrazuje autorovu výbornou znalost místních poměrů, kterou archeologie beze zbytku potvrdila. Jan ve zmíněném textu uvádí, že v pěti halách leželi nemocní a očekávali hnutí vody. Po naplnění rybníka čekali nemocní před koupelí "jistý čas až anděl upraví vodu". Jeruzalémský rybník nebyl umístěn ve vyschlém korytu potoka náhodně. Kdyby jím neustále protékala voda, nebyl by k dispozici "jistý čas" na její úpravu. Voda, která po dešti zaplnila nádrže, měla nějakou energetickou hodnotu, která se postupně snižovala nebo se mohla také zvyšovat. Mohly zde být ještě další vlivy, které přispěly k energetické úpravě vody, jako např. zvýšená koncentrace energetických zón ve spolupůsobení s okolní horninou apod. Když voda nabyla optimální hodnotu, oznámil duchovní vůdce všem přítomným, že "anděl již vodu upravil" a uzdravující koupel mohla začít. Okolí rybníka, zastavěné sloupovými halami pro čekající poutníky, nasvědčuje tomu, že voda skutečně ozdravný účinek měla, v opačném případě by poutníci k rybníku nedocházeli.
 
Obelisky
 
První obelisk byl pravděpodobně umístěn ve svatyni egyptského slunečního boha v Heliopoli. Později byly páry obelisků stavěny ke vchodu do jiných velkých staroegyptských chrámů. V období Staré Říše byly malé obelisky stavěny také před hroby, uplatnily se též v Babyloně a Asýrii. Jako architektonický prvek byly obelisky uplatněny v Evropě až v baroku. Z hlediska naší civilizace byly obelisky ve všech dobách považovány jako architektonický dekorativní prvek. Ve starém Egyptě měly obelisky hlavně význam energetický, fungovaly jako menhiry. V případě, že bylo nutné doplnit energetickou hmotu chrámu, prostřednictvím obelisků to bylo velice snadné. Obelisky lze tedy také považovat za regulační prvek. Lidé megalitické kultury využívali přírodní zákony, které naše civilizace poznala až v 19. století.
Anglický fyzik Michael Faraday v roce 1824 objevil, mimo jiné také jev sání hrotem. Jeho funkce je popsána následovně: Přiblížíme-li kouli s hrotem k nabitému tělesu, stane se po určité době trvale elektrickou. Na hrotu se indukuje nesouhlasný náboj o velké plošné hustotě, takže elektrony z hrotu přecházejí na molekuly vzduchu, a tak vzniknou záporné ionty, které jsou přitahovány kladně nabitým tělesem, jehož náboj se tím zmenšuje, a na kouli s hrotem převládne náboj kladný. Děj se jeví tak, jako by hrot elektřinu z tělesa vysál, a proto se tomuto jevu říká sání hrotem. Na tomto jevu je založen Divišův hromosvod s mnoha ostrými hroty. Uvedený jev je od 19. století popisován v učebnicích, ale nikdo neměl ani tušení, že to funguje na všech umělých hrotech, které vyčnívají z povrchu zemského. Zjistil jsem to náhodou při prověřování informace o neobvyklém zavěšování zvonů.
 
V 15. a 16. století bývaly zvony zavěšovány také opačně, než je obvyklé - srdcem nahoru. To bylo výhodné zvláště pro těžké zvony, které tak bylo snadné rozhoupat - zvon se rozhoupal vlastní vahou a v pohybu dále udržoval šlapáním. Protože tento způsob zavěšování byl v 17. století považován za nekatolický, na většině věží byly takto umístěné zvony zavěšeny srdcem dolů. Zdůvodnění "nekatolický" se mi jevilo málo přesvědčivé pro množství pracných rekonstrukcí, zejména když se to netýkalo zvukového efektu a zavěšení nebylo viditelné. Abych se přesvědčil, jaký mohl být jiný důvod pro změnu v zavěšení zvonů, rozhodl jsem se celou věc prověřit. Výsledek se dostavil rychleji, než jsem očekával, k důvodu nekatolický je nutné přidat důvod energetický.
 
Jako maketu věže jsem použil jeden metr vysoký mramorový šestihran o hmotnosti asi 200 kg a postavil jsem jej do energetické zóny. Pro přehlednost nebudu jeho energetickou hodnotu konkretizovat a označím ji jako základní. Bronzový odlitek zvonu o hmotnosti 1,5 kg jsem umístil na maketu věže (srdcem dolů) a po krátké době se její základní hodnota zvětšila téměř na trojnásobek. Při umístění opačném, (srdcem nahoru) se základní hodnota věže zmenšila asi o 20%. Tento pokus jsem mnohokrát opakoval, vždy se stejným výsledkem.
 
Hodnocením historických věžových staveb z energetického hlediska nelze začít jinak než v Babylóně. V centru každého babylónského města se nacházel posvátný okrsek s chrámy, královským palácem a věžovou stavbou, kterou nazývali zikkuratem. Největším zikkuratem byla Babylónská věž, postavená na základech devadesát metrů širokých, a devadesát metrů byla i výška této věže. Třicet tři metrů bylo vysoké první poschodí, osmnáct druhé, po šesti metrech třetí, čtvrté, páté a šesté. Patnáct metrů byl vysoký chrám babylónského boha Madruka, pokrytý zlatem. Uvnitř chrámu byla umístěna socha boha Madruka z ryzího zlata. Stavba věže byla ohrazena okružní zdí, o kterou se opíraly nejrůznější budovy sloužící kultovním účelům. Stavebním materiálem pro babylónské stavby byly nepálené cihly, v některých případech byly použity cihly vytvrzené chemickými procesy.
 
Egyptské pyramidy se v podstatě vyznačují podobnými charakteristickými znaky - velkou hmotností a výškou. Vrcholy pyramid byly obloženy kovem. Pyramidy byly rovněž ohrazeny a v jejich blízkosti byly umístěny budovy sloužící kultovním účelům. První pyramida byla postavena z cihel, ale její tvar oproti babylonským věžím zajišťoval mnohem větší stabilitu. Stavitelé pravděpodobně pochopili, že babylonské věže byly budovány z cihel pouze z nedostatku vhodnějšího stavebního materiálu, a že kámen je ze statického i energetického hlediska lépe vyhovuje.
 
Energetické zdůvodnění staveb ale vyvolává další otázku: Od koho Sumerové získali informace o energii hrotů, existovala Atlantida nebo má pravdu pan Daniken? Babylonské věže, pyramidy, menhiry, obelisky, hliněné valy a jakékoliv věže mají stejnou energetickou funkci, ve své hmotě shromažďují energii, kterou následně od nich přebírá hmota s menším energetickým potenciálem - včetně organismů. Na rozdíl od našich dávných předků si toho nejsme vědomi a budujeme stavby, které svým energetickým přepětím mohou negativně a plíživým způsobem ovlivňovat naše zdraví.

Fyzika v době megalitů  


V průběhu více než dvaceti let jsem zrealizoval stovky experimentů, které byly ve většině případů motivovány snahou odhalit důvody a příčiny nedostatečně osvětlených a ne vždy přesvědčivě vysvětlených pracovních činností dávných civilizací. Při těchto pokusech jsem dospěl ke zjištění, že mnohé prehistorické pracovní aktivity zaniklých kultur byly evidentně motivovány snahou využít poznatky o atributech statické elektřiny. Ani v odborných publikacích jsem se nedozvěděl žádné informace o škále následně zjištěných vlastností statické elektřiny. Nelze tedy vyloučit, že ani do současnosti nebyly nikde publikované. Z tohoto důvodu připouštím, že by se mohlo jednat o zcela nové poznatky.
Čtyři pravděpodobně dosud nepublikované vlastnosti statické elektřiny ukázaly na motiv realizace mnoha megalitických a sakrálních staveb. Bez spojitosti s těmito novými poznatky o vlastnostech statické elektřiny nebylo možné přesvědčivě a logicky vysvětlit mnohdy zdánlivě zbytečné stavební aktivity našich předků. Při odůvodňování vzniku mnoha staveb naší historie si historici i archeologové často vypomáhali všemohoucím souslovím "rituální", či "kalendářní důvod". Všichni badatelé, či vědci, kteří se "opovážili" spojovat vědomosti dávných kultur s novodobými fyzikálními poznatky o energiích, byly mnohdy v oboru všeobecně uznávanými kapacitami zesměšňováni a puncováni kacířským cejchem učebnicové nevědomosti. Předestřené čtyři vlastnosti statické elektřiny nejsou však ani zdaleka spásou pro všechny obtížně vysvětlitelné záhady naší historie. V některých případech nové poznatky o vlastnostech hmoty ve spojitosti s nábojem statické elektřiny umožňují vysvětlení stavebních záhad historie pouze částečně, což nám nepřímo napovídá, že dosud nezjištěných vlastností statické elektřiny, může být podstatně více.

Je nade vší pochybnost, že při vysvětlování motivů vzniku mnoha složitějších, ale i těch nejjednodušších dávných staveb, dochází k nesprávné interpretaci některých částí historie. Je tedy nezbytné posuzovat logické důvody vzniku předmětných staveb v kontextu s novými fyzikálními poznatky, z čehož vyplyne fakt, že nevědomost, resp. "vědomost"zaniklých kultur předčila v mnoha sférách historie poznatky novodobé. "Rituální dogmata" bude nutno nahradit novými energetickými poznatky, čímž vytvoříme v některých historických etapách nejen reálný obraz vývoje světových kultur, ale také "odrazový můstek" pro další výzkum.

Zde ale často vzniká již výše předestřená "vědecká" překážka, která mnohého zájemce o moderní výzkum odradí. Tou překážkou, která psychologicky svazuje myšlení mnoha po pravdě prahnoucích badatelů, jsou skeptici. Skeptici, ve snaze se zviditelnit, nelze-li toho dosáhnout na poli vědy jinak, zastávají funkci vědeckých inkvizitorů. Být skeptikem je velice snadné, na nové myšlenky lze paušálně odpovídat "Nelze posuzovat to, co nelze dát do souvislosti se známými skutečnostmi". Odmítají respektovat fakt, že všechna nová poznání se ve většině případů nacházely za mantinely známých skutečností.

Zarmoutilo mne například, když skeptici v České Republice udělili bludný balvan Erichu von Danikenovi. I kdyby Daniken nepřinesl ve své tvorbě ani jednu zásadně převratnou myšlenku, učinil pro propagaci historie více, než všichni inkviziční skeptici dohromady. Daniken svým rozsáhlým dílem inspiroval ve světě statisíce badatelů - tisíce jiných si zásluhou jeho práce zvolili svůj životní badatelský obor. A v neposlední míře po staletí opomíjené Danikenem popsané historické památky v současnosti téměř praskají pod nátlakem zvědavých turistů ve švech. Daniken ve svých spisech dokonale a poutavě popsal megalitickou kulturu. Literární díla Ericha Danikana novými myšlenkami vysoce převyšují spisy jiných autorů, ve kterých se neustále opakují informace mnohokráte publikované. Prostudoval jsem všechny spisy Ericha Danikena a mohu konstatovat, že jsem získal více znalostí o megalitech, než bych získal osobní návštěvou míst, která popisuje. Podobných případů je více, nebudu se jimi zde zabývat, bludný balvan pro Ericha Danikena pokládám za křivdu nejvyšší.

Skeptikům nemohlo vadit, jak pan Daniken popisuje megalitickou kulturu, pravděpodobně nesouhlasili pouze s jeho názorem, že ji nemohla vytvořit učebnicová civilizace, že dávné kultury získaly informace z vesmíru od kultur vyspělejších. A zde se nachází jablko sváru, skeptici uznávají současný výklad historie, pan Daniken, stejně jako logicky uvažující lidé, jej neuznává.Je přece lhostejné, odkud dávné kultury získaly informace, skutečnost je taková, že odněkud je získat musely. Názor pana Danikena, že dávné kultury mohly získat informace z vesmíru, nelze hodnotit jinak, než jako tvůrčí myšlenku. Případné pochybnosti o kosmonautech z jiných planet, mohou podněcovat k zamyšlení o jiných eventualitách. Podstatou v literárním díle pana Danikena není pouze získání zdroje informací, ale celá megalitická kultura. Reagovat na názor pana Danikena pouhým udělením bludného balvanu se jeví jako diletantsky neúrovňové. Od vědců veřejnost očekává, že své rozhodnutí vědecky a přesvědčivě zdůvodní.

Pokud skeptici uvažují tak, že lidé budovali současně po celé Zemi statisíce megalitů jak je uvedeno v historii (pro účely rituální a kalendářní), pouze se tím kompromitují, stejně jako archeologové. Pokud nebude vysvětleno jakými nástroji byla opracována nejtvrdší hornina diorit, pokud nebude experimentem prokázáno, že lze lidskou silou a tažnými lany přesunout celistvý blok horniny o hmotnosti jednoho tisíce tun na vzdálenost dva kilometry, pokud nebude vysvětleno, jakým způsobem lidé mezi sebou komunikovali, když ve stejné době po celé Zemi budovali megalitické stavby zcela stejného druhu, není možné úvahy pana Danikena jednoznačně a kategoricky zpochybnit. V tomto případě dopadl zamýšlený předpoklad skeptiků přesně naopak. Udělením bludného balvanu Erichu von Danikenovi docílili stavu, že veřejnost začala o soudnosti skeptiků pochybovat.

Nová poznání o statické elektřině, která vyplynula z výzkumu megalitů, se jeví jako velká nápověda nejen pro výzkum dávných kultur, ale také pro více dalších oborů. Navíc lze očekávat další poznatky o neznámých vlastnostech statické elektřiny.

Další články s touto tématikou naleznete na www.miroslavprovod.com po kliknutí na českou vlajku.
2011-07-22
Miroslav Provod

centrum11@volny.cz


Související články


Poslední diskuse k článku - 1 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek
Megalitická léčebna 21. století v Keltských šancích
Mnohé bylo poznáno a zapomenuto. Je to i síla "matky přírody", jíž je energie vesmíru - prasíla, která byla vnímána lidskými společenstvími už v pradávných dobách. Přesto o ní dnešní člověk dvakrát moudrý (Homo sapiens sapiens) téměř vůbec nic neví.

Již v pradávných dobách ji člověk vnímal, podobně jako rostliny a zvířata. Na rozdíl od ostatních živých organismů ale dokázal energii krajiny ještě pozměňovat, což nám stále připomínají stavby, jež dokonce vznikaly už v době kamenné. Ať pyramidové, či menhirové. Všeobecně se usuzuje, že průkopníky megalitických (menhirových) staveb v zemích Koruny české byli Keltové. Leč není tomu tak, jak nás o tom přesvědčují pravěké stavby postavené na jižní Moravě už v mladší době kamenné (neolitu) výrobci rohozcových kamenných nástrojů Moravskokrumlovského lesa. Kromě celé soustavy staveb ve středoevropské kotlině postavili na výšku největší a nejtěžší kámen tvaru plochého vajíčka.

Ale byli to právě Keltové, kteří na západě euroasijského kontinentu o nějaká ta tisíciletí později dovedli k dokonalosti kamenné stavby, jež nebyly ani náhodou posvátného, nýbrž jen a pouze účelového charakteru. V Čechách po sobě prokazatelně zanechali, kromě řady dalších, dvě stavby (vydávané za svatyně), jež byly kamennými energetickými léčebnami. Jedna se nacházela v Libenicích u Kolína, druhá nedaleko Českých Lhotic. Třetí jsem vytvořil, po více než dvou tisíciletích, v Keltských šancích nacházejících se u Markvartic nedaleko Sobotky. K tomu mě, jak doufám, opravňuje spolu s nadstandardním vnímáním elektromagnetické energie - prasíly více než třicet let studia. Byla zde zároveň postavena, na základě prastarého vědění, nejsložitější energetická stavba ve tvaru kamenného stolu pojmenovávaná dolmen (nověji trilit).

Nová stavba

Nejjednodušší stavbou je samostatný čedičový menhir nacházející se v sousedství poutače, jenž černou barvou připomíná vzařovací (ženskou, měsíční) složku energie - prasíly. Zároveň je oproti dolmenu liniově obráceně orientován. Ženská složka prasíly je alchymisty spojována s vodou a zemí, zatímco opačná vyzařovací (mužská, sluneční) se vzduchem a ohněm. Je zastoupena druhou samostatnou stavbou - dolmenem. Její energetický dosah je několikanásobně vyšší, než jaký má stavba předchozí. Třetí stavbou je liniová menhirová stavba, jež má především osvětový význam. Pěti kamenům vévodí prostřední, téměř 1,3 metry vysoký menhir, který stojí v ose vstupní brány Keltských šancí. Také on má velký energetický dosah. Zároveň je energeticky liniově propojen s dolmenem, na jehož kamenné podlaze je vyzařovací průsečík dvou linií označen křížkem. Ostatní čtyři kameny (po stranách menhiru usazeného v ose vstupní brány) pouze průsečíkem naznačují část jedné linie. Na vlastní oči se můžeme přesvědčit, že jednotlivé linie od sebe nejsou stejně vzdáleny, a také o tom, že nevytvářejí přímky, neboť v jednom z průsečíků se krátká řada láme. Zároveň řada připomíná část energetické sítě linií, která prostupuje celým zemským povrchem, jíž Keltové říkali "rybářská".

Energie

Energetická síť linií byla známa pravěkým a starověkým stavitelům, předchůdcům zednářů. S energií linií dokonce pracovali stavitelé a architekti na přelomu 19. a 20. století. Zajímavým způsobem se nám v tomto směru představuje císařský architekt a stavitel Josef Hlávka, zejména v kapli lužanského zámku. Na této energetické síti také bylo za panování Marie Terezie vybudováno veškeré zemské a katastrální členění Rakousko-uherské říše.

Kamenné systémy v Keltských šancích mají dva základní úkoly: léčit a poznávat. Vnímaví jedinci budou energetické působení pociťovat buď jako teplo, svědění či brnění, zároveň si budou moci "osahat" energetické linie. A to buď s pomocí proutku, virgule, či kyvadélka; vzácně může sám sebe nalézt také ten, jenž je nadstandardně vnímavým jedincem, neboť je "nahmatá" jenom a pouze rukama. Energeticky nejhodnotnější průsečík vyzařovacích linií je ten, jenž byl stavitelem menhirové stavby - dolmenu vybrán pro jeho stavbu. Je označen v jeho kamenné podlaze křížkem ukazujícím průběh energetických linií. Energetický dosah dolmenu činí několik stovak metrů čtverečních. Tímto jedinečným způsobem byla stavbou ještě více posílena osová podélná vyzařovací linie prostupující původní vstupní branou Keltských šancí. Nadto ještě byla linie energeticky navýšena menhirem, jenž je též postaven, na vyzařovacím průsečíku linií, v ose vstupní brány Keltských šancí. Stavba nemá obdoby nejenom v evropském, ale také celosvětovém kontextu.

Organismus si vezme jenom tolik energie - prasíly, kolik jí potřebuje. Proto není možné se energií, kterou jsem česky nazval prasíla (jinak prána, čchi, ki, kaba, ša, archea, éter, volná atp.), zdravotně znehodnotit (neboli "přebít"). Postačí si např. stoupnout zády před "černý" kámen nebo se postavit zády před přední osu či se opatrně položit do vnitřního prostoru dolmenu, jenž má velký plošný kruhovitý energetický dosah, podobně jako některé mohutné (posvátné) stromy, neuvěřitelných několik desítek metrů. Jenže ty mají až několikanásobně větší objemovou hmotnost.

Poselství

Co dodat závěrem? Kameny uložené v Keltských šancích nabývají své síly teprve v propojení s energetickými liniemi země, proto samostatně nejsou nijak mimořádné. Usazené na jiných místech mohou také škodit. Energetické léčení pomocí tvarovaných kamenů (spíše kamínků) bylo známé už před šestadvaceti tisíci let, jak nám to dokládá šamanská souprava nalezená brněnskými archeology v hrobce šamana ve Francouzské ulici. Prasíla léčí a zabíjí. To vše je sice zapomenuto, ale znovu objevováno mj. v mých knihách.

Popřejme si, aby síla "matky přírody" byla znovu objevena, podobně jako v Keltských šancích. Bude to ku prospěchu jak člověka, tak stále se zmenšujícího vhodného životního prostoru, to znamená zdravého a obyvatelného, a pro jeho další zdárné přežití. Proto se k přírodnímu prostředí chovejme s úctou a láskou, neboť ono nám to, stejně jako našim potomkům, mnohonásobně oplatí.

vloženo: 12.04.2012 23:48     vložil: Dalibor Reagovat 
zobrazit všechny příspěvky

EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist