Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

České pralesy

10.07.2010  |  286× přečteno      vytisknout článek

pralesPřirozený les funguje jako houba, nasákne vodu a pomalu ji pouští v sušších obdobích. Zároveň vytváří domov tisícům živých organismů. Ocenil vždy člověk význam "pralesa"?

Text: Petr Jelínek / Foto: Petr Jelínek, Libor Votoček, Jan Veber, Jan Mládek

Les nejsou jen stromy, tvoří jej tisíce organismů vzájemně propojených vazbami, o nichž toho víme dosud poměrně málo. Rozmanitost lesních organismů je vázána především na listoví a odumřelé trouchnivějící dřevo. Shnilé dřevo buku poskytuje domov 600 organismům, na dubovém dřevě jich žije až 900 druhů. Nikoli smrky a borovice, ale duby a buky patří k dřevinám, které by na našem území dominovaly, kdyby jsme lesy nechali přirozenému vývoji a nesázeli monokultury jehličnanů. Listnaté pralesy by zadržely mnohem více vláhy, obdivovali bychom zde mohutné exempláře a řadu dnes již vzácných druhů. Až s přibývající nadmořskou výškou by se k listnáčům v přírodních lesích přidávala jedle a na horách i smrk.

Přirozený bukový les. Hukvaldy, severní Morava. Foto: / Petr Jelínek

V přirozeném prostředí se některé stromy dožívají úctyhodného stáří a nabývají značných rozměrů. Dub i lípa může žít déle než 500 let a vytvořit kmen o průměru přesahujícím tři metry. Za dobrých klimatických podmínek překročí výška jedle či smrku 60 metrů. Průměr kmene pak dosahuje přes dva metry. Jedlobukový prales, dříve typický pro Vysočinu či podhůří hraničních českých hor, zadržoval obrovské množství vody. Hlubokokořenící dřeviny, nasákavé hnijící dřevo, trvale vlhké lesní prostředí a těžebními mechanismy neudusaná půda - to vše spolupůsobilo na zadržování extrémních srážek.

Prales se chová jako houba, nasákne vodu a jen pomalu ji pouští v sušších obdobích. Tisíce druhů budeme hledat v korunách stromů, v rozpadajícím se opadu na zemi a zejména v mrtvém dřevě. To napadnou nejdříve houby, po nich hmyz a další drobné organismy. Staré doupné stromy jsou také vyhledávaným hnízdištěm pro ptactvo a některé savce. Změť mrtvých stromů tvoří ideální úkryt i pro větší zvířata.

Přírodní les s trvalým mikroklimatem také nejlépe odolává vrtochům počasí. Po vichřici některé stromy spadnou, les ale nezaniká. Pod strženými velikány čeká již na svou příležitost nedočkavý koberec semenáčků. Světlo znamená impuls k rychlému růstu. Ani po největší přírodní katastrofě lesní prostředí zpravidla nezaniká, i když spadne či shoří větší množství stromů. Šanci uchopí takzvaní "pionýři". Díky lehkým semenům opanují místo zkázy osiky, břízy, vrby, borovice a jeřáby. Během několika let vytvoří houštinu, pod níž postupně vyklíčí semena původního lesa, tzv. "klimaxové" dřeviny. Přírodní les je odolný i proti změnám klimatu, na mikrostanovištích se udrží v malých populacích druhy, které čekají na svou příležitost v budoucnu.

V pleistocénu se lesy střídavě šířili a ustupovaly podle toho, jak se v dobách ledových podnebí ochlazovalo a opět oteplovalo. V době, kdy se na naše území naposledy šířil les, již v nižších polohách hospodařil neolitický zemědělec, který si ochočil některé druhy zvířat -tury, koně a prasata. Pastva býložravců zabránila lesním dřevinám osídlit souvislé území střední Evropy. Vznikla tak pastevní savana s dnes vzácným rostlinstvem, které by jinak les zahubil.


Bylinné patro je nezbytnou součástí přirozeného lesa - pomáhá udržovat v lese vlhkost a má největší druhovou rozmanitost. Růžově kvetoucí šťavel kyselý je vzácnost - možná se sem zatoulal z nějaké zahrádky. / Foto: Jan Mládek

S rozvojem lidské civilizace lesy postupně mizely. Žďáření a klučení lesa (vypalování a odstraňování stromů i s kořeny za účelem přeměny lesa na pole - pozn. red.) se stupňovalo až do pozdního středověku. Tehdy byla rozloha lesů ještě mnohem nižší než v současnosti, v lesích se páslo, hrabalo stelivo a lid využíval i suché větve na otop. Vědci odhadují, že lesy na počátku novověku zůstaly jen na necelých 25% území dnešní České republiky. Lesy začaly být vzácné, panovníci přijali první pravidla omezující jejich využívání. Dochované pralesy a divočina se staly předmětem umění a zájmu bohatších městských vrstev. V této době začaly vznikat první rezervace a zákony na ochranu některých druhů zvířat. Stále ale ještě přetrvávala nenávist k velkým dravým živočichům zahnaným na poslední útočiště v československých horách.

Celý článek z časopisu Naše příroda najdete zde


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist